Jen pár věcí, co mám v hlavě

Mimojiné, dávno sis musela všimnou, že opravdu rád začínám podobně ujetými prvními odstavci. Snaha tě rozhodit? Vyvést z míry? Překvapit neseriózností? Bůh ví. A bůh není. Kdo to tedy ví? Pouze já, správně. Neexistence boha taktéž znemožňuje svádět svoje prohřešky na někoho jiného. Za sebe zodpovídám pouze já. Nikdo jiný nade mnou není. Jsem naprosto svobodný. Jsem naprosto zodpovědný.

Dokonce i druhý ujetý odstavec, no já se dnes překonávám.

Měl bych jít k jádru pudla, abych těch pár postřehů nezapomněl. Dech mi vyrazilo zjištění, že 75% z vás na můj web kouká přes „Just don't die“ dizajn. To jsem nečekal, opravdu ne. 21% pro aktuální Island je pro mě trpkým zklamáním. Či spíše rozčarováním… které přejde. Ale ne z minuty na minutu.

No vida, a více si toho nepomatuji… jo, tohle si nechám nakonec. Dnes se mi ozvala lucka. Lucka od moře. Minulé léto, šumění vln, paprsky slunce, žhavé ostré skály… a tam na rohožkách ležící dvě černovlasé, totálně opálené nahé holky jen v černých tanga plavkách. Rozesmál jsem se. Při vzpomínce, jak mě málem utopilo zjištění, že v den, kdy jsem se s ní seznámil (její iniciativa), oslavila 14 let Stačilo málo a vypil bych půl Jadranu na eks. Ale bylo příjemné si chvilky s ní opět připomenout.

Volební účast ve vesnici zatím 16%, drtivě zvítězí zkurvení komouši. Mám svoji veničku rád, ale vocaď pocaď. Tohle těm… nebudu psát sprostá slova, nebudu. Komunisty nenávidím tolik jako arabové američany. K smrti. Přitom sám nevím, kdo k té dělnické lůze vůbec patří. Ledník brtník mě u maji sjel za dávno překonanou poučku, že kdo nevolí, volí komunisty, neboť ti k volbám přijdou vždycky. Myslel si, že to není pravda. Je to pravda. Je to krutá pravda.

Čtyřicet dva let nedemokracie a nevoleb. Stačilo patnáct let svobody… volby jsou výsadou demokracie. Kdo nevolí, zříká se jí. Lidstvo celkově se nikdy nepoučí. Proto se těším na ten blížící se okamžik, kdy se nad zelenými loukami, chladnými horami, hlubokými moři… rozezní ticho.

Nemám co psát, jsem naprosto znechucen. Každý má svoji svobodu a pokud nevolí, je to jeho věc. Ať počítá s tím, že jím budu opovrhovat. Na některé věci mám extrémní názory a stojím si za nimi. Co na tom, že můj hlas nic nezmění. Kdo toto tvrdí, je pro mě slabomyslný.

Hm, pěkně jsem se do toho obul. Snad se mi nedivíš…

Ten nádhernej fór, že jsem byl přijat na FIT VUT BRNO, je ve srovnání s českou národní komedií slabý kafe. Hergot, teď ani neusnu, jak jsem se roznervoval!