Je to přesně tisíct dvě stě třicet čtyří dní...

Tedy (krásným) číslem: 1234 dní. A co se před touto spoustou dní událo? Začal jsem psát tento blog. Po přibližně čtyřměsíční odmlce, kdy na existenci mého rozsáhlého webu přišli profesoři na gymplu a já jej raději kompletně znepřístupnil. Blog (tehdy úvahy) byl jen jednou jeho částí. První zápisky v něm nejsou ani datované, ale je to z léta a první datovaný zápis je z prosince 2001. Začal jsem tedy blogovat před v létě 2000… a to ony první zápisky nevznikly jinak než jako črty do bloku při čekání na autobus. Půl hodiny času, horký letní den, čekání…

Znovu nádraží, ale je krásný letní den. Jen ten vánek mi připomíná melancholii minulých dní. Svítí slunce, je něco po jedenácté. Láhev vody, ale není moje. Jenom ji opatruji.

Již sedm let bloguji, ale do léta 2004 to bylo jen zaznamenávání mých úvah. Pak, po letní odmlce, jsem spustil svůj nový web, jehož adresu se dozvědělo jen pár přátel a 18. listopadu 2004 publikoval výše odkázaný text. Byl jsem zpátky. Je to tisíc dvě stě třicet čtyři dní… 406080 slov (také hezké číslo).

Chce se mi spát…

Nebudu dál pitvat statistiku a dějiny mého virtuálního života, oči se mi zavírají. Dnešek byl výjimečným dnem. Poprvé v roce 2007 jsem vyrazil na kole. Domů jsem z prahy dorazil ve tři, za půl hodiny jsem jej měl již vytažené před dům a stíral jsem z něj prach a zaschlou mastnotu oleje. Setřít špínu z krvavě rudých duralových (?) ráfků, vyčistit přehazku, nasprejovat řetěz, vyzkoušet brzdy, nastavit sedátko. A pak jsem již za jízdy vyzkoušel přehazování rychlostí, zda správně zařadí moje cestovní kvalty, tedy 2–3, 2–6, 3–6 a 3–7. Na jiné nejezdím, a to jich mám 24. Vše perfektně šlapalo, vjel jsem na silnici a vydal se na přehradu.

Chvíli z kopce, šlapání, svist větru kolem uší, najetí na hlavní silnici a drncání po nefalšovaných kostkách. Raději nikam nespěchám, s formou to není nijak slavné (jak by taky mohlo). Na rovince si ještě znovu zkouším brzdy, přehazku, ale hned jedu dál k přehradě. Nádherný pocit, vézt se prosluněným dnem na kole a být plný sil… pod hrází mě čeká kilometr stoupání, cestou vzhůru se idylicky občerstvím u studánky, člověku přece jen vyschne v ústech supěním do kopce. Dojedu na opuštěnou korunu hráze, triko se mi pod svetrem lepí na tělo. Slezu z kola a nakloním se nad hladinu… ta je téměř na maximální výšce, ostatně jako každé jiné jaro. Poslouchám šumění vln a uvědomuji si, proč jsem tam tak rád dříve pobýval. Prostě tam byl klid, a v určitém smyslu i ticho. I tam jsem psal první úvahy… blok, propiska, klid a samota. Občas déšť.

Byl to fajn výlet. Zítra ráno, bude-li hezky, opět někam vyrazím. Pokud konečně mohu sportovat, tak budu. Celodenní sezení na prdeli před noťasem při práci na webech pro bůhví koho mi na psychické pohodě nepřidají. A ještě ta seminárka do příštího pátku…

Je to jedno. Vždycky bylo. Neměl jsem to víno pít…

Léto 2000 (pokračování)

Ve skrytu zdi a světla stínu tu píši, a je mi všelijak. Chtěl jsem se trápit, ale nešlo to. Ani jsem si na ni nevzpomněl. Asi to byla výhoda, ale i tak bych se cítil více ve své kůži, kdybych mlčel, poslouchal… ale nic neříkal a nesmál se. Něco se mění, ale je to jedno. Mění se vše a pořád. Smysl? Urážka, hledat v tom smysl. Žádný není. Jednou toho lituji, jindy mě to mrzí. Stále stejné.

Lidí je tu málo, hlavně těch starších. Ještě je škola i práce. Jenom čekám na autobus. Co doma? Co tady? Budu doma dříve, mnohem dříve než jindy. Co s časem? Najednou ho mám dost.

Hm… Ani jsem si na ni nevzpomněl. Už ani nevím, o kom jsem tehdy psal. Ale aspoň vím, čí láhev vody jsem tam tehdy opatroval. Ne vše z mého mládí je ztraceno.

před desíti roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | endlife | před desíti roky

Teda, a teď budu mít celý den melancholickou náladu. Mít tu aspoň kolo, šel bych se projet, ale mám tu jenom boty na běhání a nohy jsem si odrovnal už včera.

Ale já tu seminárku prostě napíšu:)

Jo a gratulace k blogukulatinám :)

reagovat

2 | juneau | před desíti roky

Potkají se dva programátoři:

Ahoj. Komu neseš tu bonboniéru?
Ále, babička má narozeniny, 64 let.
Panečku, kulatiny, jo?

:)

V 10:00 vyrážím na rozbitý asfalt do lesů ;) A ty sis sice odrovnal nohy, ale… víš jak mě bolí po té první jízdě prdel? :-D

reagovat

3 | juneau | před desíti roky

juneau napsal/a: víš jak mě bolí po té první jízdě prdel?

… a co to teprve bylo oproti te druhe jizde :(

reagovat

4 | hughhh | před desíti roky

vzpominam na ty uvahy, ktere tenkrat mely takove sve osobni kouzlo a kdy slovo blogger nemelo jeste tak silny vyznam jako dnes

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.