Jen oznámím nový dizajn
Je známá věc, že tmavé dizajny nemám rád a jakmile nemám něco ve spojení se svým webem rád, nelíbí se mi to, rozčiluje mě to, tak to poslední, co mě baví, je psát do blogu. Prostě mě to… nevim co, ale chápeš, žejo?
A poslední dobou šla tato nálada či pocit s kritickým pohledem na (pro mě nedostupný) okolní svět ruku v ruce a bylo nutno zakročit. Na scéně je tedy nový dizajn celý v bílém posetý kytičkami. Nic technicky náročného, ale konečně taky jednou dizajn validní i podle xhtml1.0 strict. Jo, s klidem na tváři upozorňuji všechny zaostalé IEčkáře, že tentokrát jsem na ně bral nulové ohledy a kašlal na to, abych pro ně rozpohyboval kytičky u menu, to mohou využít jen mozilláci a operátoři. I když u těch to musím teprve prubnout. Fajn, funkční. Všem, kteří tento web vidí nějak divně a není to vinou autora vzkazuji, ať si políbí prdel. Můžou si za to sami.
S tímto přístupem bych se u komerčního webu nikam nedostal, ale na tomhle písečku jsem králem já. Heeee…
Jdu si sníst ledňáka.
Už jsem ho dávno eliminoval a na to, že mám v jednom tabu firefoxu rozepsaný text, si nějak nevzpomněl… taky není co více říct, jen jsem chtěl všech těch 85% lidí, co používá Just don't die dizajn (jo, ten oranžovej) upozornit, že se něco změnilo. Jinak vážně nevim, co na tom dizajnu máte 
Mno… den u komplu, ráno chvilku Half-Life, ale je to nějaká podivná verze, co se trhá i na mém komplu, přes oběd Mizerové 2, příjemné akční pokoukání a párkrát jsem se od plic taky zasmál. Ale odpoledne? Venku zabijácký hic, a já na to koukám z okna. Doktorka mi penicilin zrušila, mimojiné taky vzala krev a já jehlu zajíždějící pod kůži opět se zalíbením sledoval, ale neschopenku mi dala až do neděle. Hm… kašlu na ni. Poprvé za celou dobu jsem večer vylezl ven a šel do lesa. Prostě vypadl. Panečku, budu asi potřebovat nějaké rekonvalescenční vycházky či jak se tomu nadává, byl jsem unavený a zadýchaný jak kůň po dostizích. Forma v prdeli, na kole stejně nebudu moct chvíli jezdit… boží boží boží. Ale už chci do bazénu, už chci houpnout nejšipkovatější šipku klidně i do toho pitomého metru šedesát vody…
Příbuzní, s nimiž jsme vždy jezdili k moři, si teď někde nechávají omývat pantofle příbojem… samotní. Kdoví, zda s nimi někdy třeba ještě já pojedu. Nedivil bych se, kdyby později jezdili oni s našima jen ve čtveřici, bez děcek… protože už žádná děcka mít nebudou. Mně je bez tří měsíců dvacet.
(Ty) Píšeš mi a ptáš se, zda jsem již zdravý. Neodpovím ti, protože mi tu mobil už dávno bliká slabou baterkou a já ho moc dobře znám, abych věděl, že bych zprávu napsal, ale neodeslal. Při Sending… by zhasl displej a všechna snaha by přišla vniveč. A na operování s nabíječkou někde v pokoji jsem moc líný…
Zdravý jsem, krk se již uklidnil a teploty nemám. Někdy si to přečti
před 17 roky |
Ze života | 
28 komentářů
