Je bezpečné mít položený noťas na nahatém těle?
Předpokládám, že odpověď se záhy dozvím. Ale holt tu mám hic,
v posteli je teplo, bolí mě hlava, z venčí řičí nějaké noční
zvířectvo, už dvě hodiny sedím ve stejné poloze opřený zády o zeď.
Nahý 
Dnes byl spuštěn náš nový ISIS, integrovaný studijní informační systém. Konečně. Doposud to byl jeden velký neintegrovaný chaos, několik různých aplikací pro přihlašování na zkoušky / testy … tak jsem to před obědem zkoumal. Máme tam i blogy. Hned jsem si založil svůj. Jako první člověk. Přece jen ivonka má na škole stejný IS, takže jej už celkem znám a snadno jsem se zorientoval.
Odpoledne – v největším horku – jsem vzal peťáka a vyrazili jsme
na kolech na jich na pivo. Tak jako já včera sám. Odpočatý peťák tomu
pálil, jako by týden nepil, já se za ním s vypětím všech sil snažil
udržet Doufal jsem,
že cestou nazpět se na něm únava a nezvyk na šlapání podepíše.
U míši jsme dali tři desítky (alespoň já) a jednoho utopence, chvilku si
s nimi (s ní a ivonkou) popovídali a vyrazili zpět. Tedy, jak tam vždy
jezdím na jedno a pak mám strach, co to se mnou na silnici udělá,
tak ani po těch třech to není tak zlé. Nakonec, pivo je iontový nápoj a
naboostuje pěkně. Výšlap do kvalitního kopce v závěsu za pomalu
jedoucím kombajnem, z kopce jeho předjetí, sprinty a střídání ve vedení
jak na velodromu. Ale pak už se na peťákovi námaha podepsala a táhl se na
chvostu pelotonu. Při přibližování se k vesnici a opěvování krásného
večera jsme se domluvili na opékání párků na kopci (dva dny po kuřatech).
Ozval jsem se vojtovi, sbalil nutný proviant, jedno pivko, dva litry kofoly,
foťák, a tři brambory se slánkou, pěkně na vyzkoušení jejich přípravy
v popelu.
Všichni zhuntování jsme nakonec na kopec vylezli, slunce již zapadlo, zato brzy vyšel plamen z ohniště a nad pořádnou vatrou ze suchých větví se opekli první buřty. Ten klid tam, pohoda, teplo, širá dálka údolí pod námi, a nikde nikdo. Jen stádo krav na pastvě v dáli. A tlachání a puberťácké kecy. A hláškování.
(Peťák opíká buřt na suchém opíkátku. Záhy začne jeho špička
hořet plamenem.)
Peťák: Mně hoří klacek!!!
Já: To protože ho máš tak suchýho!
Peťák (kyselý xicht): Hahaha.
Nebo…
(Naházel jsem do ohniště drobné větvičky a suché borové jehličí,
během chvilky se oheň rozhořel do metrové výše.)
Vojta: Ty vole, vždyť zapálíš tu břízu nad tím!
Já: Pochybuju, že by ju takovejhle plamen mohl zapálit.
Peťák: Tenhle? Ten je schopnej zapálit nebe!
A další a další. Smáli jsme se pořád. Chvilku jsem teď přemýšlel
nad autocenzurou, ale stejně to napíšu: nejsem žádné prase, ale raději si
odříhnu, než abych si vyvalil bok (oblíbená průpovídka). A nahoře na
kopci, po jednom pivu a poctivém napití kofoly, jsem se šel koukat na
vycházející hvězdy kousek od ohně, a tak nehorázně jsem říhnul do tmy,
až se od lesa vrátila ozvěna, zatímco peťák s vojtou div nespadli do
ohniště smíchy Je
to nechutné, holky se určitě ošívají a křiví xichty, že to ani krém za
pětikilo nespraví, ale v daném kontextu to byla opravdu sranda. Obzvlášť
když peťák zahláškoval, že teď k nám natuty vyrazili všichni
šestnácteráci z Tater
I ty brambory jsme nakonec v popelu spáchali, ale my nezkušení janci z města (i když…) je nedopekli. Kdo má vědět, jaká je správná teplota uhlíků, natož doba přípravy. Je to minimálně deset let, co jsem je vyšťourával z ohně naposledy. Ale i ty částečně opečené byly výborné (takový zákusek), no a nedopečený vnitřek jsme zahodili.
A jak tam krásně svítil ubývající Měsíc… stíny stromů na louce, nebo i stíny naše, všude spousta světla… takových nocí člověk za rok taky moc nezažije.
Návrat v deset domů, všechny dveře zamčené s klíči v zámcích,
zůstal jsem tedy stát na trávníku a nezbylo mi než napsat mámě. Přijít
v jednu ve dvě, bylo by to veselejší
před jedenácti roky |
Ze života | 
4 komentáře
. Ale nepočítám, že do ostrého zápisu mi zůstanou termíny, které si tam zítra naházím