Jak na nový školní rok, tak po celý školní rok?

Dojel jsem ze školy, pozařizoval si poslední věci ohledně ubytování na koleji, uvařil kafe a mám hodinku dvě, než pojedu zase zpátky na konzultace za vedoucím mé diplomky. Během té doby musím vymyslet, o čem a jak tedy vůbec budu psát. Třeba se mnou nevyběhne. Třeba nebudu první flákač, kterému vedl práci :)

V pondělí večer dojel na kolej Dan se svojí chmurnou depresí, jež byla očekávána dvěma lahvemi šampaňského. Seděli jsme ve třech s ondrou, popíjeli bublinky z hrnků a bavili se např. plánováním výletu do Jilemnice. A mezi tím vším padla i vzpomínka na Cimrmany a touhu vidět České nebe (= jít stát frontu na předprodej lístků). Podívali jsme se na termín předprodeje a ten byl … následující ráno! Dan nadšeně vyskočil, já si trpce vzdychl a sestra už volala, kdy máme sraz a že veze červený burčák. Došla i s karimatkou a k půlnoci jsme vyrazili směrem Štítného 5, ŽDJC. A fronta? Ta způsobila lehký šok. Přišli jsme o dvě hodiny dříve než minule a stáli o deset metrů dál než tehdy. Zatímco tenkrát, 18. listopadu, to byl obrovský chumel podupávajících lidí navlečených do mnoha vrstev oblečení, 22. září tam bylo hafo stanů a 80% čekajících prostě spalo ve spacácích na chodníku. Ve výsledku jsme tak dostali pořadové lístky kolem čísla 80 a ne 100 jak minule. Ovšem na nástěnce stálo černé na bílém – vzhledem k omezenému počtu představení, nemoci v souboru a závazkům vůči sponzorům budou lístky na České nebe vyprodány do pořadového čísla 37. Zjistili jsme to někdy po druhé hodině a já myslel, že mě škrábne. Ostatní hry jsou taky fajn, ale těch osm hodin čekání, klimbání, chladu… jednou už bych to České nebe vidět chtěl :)

Přežili jsme to. Postávali jsme, popíjeli, snažili se ve třech ležet na jedné karimatce, seděli a zírali před sebe, obcházeli blok a chodili s pískem do parku, a čas se plazil a plazil a plazil… s dvoudenním odstupem to nevypadá tak drsně, ale když tam člověk stojí a ví, že jsou za ním teprve tři hodiny a pět před ním… strašný, strašný, strašný. Po sedmé hodině jsem již mlel z posledního, schopný usnout ve stoje. Ale pak se fronta rozpohybovala a chvíli o osmé jsme již měli naše pořadová čísla. Hurá na kolej! Půlhodinovou sprchou jsem vytopil koupelnu, pak došel Dan (musel si vystát ještě jednu frontu na přidělení koleje) a k půl jedenácté jsme se rozhodli, že si dáme čtyřhodinový šlofík. V pět jsme vyrazili pro lístky a vymýšleli kombinace, na jaké hry jít … že nebude České nebe, to nám bylo jasné. Dan by šel na Lijavce, ale nám by to nevyšlo vzhledem k narozeninové oslavě. Představení v pondělí, úterý a ve středu byly nereálné pro mě, protože by se sem nedostala ivonka … prostě kombinační galimatyáš jak víno. Až jsem zjistil, že Dobytí severního pólu se sice hraje v úterý, ale ve středu 28. října je svátek a ivonka tak nebude mít školu! Takže to by šlo. A teď jen aby byly lístky. Čekali jsme ve frontě k okýnku a s napětím poslouchali, kdo bude chtít jaké lístky … České nebe již nebylo (resp zbývalo jedno místo), ačkoli vydrželo až do pořadového čísla kolem 50, a obava o vyprodání Dobytí severního pólu byla nakonec lichá, bez problémů jsme koupili deset míst vedle sebe v poslední řadě. Divadlo je to malé, takže bych si z toho vrásky nedělal.

Vraceli jsme se na kolej k šesté a moje „rozvrhově volné“ úterý bylo v tahu. Tak jsme si naplánovali večerní koukání na The Boat That Rocked, objednali donášku pizzy a koupili pár piv. Skvělá tečka po tom dlouhém ponděloúterku.

Dnes je středa. Z postele jsem v osm vylezl, na přednášku do školy taky dorazil. Učitel povídal obdobně jako před lety, ke změnám v organizaci nedošlo, takže bez problémů – chodit tam nemusím a tím pádem nemám tento semestr žádné vyučování. Ale možná tam občas dojdu. Se zápisky se trápit nemusím, takže pohodlné poslouchání zajímavého a poutavého výkladu. Nakonec, je to poslední předmět mého studentského života. S Danem jsme také plánovali navštívit přednášky některých učitelů, kteří na nás za těch pár let zanechali své stopy a šrámy. Uvidíme, jak to dopadne.

Teď bych se mohl připravit na tu konzultaci diplomky.

před osmi roky | Praha Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.