Je bezpečné mít položený noťas na nahatém těle?

Předpokládám, že odpověď se záhy dozvím. Ale holt tu mám hic, v posteli je teplo, bolí mě hlava, z venčí řičí nějaké noční zvířectvo, už dvě hodiny sedím ve stejné poloze opřený zády o zeď. Nahý :)

Dnes byl spuštěn náš nový ISIS, integrovaný studijní informační systém. Konečně. Doposud to byl jeden velký neintegrovaný chaos, několik různých aplikací pro přihlašování na zkoušky / testy … tak jsem to před obědem zkoumal. Máme tam i blogy. Hned jsem si založil svůj. Jako první člověk. Přece jen ivonka má na škole stejný IS, takže jej už celkem znám a snadno jsem se zorientoval.

Odpoledne – v největším horku – jsem vzal peťáka a vyrazili jsme na kolech na jich na pivo. Tak jako já včera sám. Odpočatý peťák tomu pálil, jako by týden nepil, já se za ním s vypětím všech sil snažil udržet :) Doufal jsem, že cestou nazpět se na něm únava a nezvyk na šlapání podepíše. U míši jsme dali tři desítky (alespoň já) a jednoho utopence, chvilku si s nimi (s ní a ivonkou) popovídali a vyrazili zpět. Tedy, jak tam vždy jezdím na jedno a pak mám strach, co to se mnou na silnici udělá, tak ani po těch třech to není tak zlé. Nakonec, pivo je iontový nápoj a naboostuje pěkně. Výšlap do kvalitního kopce v závěsu za pomalu jedoucím kombajnem, z kopce jeho předjetí, sprinty a střídání ve vedení jak na velodromu. Ale pak už se na peťákovi námaha podepsala a táhl se na chvostu pelotonu. Při přibližování se k vesnici a opěvování krásného večera jsme se domluvili na opékání párků na kopci (dva dny po kuřatech). Ozval jsem se vojtovi, sbalil nutný proviant, jedno pivko, dva litry kofoly, foťák, a tři brambory se slánkou, pěkně na vyzkoušení jejich přípravy v popelu.

Všichni zhuntování jsme nakonec na kopec vylezli, slunce již zapadlo, zato brzy vyšel plamen z ohniště a nad pořádnou vatrou ze suchých větví se opekli první buřty. Ten klid tam, pohoda, teplo, širá dálka údolí pod námi, a nikde nikdo. Jen stádo krav na pastvě v dáli. A tlachání a puberťácké kecy. A hláškování.

(Peťák opíká buřt na suchém opíkátku. Záhy začne jeho špička hořet plamenem.)
Peťák: Mně hoří klacek!!!
Já: To protože ho máš tak suchýho!
Peťák (kyselý xicht): Hahaha.

Nebo…

(Naházel jsem do ohniště drobné větvičky a suché borové jehličí, během chvilky se oheň rozhořel do metrové výše.)
Vojta: Ty vole, vždyť zapálíš tu břízu nad tím!
Já: Pochybuju, že by ju takovejhle plamen mohl zapálit.
Peťák: Tenhle? Ten je schopnej zapálit nebe!

A další a další. Smáli jsme se pořád. Chvilku jsem teď přemýšlel nad autocenzurou, ale stejně to napíšu: nejsem žádné prase, ale raději si odříhnu, než abych si vyvalil bok (oblíbená průpovídka). A nahoře na kopci, po jednom pivu a poctivém napití kofoly, jsem se šel koukat na vycházející hvězdy kousek od ohně, a tak nehorázně jsem říhnul do tmy, až se od lesa vrátila ozvěna, zatímco peťák s vojtou div nespadli do ohniště smíchy :) Je to nechutné, holky se určitě ošívají a křiví xichty, že to ani krém za pětikilo nespraví, ale v daném kontextu to byla opravdu sranda. Obzvlášť když peťák zahláškoval, že teď k nám natuty vyrazili všichni šestnácteráci z Tater :)

I ty brambory jsme nakonec v popelu spáchali, ale my nezkušení janci z města (i když…) je nedopekli. Kdo má vědět, jaká je správná teplota uhlíků, natož doba přípravy. Je to minimálně deset let, co jsem je vyšťourával z ohně naposledy. Ale i ty částečně opečené byly výborné (takový zákusek), no a nedopečený vnitřek jsme zahodili.

A jak tam krásně svítil ubývající Měsíc… stíny stromů na louce, nebo i stíny naše, všude spousta světla… takových nocí člověk za rok taky moc nezažije.

Návrat v deset domů, všechny dveře zamčené s klíči v zámcích, zůstal jsem tedy stát na trávníku a nezbylo mi než napsat mámě. Přijít v jednu ve dvě, bylo by to veselejší :)

před desíti roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | glumet | před desíti roky

V tom ISISu jsem se odpoledne taky povrtával. Na první pohled chaos, po půlhodince už jsem tam byl jako doma. Jen zítra ještě musím doregistrovat jazyky :). Ale nepočítám, že do ostrého zápisu mi zůstanou termíny, které si tam zítra naházím :). To spíš tam budu dělat ještě v pátek v půl osmé večer bílou paní. Ach jo…

reagovat

2 | juneau | před desíti roky

Stejně budeš chodit úplně jinam :)

reagovat

3 | frettie | před desíti roky

když už, tak je to UIS, teda jestli máš Ivonku na MZLU. :)

Mno, ale taky mi jeden z VŠE (jo, divnej) říkal, že nehce žádný nový systémy, že je zvyklej na to v tom dosu. Hm, nějak nechápu.

reagovat

4 | juneau | před desíti roky

UIS mají oni, my máme ISIS. Tehdá, když se jej ještě snažil vytvořit Gitus, byl tato egyptská bohyně v jeho logu. Škoda, že to nezůstalo.

Add DOSový klient na registrace… to je asi opravdu věc, která mi bude scházet. V registracích předmětů, kde jde opravdu o sekundy, byla rychlost dosovského programu nedocenitelná. Kdepak nějaké klikání na odkazy, až bude najednou přihlášených nějakých 5000 lidí. Obzvlášť pokud má seznam předmětů 650 kB… to se nám ještě bude po tomhle prográmku stýskat.

Takže nebyl divnej. Vůbec bych se nezlobil, kdyby registrace zůstaly v původním programu. Ale zase… v inet kavárně v zahraničí bys ho určo nespustil. Pro takové lidi bude www rozhraní spásou.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.