Jako na houpačce... nebo na kolotoči?
Půl dne sedím nad statistikou ve stylu, že přečtu 30 stránek teorie, abych si osvěžil základy. Nadělám si v tom ještě větší hokej. Nechce se mi počítat (v jiném smyslu) nevypočitatelné příklady, protože mám hokej v základech. A tak koukám z okna nebo se válím na koberci v pokoji na ploše metr*metr, kam dopadají sluneční paprsky. Kimča se tam válí se mnou. A tak zatímco občas mám dojem, že ta statistika nebude problém, tak nyní naopak získávám pocit, že doprdele doprdele doprdele.
Shit.
Včera mě ale ivonka vytáhla na zábavu do blízké vesnice, kde volby sice
vyhrávají komunisti, leč zase mají můj oblíbený fotbalový tým. Hodová
zábava. S kolotoči. Jeden by neřekl, že budou pouťovat až do jedné
hodiny v noci a že s pokračujícími nočními hodinami a teplotou
klesající stále hlouběji pod nulu budou mít stále více a více
zákazníků Na
řetízkáči jsem byl dvakrát, a pravda o půl jedné na něm byla opravdu
superklendra, to v těch deset to ještě ušlo. Ruce mi rozmrzaly v sále
ještě pěkně dlouho, takové to zvláštní pálení. Omrzliny ale nemám.
Zato mám dobitá kolena, jak jsem se v autíčku na autodromu vždycky někde
řachl do nohy o palubní desku, zatímco si mě nějaký pirát silnic zezadu
dával
Tam byla sranda
největší a člověk se i zahřál při tom zběsilém motání volantem a frenetickém
smíchu.
Takže když to shrnu, tři rumy (fuj hnus blééé), dvě kofoly, dva
řetízkáče a sedm jízd na autodromu A když už jsme jeli čtvrtou jízdu v řadě, tak nám dal
kolotočář jednu grátis
Ach jo, kdyby tak byly kolotoče na každé místní zábavě To by tam alespoň bylo
co dělat.
před 13 roky |
Ze života |
6 komentářů