Je po Vánocích

A ty teda byly. Štědrý den byl nakonec v dané situaci naprosto v pohodě, Adamovo kašlání se přece jen projevovalo hlavně v noci a brzy ráno. Holky vstaly, nazdobili jsme stromeček, naobědvali se, odpoledne vegetili … až někdy do čtyř. To začala Bára fňukat, že ju bolí bříško. Dost často to simuluje (když po ní něco chceme), ale tohle bylo zdánlivě bezdůvodné. Fňukala, dostala sklenku koly/meducíny, kroutila se na gauči, až jsem ji popadl a že jdeme teda na záchod dělat bobíka – a jen jsem ji postavil k záchodu, tak mísu bez varování zblila jako nikdo dlouho ne. Dofňukala, a byla v pořádku jako mávnutím kouzelného proutku. Což jí vydrželo jen ale deset minut, než jsem ji posadil na hranu stolu, za ni si naslepo odložil sklenku piva a ta se zvrhla a zezadu jí polila nohy … od prdele až do ponožek. Úplné zhroucení světa a táta vyvrhel. Kalhoty s puntíky se hodily do pračky, a shodou okolností dostala za hoďku ty samé, o pár čísel větší, od Ježíška. Nadšená z měkouše jak nikdo, a pak se otočila na mě a „nesmiš pojít pivem, nenene, ty ty ty!“ Rozbalili jsme dárky, u kterých jsem se vztekal, že nemá smysl jich Báře kupovat tolik (no od nás to nedostala), protože ta si hned se vším chtěla hrát, a do rozbalování dalších a dalších dárků jsme ji museli nutit. Dobré na to za rok myslet. Večerní pohoda, vínečko, popelka … to, že ten (štědrý) den potřeboval dopoledne jeden klient nutně rozeslat newsletter všem zákazníkům eshopu, a textaci mi poslal v 17:55, to … to nepochopíš. Jsou věci, kvůli kterým bys na místě ukončil dlouholetou spolupráci, protože to nejsi schopný mentálně pobrat. Jak to po tobě vůbec někdo může chtít … 

Následující dny pak byly trochu klidnější než začátek svátků, ale Adam se uzdravoval pomalu, po ránech jsem s ním sem tam kempil v obýváku, často už od tmy, aby se ivka mohla trochu dospat. Vánoční návštěva u našich, návštěva ivčiných rodičů u nás, pak společná návštěva jich všech u nás před silvestrem … každý den něco, ale člověk je vděčný za tu hodinku dvě, kdy někdo jiný skáče jak děti pískají, a může si jen tak tupě sedět v obýváku a nemuset nic dělat.

Silvestra jsme neřešili, v devět si otevřeli šáňo, a po desáté šli spát. Po půlnoci se to tu rozdunělo snad válkou či co … sousedi na všech stranách se museli zbláznit. 

Po Novém roce byl Adam celý den ufňačeně uječenej … ivka naznala, že si vyřivuje chování. Celé svátky kdykoli si pofňuknul nebo začal brečet, tak jsme ho hned chovali, aby se nedávil a nekašlal … a možná si dal dvě a dvě dohromady. A ječák celý den, kdykoli se ivka odvážila ho položit. Já jel na alergologii, nakoupit, spravit Míši eet pokladnu, poprvé po snad 4 dnech jsem pak – v první pracovní den roku – zapínal počítač, do večera vystreslý, co vše se na mě valilo, dole ivka vystreslá s uřvaným děckem (děcky), atmosféra na rozvod … ale včera už to bylo OK. Alespoň po rodinné stránce. V té pracovní jsem na hraně psychického kolapsu.

Tak to byl konec roku 2018, a začátek roku 2019.

před jedenácti měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.