Jak programátor pozná, že je čas jít spát

Třeba když má tendenci otevírat facebook každých deset minut.

Nebo když v HTML tabulce navzájem prohodí tagy <tr> a <td> a nemůže ani po dvaceti sekundách koukání do zdrojáku přijít na to, proč je tabulka vzhůru kozama.

A taky když napíše pětiřádkový SQL dotaz se třemi JOINy, který databáze zpracovává průměrně jedenáct sekund. A po půl hodině laborování zamění pořadí dvou slov a 500× jej zrychlí.

Když si uvědomí, že 90% dne strávil sezením na židli u počítače.

Když mu nedejbože dojde, že to všechno dělá skoro zadarmo.

---

Pondělí je za mnou. Ve čtvrt na sedm jsem vstal a za čtvrt hodiny bude půlnoc. Vyjma takové hodinky a půl vyhrazené na běžné courání jsem strávil celý den tady.

Alespoň jsem byl v přestávce mezi kontinuálním deštěm natrhat třešně. Na jaře jsme se celí třásli, jak jsme na květy obsypaném stromě nemohli najít jedinou včelu a jak tedy nebudeme mít jedinou třešni, a ono houbeles. Stará třešeň se pod vahou megatřešní div nekácí. Žádní červi, nepopraskané a přitom nadité jako by byly vyhnané kolagenem. A tak zavaříme. A lézt na strom po dešti a pět dní před odjezdem k moři, to chce odvahu a hlavně štěstí. Klouzalo to jak thajská děvka, svíral jsem křečovitě větve a říkal si, jaký jsem debil. Ale ty třešně…

Včera jsem se po dlouhé době projel na kole, k ivonce a zpátky… a zpátky mě opět zavezla autem s kolem v kufru. Stydím se a mé ego se nemůže vyškrábat ze škvíry mezi kachličkami na podlaze chodby. Tak je malý. Alespoň jsme pak v noci leželi na posteli a sledovaly bouřku a déšť za okny. Démonické.

O víkendu u nich byly slavnosti, spousta muziky, doprovodných akcí, velký ohňostroj, vždycky tam k nim přijedou parní vlaky a vozí turisty sem a tam… ty jediné mě nakonec potěšily, zbytek stál za starou belu. Ale ty mašiny, ty byly… stotunoví supící černí oři, syčící pára, rytmické odfukování, poctivé houkání, strojvůdci od šmíru a sazí,… pára. Až budu velký, chci se stát strojvůdcem parní lokomotivy. To musí být krásná práce.

V pátek také stojí za zmínku oslava narozenin ivončiné příbuzné, třídní profesorky mé sestry na gymplu, jejíž manžel je tamním ředitelem (oba dva skalní sportovci a tělocvikáři ⇒ ačkoli mě ani jeden na nic neměli, tak s mojí bohatou reprezentační kariérou mě znali až moc dobře). Ne každý gymplán tam od nás může říct, že si s ředitelem povídal o tom, jak je asi tak náročné posekat jejich zahradu Bylo to tam nad očekávání fajn.

A teď, teď už půjde programátor opravdu spát.