Jako na houpačce... nebo na kolotoči?

Půl dne sedím nad statistikou ve stylu, že přečtu 30 stránek teorie, abych si osvěžil základy. Nadělám si v tom ještě větší hokej. Nechce se mi počítat (v jiném smyslu) nevypočitatelné příklady, protože mám hokej v základech. A tak koukám z okna nebo se válím na koberci v pokoji na ploše metr*metr, kam dopadají sluneční paprsky. Kimča se tam válí se mnou. A tak zatímco občas mám dojem, že ta statistika nebude problém, tak nyní naopak získávám pocit, že doprdele doprdele doprdele.

Shit.

Včera mě ale ivonka vytáhla na zábavu do blízké vesnice, kde volby sice vyhrávají komunisti, leč zase mají můj oblíbený fotbalový tým. Hodová zábava. S kolotoči. Jeden by neřekl, že budou pouťovat až do jedné hodiny v noci a že s pokračujícími nočními hodinami a teplotou klesající stále hlouběji pod nulu budou mít stále více a více zákazníků Na řetízkáči jsem byl dvakrát, a pravda o půl jedné na něm byla opravdu superklendra, to v těch deset to ještě ušlo. Ruce mi rozmrzaly v sále ještě pěkně dlouho, takové to zvláštní pálení. Omrzliny ale nemám. Zato mám dobitá kolena, jak jsem se v autíčku na autodromu vždycky někde řachl do nohy o palubní desku, zatímco si mě nějaký pirát silnic zezadu dával Tam byla sranda největší a člověk se i zahřál při tom zběsilém motání volantem a frenetickém smíchu.

Takže když to shrnu, tři rumy (fuj hnus blééé), dvě kofoly, dva řetízkáče a sedm jízd na autodromu A když už jsme jeli čtvrtou jízdu v řadě, tak nám dal kolotočář jednu grátis 

Ach jo, kdyby tak byly kolotoče na každé místní zábavě To by tam alespoň bylo co dělat.