Jeden z posledních spotů...

A tak jako tak, psát se mi nechce… únava? Nevím… zvláštní stav. Takový, když se dva dny pořádně nevyspíš… do toho smutek, nejistota…

Další blognutí, co bude stát úplně za hovno.

A proč tedy píšu? Protože mě nic lepšího nenapadá… za pár chvil jdeme k sousedům slavit martiny šestnácté narozeniny. Nemá cenu cokoli vrtat v systému, jen si dám do TODO poznámku, abych k systému anket přidal nastavení, zda… ale přečti si to raději ve spotu o anketách, nechci to znovu vysvětlovat. A všimni si adresy článku… funguje odkazování na odstavce.

Myslel jsem si, že po terminaci nebohé srnky budu v noci jezdit stejně jako ďábel. Že se nepoučím… či spíše nebudu chtít poučit. Jo, kdyby to… patnáct kiláků jsem jel maximálně 70 v hodině, pětku jsem nezařadil vůbec. Podivný strach. Možná to bylo k něčemu dobré… je mi ale podezřelý, aby mi jak včera tak dnes na jednom místě dvě auta nedala přednost. V úseku 50 metrů. Porucha magnetického pole?

U ivky koukáme na televizi, není důvod chodit na zábavu tak brzo… rozkoukáme i notting hill. Skvělý film. Ať už si je kýčovitý nebo není… jestli jsme někdy po desáté vyrazili? Vzal jsem auto, on by i ten kilometr v této zimě stál za to. A pít jsem nechtěl, takže co… i já jel raději autem.

Zábavy nemusím. Moc randálu, moc vysoký věkový průměr, moc světla, hafo moc světla,… a obzvlášť když tam nikoho neznám. Účast jsem ale ivce odříct nemohl, nemůže jezdit jen ona za mnou… spala tu už také ale… pětkrát? Ani nevím… a já u nich ani jednou.

Hned nás uprostřed pařícího davu našla janča, ivčina nejlepěí kamarádka už od porodnice. Jsou od sebe 4 dny. Byla mírně připitá, ale projevilo se to jen větším proudem slov. Vzhledem k tomu, že i za střízliva jede jak rádio, tak nyní to mělo opravdu grády. Strávila tam s námi hodně času a já jí jsem vděčný, takový osvěžující prvek… ale nemít partu beru nyní jako velké mínus při rozhodování, zda někam jít. Já až na janču z okolí ivky neznám, a i když jsem jich hafo poznal, nepomatuju si ani jména… a jak jsem tak sledoval, tak oni si stěží budou pamatovat mě :) Pilo se tam jak na sahaře.

Ukecaná janča mlela o všem možném… a začala i o tom, jak musím nejdříve projít jejím „testem“ (nenapadá mě vhodnější slovo), aby mě ivce schválila. Aby mě jí nerozmlouvala… u jejího minulého vztahu to prý dělala, ale ivka ji neposlechla a musela na to přijít sama. Záblesk minulosti… mezi námi něco vzácného.

Vlastně až včera jsem s jančou mluvil nějak více, do té doby jsem ji potkal dvakrát. A sbíral jsem plusové body… za to, že jsem bystrej, za to, že se směju tomu, co ona říká a dokonce to vypadá, že vím, o čem mluví, respektive vím, čemu se směji, za spoustu dalších drobností… třeba i to, že jsem jí slíbil odvoz domů (2km zajížďka, v poho)… lichotilo mi, že byla upřímně překvapena nepřítomností minusových bodů. „Že by ideální partner?“, dloubla do ivky :) To se dobře poslouchá…

Zábava utíkala pomalu, co ti budu povídat. Potkal jsem tam spolužáka a spolužačku, ale také jsem si toho s nimi moc neřekl… někdy kdovíkdy jsme se s ivkou sbalili, našli janču a jeli domů. Venku kosa, v autě kosa… pár sekund uvnitř a okna zamlžená. Pustil jsem naplno topení a svezl se do sedadla, protože vidět bylo přes spodních 20cm skla. Posez jak ve ferrari ;)

Mohly být tak tři hodiny v noci, kdy jsme lezli do postele… ivka má v pokoji dvě, mohl jsem si vybrat. A tak jsem si vybral tu, ve které bude spát ona :) A na to, jak moc jsem na zábavě potlačoval upřímné zívání, jsem byl jak já, tak ona náhle překvapivě čilí… ivka ještě více než já, málokdy se stane, aby povídala a povídala…

A opět ten strašně silný pocit stěstí…

A opět ten strašně lehký spánek a probuzení každou hodinu, s každým jejím pohybem… jsou to takové bliknutí, otevřeš oči a jsi probuzená, je jedno proč nebo čím, ale opět skryješ tvář do vůně jejích vlasů a během sekundy spíš. Je to nádherné, ale výsledný efekt spánku za moc nestojí. Co naděláš…

Podruhé za dva dny vstáváme přímo k obědu, její sestra a rodiče záhy odjížděli, zůstali jsme tedy opět v prázdném domě.

A opět pocit, že už je to moc dlouho, chtěl jsem domů, využít den po svém… ale ještě dvě hodiny jsem s ivkou zůstal, na gauči u televize, blikání přes kanály, až nás zaujala nějaká pohádka o princi truhlíkovi. Také se jela velká cena japonska…

„Neřeknu, kdyby nám hrála nějaká hudba, ale líbat se při vřeštění motorek, to je hodně ujetý…“ :)

.….….….….….….….….….….….….….….….…­.….….….….….….….….….….….….….….….… Když jsem o podobných zážitcích čítával u jiných, bylo mi z toho jen mizerně. Ale nepíšu to za tím účelem, aby ses tak cítila i ty. Píšu to, abych na to nikdy nezapomněl. Již dříve jsem zmínil, že to je ten pravý smysl mého blogu.

před 14 roky | Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | chuck.m | před 14 roky | morrisland.wz.cz

trochu jsem zaspal… proč „jeden z posledních spotů“?

reagovat

2 | lucinka | před 14 roky

ne že bych nechtěla, ale nějak nemám co dodat, tak aspoň zdravím ;)

reagovat

3 | Anche | před 14 roky

jooo princ truhlik rulez….ten malej princ truhlik je muj kamos pohadka skvela:)))

reagovat

4 | alcarin | před 14 roky

ze skoly uz asi moc psat nebudes, vid? nebo vubec…? to by byla skoda.

reagovat

5 | Maja | před 14 roky | so-amazing.com

Preji ti hodne stesti ve skole!!!!

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.