Jaká je nejlepší jízda? Samozřejmě na ledu a sněhu!

Ranní cesta na schůzku se starostou blízké obce byla vzrušující. V našem údolí vše rychle taje, silnice jen mokré, ovšem jen jsem z údolí vyjel k city, nestačil jsem se divit. Na silnici ležela trocha břečky, jako by přes noc sněžilo. Nerozuměl jsem tomu. Vyjel jsem na kopečky a břečky přibylo, silničáři přede mnou právě protahovaly sněžné jazyky a sypali sůl. Pokračoval jsem do oné obce a nestačil zírat na ty horské podmínky, sprašující se sníh z polí, metrové závěje kolem silnice, místy břečku, místy hluboké vyjeté koleje, úseky silnice pokryté hrbolatým ledem … ale svítilo sluníčko 

Jel jsem na čas, nespěchal jsem … ale malá chybka by stačila. Vyjeté koleje byly široké, pro každé kolo tak půl metru čistého mokrého asfaltu a mohl jsem si frčet jak v létě, ale co všechno by se mohlo stát, kdybych se z nich pokusil vyjet … vzrušující A zase břečka, tající sníh padající z větví, zase koleje … u obecního úřadu mě málem zasypal sníh padající ze střechy, jako by toho nebylo málo Zítra tuhle trasu pojedu v noci a ten můj strašpytel pojede se mnou. Umře strachy