Jak vapadal dnešní večer, děti

Šel jsem do školy. Na jednu přednášku a záhy cvika. Přednáška byla delší než cesta vlakem do prahy (a to měl zpožděná), neb učitekla probrala to, co jsem v jiném předmětu dělal minulý semetr celý semestr, během jedné hodiny. Minulý semestr jsem na onen předmět, logiku, prostě přestal chodit a závěrečný test napsal s maximálním štěstím. Tentokrát jsem se rozhodl prostě odejít a už nikdy nepřijít, na cvika jsem nešel a nechám si ten předmět omluvit, na magistrovi mi již k ničemu nebude.

A tak jsem na koleji pracoval a pracoval, osprchoval se, připravil si večeři, najedl se a pak jakub splnil výhružky a došel, aby mě vytáhl do hospody. Inu, nechal jsem se ukecat, ale jen proto, že jsem měl podstatnou část práce za sebou. Roman nám na cestu nalil panáka meruňkovice a šli jsme. Bar na třetím patře regulérních kolejí, ten mě překvapil. O něco víc nepsvéprávná slečna, co si k nám přisedla a … nevím, co tím sledovala. Nebyla schopná se vyjádřit, přitom nevypadala retardiovaně, opile, zhuleně, … těžko pochopit. Šel jsem na jedno, a po jednom i odešel, přece jen nebylo doděláno vše.

Jenže jsem se vrátil na pokoj, kde se pilo. Romanovy meruňkovice povážlivě ubylo, ondra se nasmíval, a roman naléval panáky dál. Po mnou vypitém čtvrtém či pátem byl lahev prázdná, což mu nebránilo okrádat o tvrdý alkohol sousedy.

A tak tu teď chaoticky bloguji a jsem rád, že nepíšu zítra v sedm třicet test jako ondra 

ps: decentní procento chyb záměrně nechávám. Jdu spát.