Jaká je nejlepší jízda? Samozřejmě na ledu a sněhu!
Ranní cesta na schůzku se starostou blízké obce byla vzrušující.
V našem údolí vše rychle taje, silnice jen mokré, ovšem jen jsem
z údolí vyjel k city, nestačil jsem se divit. Na silnici ležela trocha
břečky, jako by přes noc sněžilo. Nerozuměl jsem tomu. Vyjel jsem na
kopečky a břečky přibylo, silničáři přede mnou právě protahovaly
sněžné jazyky a sypali sůl. Pokračoval jsem do oné obce a nestačil zírat
na ty horské podmínky, sprašující se sníh z polí, metrové závěje
kolem silnice, místy břečku, místy hluboké vyjeté koleje, úseky silnice
pokryté hrbolatým ledem … ale svítilo sluníčko
Jel jsem na čas, nespěchal jsem … ale malá chybka by stačila. Vyjeté
koleje byly široké, pro každé kolo tak půl metru čistého mokrého asfaltu
a mohl jsem si frčet jak v létě, ale co všechno by se mohlo stát, kdybych
se z nich pokusil vyjet … vzrušující A zase břečka, tající sníh padající
z větví, zase koleje … u obecního úřadu mě málem zasypal sníh
padající ze střechy, jako by toho nebylo málo
Zítra tuhle trasu pojedu
v noci a ten můj strašpytel pojede se mnou. Umře strachy
před dvanácti roky |
Ze života |
0 komentářů