Ivonka nechtěla, abych do Prahy jezdil

Teoreticky jsem k tomu ani neměl důvod. Co tady? Cesta sem a zpět mě tři stovky stojí, a jestli budu u pc sedět doma nebo v praze, to zase není takový rozdíl. Ale když už si v praze platím kolej, tak jsem sem zase po dvou týdnech jel.

Nebudu psát o práci. Ta je k zešílení… jen dnes jsem asi tak od devíti ráno do dvou přemýšlel, zkoumal, koumal, vymýšlel… a došel k tomu, že to něco udělat nepůjde. Ale co to je? To je den v piči! Nic jsem neudělal a jen jsem zjistil, že to, co jsem chtěl dělat, stejně nijak udělat nemohu… na kulku. Zbytek dne v obdobném duchu, ale aspoň jsem se mohl těšit na večerní ochutnávku vína, na kterou mě pozvala sestra a kam jsem původně měl jít s ondrou a danem, a nakonec šel sám. Tak co od toho čekat? Se sestrou a terezou jsem se scukl u šaliny a vyrazil ke staromáku. Sklepení pod domem ze 14. století, dvacítka studentů VŠE, dvanáct vzorků vín…

Opravdu jsem alkoholik. Zatímco sestra i terka musely každý druhý vzorek vylít do připraveného kyblíčku, mně nedělalo problém vypít všechno, co mi do sklenky nalili. A nic moc jsem na sobě necítil. Tož k něčemu to chlastání dobré je… jedna z rozlévaných lahví byla zkažená, na což bych byl sám snad ani nepřišel (neochutnal jsem, jen jsem čuchal), kdyby na to neupozornili ostatní u stolu. No tak měla takovou výrazně ovocněkvašenou vůni, no… ale sranda to byla :)

Vstup byl za tři kila, ale v tom byla poukázka na stokorunovou slevu na nákup vína. Tak jsem po skončení ochutnávky koupil druhou nejdražší lahev, co jsme toho večera ochutnali, abych ivonce vynahradil to, že tam nemohla být se mnou. Ale to už jsme svištěli po nočních kolejích na kolej… dan ještě nespal, ondra z postele ochotně vylezl, a už jsme rozlejvali jinou zakoupenou lahev. Záhy poté dan otevřel jakési sicilské víno a po něm již došlo na žluklý metropol, co šel rovnou do odpadu. Takže lok kalvádosu a – jak už to bývá po takových pijatikách zvykem – hurá na vaření těstovin s tuňákem. Se sestrou a danem jsme nakonec seděli nad Koněvovou na balkóně, jedli těstoviny a tlachali. A pod námi ubíhal noční život, my stříleli pomocí žlic těstoviny na lavičky pod kolejí a bavili se. Noc patřila nám…

Noc patřila nám. Půl čtvrté. Praha.

vecere-nad-konevkou

před osmi roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | -hgn- | před osmi roky

S takovým nadpisem už tě v životě do prahy nepustí :-)

reagovat

2 | ivka | před osmi roky

…si piš, můžeš se rovnou sbalit, stejně tam děláš tak akorát lumpárny :-D

reagovat

3 | juneau | před osmi roky

Takovej slušnej kluk jsem byl… než jsem potkal jakuba a hágena :-D

reagovat

4 | ivka | před osmi roky

no nechtěla jsem to napsat tak narovinu :-)

hagen, počkej až přijedeš :)

reagovat

5 | jakub | před osmi roky

Jednou, po dlouhé době, se podívám na tenhle web a hned mě jeho autor v komentářích takhle natře? ;-)

Co někdy na pivo hoši? Neviděl jsem vás snad dva roky…

reagovat

6 | sestra | před osmi roky

Neboj Ivi, dávala sem pozor, aby nedělali nějaký nepřístojnosti! :) Střílení vařenejch těstovin z balkónu do toho nepočítám :).

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.