Já ještě nespím?

Nejdříve jsem se trošku pozastavil nad dvěma svátky, jež jsem spolehlivě minul, a to čtvrteční magdaléna maggie a dnešní anna, respektive charlotte… přijde mi to takové… divné. V dobách školní docházky jsem vždy pečlivě zkoumal kalendář, zda nebudu mít možnost popřát ve škole nějaké holce něco hezkého k svátku; opravdu jsem si na tom zakládal. Trochu ze zvyku jsem si i tento (minulý) týden všiml známého jména, magdalény, mladší sestřenice. Jméno maggie mi to rozhodně neevokovalo… a pokud (momentík, smska) je charlotte (trošinku) rozladěná z toho, že si na ni na annu vzpomnělo (momentík, smska) méně lidí, než by si představovala, pak se nelze moc divit. Znám tě pouze online, kotě, pravé jméno se mi kdysi před očima mihlo a tím to pro mě, milá charlotte, hasne. Znát tě jako annaCZ, patrně bych ti dnes popřál

Holky, na tenhle odstavec nijak nereagujte, jen jste se tak hezky sešly a (momentík, smska) mně to nedalo si trochu nešťournout. Mimochodem, reálná jména pro mě nehrají roli… maggie je pro mě maggie a ailyn je ailyn. Tak jako jsou jejich internetové existence tím jediným, co jsem kdy z jejich života poznal, tak jsou s nimi spojena pouze netová jména. A kdo ví, jak sladce jsem ve vztahu k realitě a netu paranodiní, tak snadno chápe, proč mám takový bordel i v tomto

Skok v čase: ještě jsem nedopsal tento text (jsem u bzučení vos) a napadlo mě stáhnout mejly. Kde jsem mimojiné zjistil, že maggie dokonce není ani magdaléna, jak jsem si myslel Chvíli jsem přemýšlel, že předchozí odstavce smažu, ale… tím bych celkem solidně negoval moje pojetí internetové existence. No co, subjektivita je mojí doménou. Poškozeným se omlouvám

Tak… pustím si Anastaciu (ano, Left outside alone, co jiného?) a rozpomenu se na dnešní den. Z opětovného pracovního procesu jsem tak napjatý, že v okamžiku, kdy budíkomobil poprvé pípne, shodím ze sebe pokrývku a posadím se na posteli… k smíchu Ale mám naspáno z víkendu, teprve zítra se budu muset z postele sám shodit, abych znovu neusnul. V práci jen já, parťák, uklizečka a jeden zaměstnanec, na chvilku se tam otočil i šéf. Dál škrabeme starou barvu z plechových oken… žůžovní, docela jsem doufal, že se za těch sedm pracovních dní něco změnilo. Takže ne. Přehazuji si smsky s ivonkou, jež se houpala na křesle někde v zelenině, vázala růže a pochutnávala si na čokoládě. Patrně na té, co mi slíbila jako bolestné za to, že jsem onemocněl kvůli pozdním návratům od ní Uvidíme, zda to někdy splní

Pracovní morálka na nule, po obědě jsem už nevzal škrabku ani do ruky a s parťákem ležel za rohem budovy hodinu na trávě. Kousli mě tři mravenci, zbytek mraveniště detailně zmapoval celé moje tělo… ale lepší to než práce. Fuj! No a jako obvykle, ráno modro, po ránu modro, dopoledne modro, v poledne mráčky a po šichtě zatažené šedivé nebe… proč bych se vzrušoval, takhle to dopadlo už xkrát.

S ivkou se potkám na odlehlém místě u řeky v opuštěném údolí, místo zvané XY ti toho hafo poví… proč XY? Protože jsem onen název hodil z legrace do googlu a ten zmetek vyhodil na prvním místě přesnou lokaci. Takže to ne, více to přibližovat nebudu. Skála nad řekou čárka tečka. Nechceme nikam jezdit, vylezeme tedy na louku pod les a údolí máme jako na dlani… jenže ležet v trávě není nikterak příjemné, Maja si na to také kdysi stěžovala… právě proto ivka psala, že ji kouše celé tělo. To já mám jen podrážděné lokty, o něž jsem se neustále opíral…

Kdybych neměl pitomý časový limit pro návrat domů… bylo by to ještě fajnovější než jak fajn to bylo. Měli jsme pro sebe hodinku, velkou část jen proleželi vedle sebe, ale zbytek využili jako dva zamilovaní… jak by nám pak také ty armády mravenců, vos či včel, mušek a broučků, semínek a kvítků mohly nějak více vadit? Kdo si jich všímal? Pravda, při přibzučení vosy jsme vždy zpozorněli oba

Napsal bych toho více, abych si to někdy později připomenul… abych věděl, čemu jsem se pak celý večerní pobyt u babičky usmíval a co mě bude pomáhat přežít zítřejší brigádu… ale copak mohu? Zase by mě někdo napadl, že tu budu pitvat naprosto vše, že nemám úctu k soukromí, že jsem nechutnej tentononc… ale je možné, že už pouze tyhle slova mi připomenou, o čem jsem nechtěl mluvit.

Jo, mysli si co chceš, patrně by ses akorát rozesmála, ale varuji, že o žádné pitomé dvojsmysly v komentářích nestojím. Nijak se nerozpakuju hodit kyselý xicht po blízkém kamarádovi, když má pitomou poznámku, a nasrat mě přes net jde velmi snadno. Jen nikdo neví, zda na komentář odpovídám s úsměvěm zpoza kytice lilií či s tikem v oku. Reskept!