Hřejivá ospalost a otupující únava

Dal jsem si sprchu a už tu u počítače jen tak sedím … teplá voda ze mě vysála zbytek sil a teď už bych si jen rád lehl do postele s Laskavými bohyněmi. Rozmyslím si to, kdyby mě tahle knížka při usnutí zavalila, tak už se taky nemusím probrat. Ale je skvělá, čtu ji už dva dny a stále mi více jak 3/4 zbývají. Nezvyklé.

Do školy jsem se dnes dovlekl, jen abych po pěti minutách v lavici naznal, že čtení pod lavicí bude přínosnější. Předmět, kde se na prvních dvou cvikách rozdělí témata a pak jednotlivé týmy každý týden odprezentují svoji „přednášku“… jak asi taková hodina a půl vypadá, když ji vedou studenti a cvičící jí nechává volný průběh, že. Dalších pár desítek stránek…

Ze školy jsem se vracel oklikou přes obchod DS Technik u Míráku, kde prodávají v akci jakési diodové žárovky, které se tátovi hodí do jeho venkovních lamp kolem domu. Koupit dobře svítící žárovku není problém, ale sehnat co nejméně svítící žárovku, to už je fuška. Chce mít decentně intimní osvětlení trávníku, ne světlomety tříštící noční tmu – a na to jsou tradiční žárovky moc silné. Našel leták, slabá diodová žárovka, ještě k tomu v akci, prodejna 5 minut od školy. Jel jsem tam poprvé, zákazníci jim div ruce neutrhli, vyprodáno. Jel jsem tam příští týden, vyprodáno – během dvou dní. Jel jsem tam dnes a konečně je měli. Tak udělám tátovi radost. Určitě znáte takové ty solární lampičky, co se zapíchnou do trávníku, celý den se přes fotovoltatický článek na vršku nabíjejí a za tmy pak tlumeně svítí… no tak takové šmejdy táta rozhodně nechtěl a pustil se do toho s umem jemu vlastním. Základem lampičky je asi 30cm vysoký betonový válec zapuštěný do země (vlastní výroba), k němu je přišroubován plastový stojan s pořádnou plastovou … koulí, nebo jak to nazvat. A to všechno zapojené přes časový spínač od osmi do desíti (tuším). Táta si vyhraje. Na stavbu skleníku (!!!) spotřeboval víc betonu než průměrný zedník na rodinný dům. Až dojde k jaderné válce, tak v celém našem údolí zůstane nepoškozená jediná stavba… ano, náš skleník. No a pergola s krbem, to je klenot mezi zahradními stavbami.

Inu, s žárovkou v báglu jsem se vrátil na kolej, naobědval se (vtipnou příhodu s vroucím domácím gulášem, nakloněným talířem, opařenou rukou a kalhotami na vyhození si nechám pro sebe) a pustil se do práce. Zatímco včera jsem se večer zamyslel nad tím, že jsem vlastně nic pořádného neudělal, dnes jsem byl produktivní až až a večer jsem si za odměnu pustil 96 hodin / Taken. Brutální film, který jsem zhlédl s vytřeštěnýma očima a hltal každou jeho minutu. Zato včera u Tropic Thunder jsme se mohli s ondrou smíchy potrhat.

A teď? Teď si půjdu číst. Ať si oči odpočinou…

před devíti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.