Jak se stát vegetariánem

Člověk nad tím nepřemýšlí… poručí si v menze kuřecí s nudlemi, nebo vepřové po sečuánsku s nudlemi, kuřecí řízek hawai s kroketami… a jde si to někam sníst. Přitom myslí na nadcházející přednášku a že až se nají, napíše smsku ivonce, jak se má a co dělá. Zapije to broskvovým nestý a jídelní tácek odnese k pultu s odkladištěm nádobí. Snadný a jednoduchý život.

A pak někdy jindy nasedá do auta, kterým na vlečce odveze na zabijačku koupeného čuníka. Ten už jen v dřevěné kleci vystresovaně leží a přes do krve rozedřený čumák kouká velkýma kulatýma hnědýma očima na svět kolem sebe. Při jízdě k řezníkovi na otevřeném vleku pozná možná poprvé v životě pocit pořádného vítru. A zanedlouho na to se snaží utéct z dvorku před klidným chlápkem s divnou trubičkou, kterou se mu neustále snaží mířit na hlavu někam mezi uši. Ale nejde to, je přivázaný za zadní nohu, právě aby svému osudu neutekl. Smrtící rána do čela, z rudé tečky se okamžitě valí krev a snad mozek či co, řezník klekne cukajícímu se tělu na krk a jedním zkušeným bodnutím prořízne krční tepnu či přímo srdce a dál se snaží plnou vahou tisknout vepřovo posmrtně se zmítající tělo k hlíně dvorku do kaluže krve temnější než sklenka australského vína před klávesnicí.

Jel jsem s tátou jen jako pomocná síla s představou, že jen pomůžu vyložit prase z vozíku a zítra si jen přijedeme pro finální maso. A teď stojím zkoprněle nad tímhle divadlem hrůzy v oblečení, ve kterém jsem přijel z prahy a sprška zvířecí krve vznesená do vzduchu křečovitým plácnutím jedné nohy prasete do kaluže krve mě sice nahodí, ale ponechá naprosto bez reakce. Cítím, že kdyby právě chtěli moji aktivnější pomoc, udělalo by se mi zle.

Za chvíli už mlčky nosím kbelíky vařící vody, přidržuji pohupující se tělo zavěšené na háku, telefonuji mámě, zda chce kotletu a krkovici vykostěné nebo ne a v druhé ruce držím flák odříznuté kůže. Ruce od krve, tričko s postavami z Pulp Fiction od krve, moje milované bokovky za 1600 od krve, botasky od krve… ale už v klidu, bez pohnutí, beze změny.

To jen ta minuta pozorování nepříčetného strachu živého tvora ze smrti a pak jeho dlouhého umírání…

Dál budu jíst maso, na tom se nic nezmění. Ale uvnitř mám takový silný, nepopsatelný, snad provinilý pocit.

před dvanácti roky | Myšlenky | 12 komentářů

Komentáře

1 | lukyn.v | před dvanácti roky | album750.blatouch.net

Hmm, taky mám najednou nějaký divný pocit. A to jsem to jen četl. :( BTW je to dobře napsaný, june.

reagovat

2 | Jitta | před dvanácti roky

Jednou jsem krájela maso abych ho mohla uvařit k obědu. Dostala jsem přesně takový divný pocit a od té doby maso nejím. Někdy si říkám, jestli se to nezmění zpátky, abych ho zase jíst začala. Jde o to, že jako vegetariánka jsem podezřelá, musím to často vysvětlovat, a málokdo pochopí proč to prostě jíst nemůžu.

reagovat

3 | Jára @ | před dvanácti roky | www.pozitivne.cz

Je to brutus. Taky jsem se účastnil domácích zabíjaček. Domácí maso je u nás běžné jako sníh v Himalájích, ale já jediný jsem vegetarián. Nějakou dobu trvalo, než si zvykli, ale i teď se snaží mi maso podstrčit kde se dá. Na začátku byla moje neustálá konzumace masa. Převyšovala spotřebu čehokoliv jiného. Po pravdě řečeno, nikdy jsem neměl rád zabíjení zvířat a pojídání těch domácích, jejichž „popravu“ jsem viděl ve mě vzbuzovalo nechuť. Proto jsem měl raději párky, salámy, kde jsem neviděl to co v reálu. Bohužel pocit toho blbého pocitu, jak všichni píšete, ve mě přetrvával a ještě se k tomu pojila agresivita. Pak jsem někde přečetl, že to je tím masem. Přestal jsem asi tak ze dne na den jíst maso a za pár měsíců jsem byl v klidu. Bylo třeba projít velkým kázáním ze všech stran. Dokonce i od kámošky, kterou jsem kdysi od vegetariánství zradil. Jo to jsem vyváděl věci. ;). Už je to skoro 10 let co nejím maso a musím říct že mi to víc dalo, než vzalo. Harmonii a více klidu co chladí můj ohnivý temperament. Pokud si někdy teď dám maso (většinou ze společenské nutnosti), ihned jeho negativní vliv cítím. Nevyzývám k následování, jen říkám, jak lze využít „řeč těla“ ku prospěchu.

reagovat

4 | Bee | před dvanácti roky

.. kdykoliv si dám maso, vzpomenu si na zvířata, která byla ještě před několika dny živá. a veselo mi fakt není. tohle je spot opravdu k zamyšlení nad sebou samým. po dlouhé době.

reagovat

5 | D.u.d.o. | před dvanácti roky | dudo.wz.cz

Je to opravdu nepříjemný vidět, když to za chvilku budete mít na talíři. No je lepší o tom nepřemýšlet, já to tak dělám, protože přeci jen maso člověk potřebuje. Bez masa v mym žaludku bych se asi necítil nejlíp, ať už mám ze zabíjení zvířat pocity jakékoliv.

reagovat

6 | juneau @ | před dvanácti roky

To byl vcerejsek. Nebudu nikomu nic nalhavat, pred pul hodinou jsem si musel jarem umyt ruce, jak jsem je mel zamastene od obirani masa z opecenych kosti. A zadne vycitky jsem necitil.

Vcera jsem se citil divne ne kvuli tomu, ze to prase umrelo (castecne) kvuli me. Nevzit si ho my, koupil by ho nekdo jiny. Citim jsem se provinile, protoze jsem byl u jeho zabiti. Na tom by se nic nezmenilo, at uz by bylo nase nebo cizi.

reagovat

7 | skaut | před dvanácti roky

pěkný popis zabijačky, už dlouho jsem na žádné nebyl. Možná je to výchovou, od mala jsem se zabijaček účastnil, a nedělalo mi problém sníst čuníka, na kterém jsem před měsícem jezdil. Prostě brambory jsou pro prasátko, prasátko je pro nás. A když se k tomu připočte nepakovatelná atmosféra domácí zabijačky, jak všichni vědí co mají dělat a tradice je dále předávána. Má to své kouzlo.

reagovat

8 | juneau @ | před dvanácti roky

Jojo, domacich zabijacek jsem se drive taky ucastnil, ale jako spunt a to jsme tam (decka) dojizdeli az kdyz bylo po vsem, posbirali jsme ty prazdne nabojnice a premysleli, kam ty prasatka asi strelili. A pak jsme cekali na kroupovou polivku… ale uz je to fakt davno a hlavne jsem tam nikdy zabiti prasete nevidel. Ale premyslim, jestli by to na me tehda vubec nejak zapusobilo.

reagovat

9 | TrDLo | před dvanácti roky

Koukám že tenhle weekend všichni zabíjí :) Co dodat, tradice na vesnici. Taky jsem v pátek zařezával nůž do něčeho, co ještě před několika hodinami běhalo po dvorku. Vždyť je to přirozený, bez masa by tady nikdo z nás nebyl. Taxe mějte, du si dát řízek…

reagovat

10 | jakub | před dvanácti roky | danielka.net

Člověk je predátor a lov si pouze usnadňuje. Tygr si nějakou tu antilopu podá hůř, jen se u toho víc nadře. To jsou ty potravinové pyramidy…

Přežije nejsilnější a nemá cenu to řešit.

reagovat

11 | Baky | před dvanácti roky

Smutný, hodně smutný…ale co se dá dělat :(

reagovat

12 | Bee | před dvanácti roky

určitě by se něco dalo dělat.. ale jednoduché ani pohodlné to určitě není.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.