Jaj danom, dajnam darom

Nebo tak nějak… nevšímej si mě, já tu jen tak repuju na Čechomor :) A ted cosi japonského… hm, zpýva se tam tokyo… ZPÝVÁ??? ZPPPÝÝVVVÁÁÁÁÁ? Zastřelte mě. Ale vím, proč jsem tam to tvrdé Y napsal. Protože v tom okamžiku jsem již přemýšlel nad tím, zda se píše TOKYO nebo TOKIO. Vzpomínám si, že kolem toho byl jednou v češtině slušný hoax, ale abych si zapomatoval, které gramatické křídlo z toho vyšlo po svých, to tedy ne. Schválně testnu gůgl, kolik mi vrátí výsledků… inurl:tokio → 918,000 stránek. A inurl:tokyo → 14,800,000… no, tak tedy tokyo.

Teď už mi stejně hraje Lennon – Imagine.

Taky mě napadlo vyhledat stránky, jež mají v url toky/io, jen u nás, tedy „inurl:tokyo site:cz“… hm, a vysledek je přesně opačný :) Ta čeština…

Zajímavý, co? Jak taky zaplácnout hafo písmenek pitomostma…

Včera jsem psal, jak příjemné je pozdní vstávání… dnes jsem vstal ještě o hodinu později :) Někdy k půl dvanácté… zdál se mi sen. Byl jsem v chorvatsku, u moře… jako bych se vrátil v čase do prázdnin, všechno by sedělo. Jen město vypadalo jinak… a taky si neumím představit, že nej koupací místa by byla přímo v přístavu, kde je většinou nejhorší voda. Ale tohle byl sen, krásný letní sen s hřejivým pocitem slunce, blankytnou oblohou a vůní soli ve vzduchu… skákal jsem do moře, z mola. Ale jako by to bylo molo pro zaoceánské parníky, vysoké snad deset metrů… kdepak, Iné kafe teď poslouchat nechci… něco keltskýho… hm, ok, Maire Brennan – Perfect Time… tedy molo. Poslední skok, přímo před odjezdem domů… jako bych se rozbíhal proti slunci, proti obloze, ale jak na potvoru mi nevychází nohy, molo je také uzoučké, na konci smotaná lana, kterým se vyhýbám a definitivně vím, že z nádherné šipky z desíti metrů se stane sebevražedný placák. Pomalu mě poutá gravitace, mám tak pevně zavřené oči, jak jen to jde, očekávám drtivý náraz do stehen, neboť je nezvládám zvertikálnit k vodní hladině… propadám se vzduchem, slyším křik dětí, výskání, slyším šelest pohody a klidu, odpočinku… je mi TAK STRAŠNĚ KRÁSNĚ… dál a dál se přibližuje modroučká hladina, už to musí skončit. Ohlušující náraz do betonu vody, umírám očekáváním příšerné bolesti,… a ta nepřichází. Je to sen.

Miluju takhle plastické sny, věrohodné… na budíku je 23:20. Jo, prostě mám budík i hodinky nařízené o 12 hodin nazpátek. Neptej se proč. A Divokej Bill – Malování… což mi připomíná, že jsem dnes na orkutu založil vlastní komunitu s názvem divokej bill :) Vstoupil jsem také do komunity Minolta Dimage Z1. Škoda že ji založili dva španělé :) Oni tam ti lidi taky neví coby :) Hm, v DB jsem stále sám, ale zase tak moc čechů tam nepřibÝvá. Alespoň že fórum na Czech bloggers trochu ožívá. Hm, můj profil už zhlédlo 46 lidí. To taky není špatný… ale že by taky udělali něco jiného, to ne :) Zvláštní, ráno tam bylo 119 čechů a teď (k jinému ránu) jich tam je jen 113. Že by orkuťáci také dělali nějakou údržbu?

No, teď jsem stejně na 15 minut vypadl na orkut a tebe si nevšímal, takže se z orkutu odloguju a budu se ti zase věnovat. Minutku. Ok, tak dvě. Taky bych mohl zase změnit hudbu. Limp Bizkit – Behind blue Eyes.

Ok, jsem tu jen pro tebe. Kecy, vždyť jsem se ještě neodlogoval! Bože. Oukej. To je vymazlený.

Tohle neskutečně brutální slovo (vymazlený) jsem objevil kdesi na netu a dnes s ním nasíral vojtu s djem při naší sáňkovací seanci. Nedalo mi to a zase jsem s nimi vylezl na kopeček, každý jedny sáně, já navíc i jeden digitál bezpečně v ledvince na ledvinách. Někde v poli bych minoltu vážně rozmlátit nemusel. Zato fotky jsem nabral úplně nádherný… a taky to svištělo, největší svah v širém okolí. A to takový, že nahoře nevidíš jeho patu, jaký je to sešup… také jsme jej sjeli jen čtyřikrát, protože ten kopec je kopec s velkým K. Si říkáš, devatenáctiletej a takhle blbne? Sáňkuje? No co… nějakým směrem je ulítlej každej. Je to taková ta malá rebelie, vzpoura proti konvenci. Vzít snowboard a jít na svah, to v devatenácti zvládne každý. Ale vzít sáňky a jít na svah… na to už taky musí mít člověk povahu. Fck f limity!

Prostě to byla paráda. Hodil jsem dvě vymazlený tlamy, ale to díky naprosto vymazleným skokům někde v půli svahu, kte jej protínala uzoučká stezka, jež nechtěně tvořila úplně vymazlený skokánek. Byli lidé, co to bez problémů sjeli až dolů k potoku na dně v údolí… jako vojta. Pravda, tam se teprve vymazlil. Byli lidé, kteří se vymazleně vytlemili právě na tomhle skokánku… jako já. A taky tam byl jeden, který skončil na prvním vymazleným a zmrzlým krtečáku hned nahoře, deset metrů od startu, a sáňky mu ujely až k nám dolů :) Jo, dj :) Čti to [dy:džej], oki?

Prostě vymazlenej čásek, co dodat. A toho sněhu všude… bájo. Vymazlený.

To slovo je prostě kouzelný.

Přes večer jsem se snažil zprovoznit Age of Empires II po síti, zítra si chceme s djem zahrát online (má taky bezdrát), tak se nám to snad povede. Jenže co jsem s tím měl problémů dnes já… no už chci vidět jeho, jak to rozchodí :) No a to mi připomíná, že budu před osmou vstávat. Takže přeju vymazleně hezkou dobrou noc. MOTOjuneau je vymazlenej _ 01:09

před 14 roky | Ze života | 6 komentářů

Komentáře

1 | lucinka | před 14 roky

tvoje vymazlené blognutí je naprosto bezkonkurenční :-)

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

jojo, bezkonkurencni slovo :) jdu se najist

reagovat

3 | jasminova | před 14 roky

Vymazleny..to je dobry…koukam ze jsi to s tim sankovanim myslel vazne:)))

reagovat

4 | juneau | před 14 roky

a co sis proboha myslela? ze tady budu lhat? :)

reagovat

5 | Ikeri | před 14 roky | ikeri.wz.cz

náhodou :) máš u mě díky sáňkování velký + :) nedávno sem obvolávala kámošekdo by se mnou šel na kopec, všichni mě poslali tam kam slunce nesvítí, že sem jak málá (je mi 15 !!!) nakonec sme šli s tátou ;))

reagovat

6 | jasminova | před 14 roky

Kus ty!

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.