Jeden z posledních spotů...

Další blognutí, co bude stát úplně za hovno.

A proč tedy píšu? Protože mě nic lepšího nenapadá… za pár chvil jdeme k sousedům slavit martiny šestnácté narozeniny. Nemá cenu cokoli vrtat v systému, jen si dám do TODO poznámku, abych k systému anket přidal nastavení, zda… ale přečti si to raději ve spotu o anketách, nechci to znovu vysvětlovat. A všimni si adresy článku… funguje odkazování na odstavce.

Myslel jsem si, že po terminaci nebohé srnky budu v noci jezdit stejně jako ďábel. Že se nepoučím… či spíše nebudu chtít poučit. Jo, kdyby to… patnáct kiláků jsem jel maximálně 70 v hodině, pětku jsem nezařadil vůbec. Podivný strach. Možná to bylo k něčemu dobré… je mi ale podezřelý, aby mi jak včera tak dnes na jednom místě dvě auta nedala přednost. V úseku 50 metrů. Porucha magnetického pole?

U ivky koukáme na televizi, není důvod chodit na zábavu tak brzo… rozkoukáme i notting hill. Skvělý film. Ať už si je kýčovitý nebo není… jestli jsme někdy po desáté vyrazili? Vzal jsem auto, on by i ten kilometr v této zimě stál za to. A pít jsem nechtěl, takže co… i já jel raději autem.

Zábavy nemusím. Moc randálu, moc vysoký věkový průměr, moc světla, hafo moc světla,… a obzvlášť když tam nikoho neznám. Účast jsem ale ivce odříct nemohl, nemůže jezdit jen ona za mnou… spala tu už také ale… pětkrát? Ani nevím… a já u nich ani jednou.

Hned nás uprostřed pařícího davu našla janča, ivčina nejlepěí kamarádka už od porodnice. Jsou od sebe 4 dny. Byla mírně připitá, ale projevilo se to jen větším proudem slov. Vzhledem k tomu, že i za střízliva jede jak rádio, tak nyní to mělo opravdu grády. Strávila tam s námi hodně času a já jí jsem vděčný, takový osvěžující prvek… ale nemít partu beru nyní jako velké mínus při rozhodování, zda někam jít. Já až na janču z okolí ivky neznám, a i když jsem jich hafo poznal, nepomatuju si ani jména… a jak jsem tak sledoval, tak oni si stěží budou pamatovat mě Pilo se tam jak na sahaře.

Ukecaná janča mlela o všem možném… a začala i o tom, jak musím nejdříve projít jejím „testem“ (nenapadá mě vhodnější slovo), aby mě ivce schválila. Aby mě jí nerozmlouvala… u jejího minulého vztahu to prý dělala, ale ivka ji neposlechla a musela na to přijít sama. Záblesk minulosti… mezi námi něco vzácného.

Vlastně až včera jsem s jančou mluvil nějak více, do té doby jsem ji potkal dvakrát. A sbíral jsem plusové body… za to, že jsem bystrej, za to, že se směju tomu, co ona říká a dokonce to vypadá, že vím, o čem mluví, respektive vím, čemu se směji, za spoustu dalších drobností… třeba i to, že jsem jí slíbil odvoz domů (2km zajížďka, v poho)… lichotilo mi, že byla upřímně překvapena nepřítomností minusových bodů. „Že by ideální partner?“, dloubla do ivky To se dobře poslouchá…

Zábava utíkala pomalu, co ti budu povídat. Potkal jsem tam spolužáka a spolužačku, ale také jsem si toho s nimi moc neřekl… někdy kdovíkdy jsme se s ivkou sbalili, našli janču a jeli domů. Venku kosa, v autě kosa… pár sekund uvnitř a okna zamlžená. Pustil jsem naplno topení a svezl se do sedadla, protože vidět bylo přes spodních 20cm skla. Posez jak ve ferrari

Mohly být tak tři hodiny v noci, kdy jsme lezli do postele… ivka má v pokoji dvě, mohl jsem si vybrat. A tak jsem si vybral tu, ve které bude spát ona A na to, jak moc jsem na zábavě potlačoval upřímné zívání, jsem byl jak já, tak ona náhle překvapivě čilí… ivka ještě více než já, málokdy se stane, aby povídala a povídala…

A opět ten strašně silný pocit stěstí…

A opět ten strašně lehký spánek a probuzení každou hodinu, s každým jejím pohybem… jsou to takové bliknutí, otevřeš oči a jsi probuzená, je jedno proč nebo čím, ale opět skryješ tvář do vůně jejích vlasů a během sekundy spíš. Je to nádherné, ale výsledný efekt spánku za moc nestojí. Co naděláš…

Podruhé za dva dny vstáváme přímo k obědu, její sestra a rodiče záhy odjížděli, zůstali jsme tedy opět v prázdném domě.

A opět pocit, že už je to moc dlouho, chtěl jsem domů, využít den po svém… ale ještě dvě hodiny jsem s ivkou zůstal, na gauči u televize, blikání přes kanály, až nás zaujala nějaká pohádka o princi truhlíkovi. Také se jela velká cena japonska…

„Neřeknu, kdyby nám hrála nějaká hudba, ale líbat se při vřeštění motorek, to je hodně ujetý…“

.….….….….….….….….….….….….….….….…­.….….….….….….….….….….….….….….….… Když jsem o podobných zážitcích čítával u jiných, bylo mi z toho jen mizerně. Ale nepíšu to za tím účelem, aby ses tak cítila i ty. Píšu to, abych na to nikdy nezapomněl. Již dříve jsem zmínil, že to je ten pravý smysl mého blogu.