I can't change my mold, no, no, no...

No change, I can't change, I can't change, I can't change, but I'm here in my mold , I am here with my mold And I'm a million different people from one day to the next I can't change my mold, no, no, no, no, no

BitterSweet Symphony, co jiného…

Pouštěl jsem si ji a přemýšlel, jak se mění okruh songů, které si pouštím. Nejsem v depresivních náladách, nepadá mi nebe na ramena, venku neprší… a tento song jsem si pustil jen proto, že jsem se k večeru s ivkou koukl na jeho videoklip a to mi připomnělo, jak je tahle písnička krásná. Dříve jsem si ji pouštěl proto, protože mi bylo mizerně… a spoustu jiných. To nějak pominulo…

A hlavně si songy nepouštím proto, že na to nemám čas. Nebýt včerejška odpoledne, nesedl bych si k pc dohromady ani na hodinu… za celý víkend.

Nadpis… celkem sedí k tomu, čeho si ani tak moc nevšímám, ale co je zřejmé. Stačí se ohlédnout pár let zpátky a mám to před sebou jako na talíři. Kluk utopený ve svém psychosvětě. Distancovaný od (jakékoli) společnosti, extrémně náladový, neustále tajemný, málomluvný. Raději pozoruje, než aby byl pozorován… než aby na něj byla upírána pozornost, lépe řečeno. O všem přemýšlí… a vše sleduje. Lehkost navazování rozhovorů jiných lidí s lidmi kolem, auru sebedůvěry kolem některých, bezprostřednost ve slovech, zábavnost v chování i řeči… jak trpce jsem si opakoval, že tohle můj svět není a nebude.

Nevím, proč mi v mysli probleskuje obraz přehrady… vodní hladiny sevřené lesy, chlad vzduchu a ticho. Osamělost a myšlenky. Tužka a blok. Počátek bloggování…

Datum 14.12.2002 vždy uvádím jako zlom. Tehdy asi všechno nějak… skončilo a začalo. Asi to nepřišlo ze dne na den, ale to, o čem jsem psal… je náhle můj svět. Do posledního puntíku. A přitom jsem si tak nějak uchoval i předešlou osobnost… stačilo rozšířit spektrum, abych tak řekl.

A přečíst si On the road od Kerouacka a Catcher in the Rye od Sallingera.

„Mám rád ten vlídnej ranní klid…“

Bezprostřednost… čtvrtek odpoledne, šatna u nové auly na VŠE na žižkově. Sraz s míšou, aby mi prodala skripta do angliny. 120kč za tři knížky. Měl jsem jen dvoustovku (a větší), a ona mi nemohl vrátit. Mimochodem, už ta sms stála za to: „ahoj, jsem u satny a cekam. Oranzova kosile.“… mno ale co s těmi penězi? Kolem desítky lidí, tak prostě jdu od jednoho k druhému a ptám se, zda mi může rozdrobit. U desátého to vzdám… a jdu do kantýny. Nechce se mi předbíhat dvacet lidí, tak jdu po frontě a vyhrožuju jim, že jestli mi někdo z nich nerozmění dvoukilo, tak je všechny bez skrupulí předběhnu, takže ať si to pořádně rozmyslí! :) A nakonec je taky předběhnu, ani ve frontě mi nikdo z asi desíti oslovených lidí nemůže pomoci. U pokladny $$$ samozřejmě mají… vrátím se k míši, chvilku si s ní povídám, nabídnu ji rozpitou pepsi… „Musím tě nějak pohostit, když už jsi mi donesla ty knížky :) A pak jdu dál, vracím se na jižák…

Náhle se s lidmi bavím, jako bych je znal roky… tak tomu dříve nebylo. A nedělá mi to nejmenší problémy…

Jsem utahaný. A ospalý.

Pátek… opět 3.5h cesta domů. Yummiii! Doma se najíst, sbalit noťas a cd a jedu k ivce. A od sedmi hodin večerních jí dávám dohromady nové pc (p4 2.3ghz, 256mb, ati128mb, home teater3600W). Nevěřil bych, jak dlouho trvá formát 120gb disku… mimojiné, má to na psaní protokolů do chemie. Tatínek se prostě rozšoupnul :) Kompl jede, vše v kompletu, jen robustní 5.1 zvučí na 2.0, neboť deska neměla oproti předpokladům integrovanou 5.1 zvukovku. V budoucnu… a pak dlouhá noc, krátký spánek, brzké vstávání. Poprvé v životě kafe k snídani, ale asi bych jinak ráno nepřežil. Odjížděl jsem od ní v mrholení a chladu…

Sobota… Proto jsem si dovolil dorazit domů o 30min později než jsem slíbil, protože mi bylo jasné, že se dřevo na zimu ještě dělat nebude. Ale utéct tomu nešlo… a tak jsem makal a makal a makal… táta řezal naštípané metry na polínka, já je házel do kolečka, vozil do kotelny, vysypal sestře a mámě a valil znovu. Nevím, kolik kilometrů jsem nachodil s tímto nákladem, ale bylo jich hafo… odpoledne se už vyčerpání projevovalo stejně jako nachlazení: slabost a svalová únava. K večeru pár hodinek na pc, uploadnul jsem novinky na rs a napsal ivce, že jí z mé strany nic nebrání přijet a přespat u nás. Sestra už byla dávno s janou na díze v Rokli, doma bych byl jen já a máma s tátou. Ivka přijela… sedli jsme si v pokoji do křesílek (novinka), noťas na posteli přehrával Ztraceno v překladu a nám bylo fajn. Viděl jsem to po4té a stejně jsem pořád nadšený. Je to neuvěřitelný film…

Dlouhá noc, krátký spánek… a brzké vstávání.

Neděle… musel jsem zajet pro sestru k janě, nechtěla tam zůstávat přes oběd. Dnes byl krásný den, prosluněný a chladný, ale zářící barvami podzimu. Jel jsem údolím a plánoval vyrazit někam fotit. Jen spící ivka o tom ještě neměla potuchy… a dnes jí to v posteli slušelo ještě víc než minule. Jistě, nemohlo jí to slušet, vlasy rozcuchané jak po uragánu… ale vypadala strašně roztomile. Spící holka…

Oběd, po obědě výlet na přehradu a focení podzimu, hafo nádherných fotek… co já vím, zda tu budou ještě nějaké listy, až se za týden vrátím z šedivé prahy? Návrat domů, odpolední klid… odpočívání v pokoji, srazím křesílka proti sobě a proti sobě i sedíme, nohy propletené. A pak se schoulím a hlavu jí položím na poštářek do klína. Hodinu si pohrává s mými vlasy, hladí mne po tváři a já lehounce spím.

Ostatně i celý zbytek dne jsme strávili válením. Pak už jen večeře u televize a i s rodiči sledování Pojišťovny štěstí. Viděl jsem nějaký předchozí díl a dost se bavil, nevadilo mi to tedy ani dnes. Večer v teple a klidu, pohodě… odjížděla v půl desáté.

Pak už jen udělat jeden online test o javě do školy. Pět bodů z dvaceti je ubohých, a to mi nepomohly ani odpovědi na netu. Většina jich byla blbě, asi odpovídal nějaký amatér… moje oblíbené heslo: Není nutné všechno vědět. Vědět musíš jen to, kde všechno najít. Ať žije google…

Ale jestli tímhle stylem bude probíhat výuka javy, tedy futrování formálních znalostí do hlavy, tak to se mi moc líbit nebude.

Nojo… půjdu spát. Když za ty 4 hodiny vstávám… cesta do prahy: 4h 10 min.

před 13 roky | Ze života | 10 komentářů

Komentáře

1 | Anche | před 13 roky | kanec.bloguje.cz

pisnicka je to strasne hezka, ale skoda ze je tak ohrana….

reagovat

2 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

njn ;)) ale je to flak jak prase, ale porad se poslouchat neda, chce to vypichnout ten spravnej okamzik kdy sedne ;)) treba tedka bych si ji vubec nepustil…

reagovat

3 | Anche | před 13 roky | kanec.bloguje.cz

ja taky ne…:D

reagovat

4 | lucinka | před 13 roky

jj, u Vás na Moravě máte krásnej podzim… ;)

reagovat

5 | sirenka de noir | před 13 roky | emotion.wz.cz

já si teda myslím, že v určitých místech prahy je podzim taky hezký… třeba praha 5, prokopské údolí 0:)

reagovat

6 | Hughhh | před 13 roky

nas profesor tvrdi, ze vsechno najdes na netu :))

reagovat

7 | juneau | před 13 roky

hughhh > a taky ma pravdu :)

reagovat

8 | pif | před 13 roky | www.pifik.com

u Vas na morave…

jop, to mi neco rika, aneb vsichni prazaci „jedeme na moravu“ :)

reagovat

9 | juneau | před 13 roky

taky mam specificky nazor na to, kde studuji vsechny krasny holky z moravy ;) Na VSE je 80% opravdu krasnych holek. a to se pocita ;)

reagovat

10 | Kini | před 13 roky

Cau Juneau. Nevim, nevim. Jestli VSE ma 80percent krasnych holek, pak jich mame 81percent. Nestezuju si…a myslim,ze ty taky ne…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.