Jeden fakt dlouhej den

O čem jiném něco napsat než o zkouškovém. Dnešek byl lehce hártkór, dlouho jsem totiž neměl dvě zkoušky v jeden den. Spánku se také moc nedopřálo, od půl třetí do něco po osmé – hágen asi do pěti ráno překládal do školy, to mi ale nevadilo, spal jsem jak nemluvně. A nechybělo moc a byl bych přesvědčen, že mám zkoušku z filozofie až v jedenáct, a ona byla v deset! V noci jsem na to ale bezděky přišel, takže se infarktové situace nekonaly a já tam ve fešném novém obleku stepoval 15 minut před a ještě 35 minut po termínu, až jsem konečně přišel na řadu, lehce dovysvětlil nejasnosti v eseji o etice v genetice (že bych sem zase jednou přidal něco do kategorie Spisovatel?) a záhy odrazil vtíravé otázky na oslí můstky do jiných kapitol. Před dvanáctou jsem byl zpátky na koleji…

Ale to těžší se teprve blížilo – zkouška ze správy databází. Zbylé hodiny jsem tedy věnoval patřičným materiálům a odjel na čtvrtou do školy. Praktický test moc těžký nebyl, mohli jsme používat cokoli, přednášky, google, reference – však také nejde o to natlačit si všechno do hlavy, ale vědět, kde to najít a jak to použít. Hodinu a půl jsem měl stejně co dělat, pak čekání 40 minut na ústní a po přesvědčení učitele, že mám o předmětu jistou představu zapsání krásné dvojky a cesta na kolej. Sedm hodin večer.

Bolí mě hlava, záda, po horké sprše jsem naprosto uleželý, nejraději bych šel spát. Zkouškové… pohoda, klídek, jazzík