Jsem brutální vrah ve třetí světové válce

A just ještě jednou blognu! Protože tento víkend se mi zdály dva naprosto bezkonkurenční sny.

První byl relativně normální, náš dům, moje vesnice, normální dny. Ale náš soused, jehož pozemek sousedí s naší zahrádkou a který je tuším z Brna, si začal naši zahrádku nárokovat. Chtěl ji. A když jsme mu ji nechtěli prodat, začal nám způsobovat problémy. Když to došlo tak daleko, že na ni nechal popadat dráty vysokého napětí a my se po ní nemohli ani pohybovat (říkám, sen), bylo třeba jednat. Stál jsem vedle něj, v hlíně našel starý tupý příborový nůž, chytl jej za hlavu a zaryl mu čepel nože do krku. Ještě dnes si vybavuji ty pocity, jak jsem musel zabrat co nejvíce, protože jsem věděl, že mám jen pitomý příborák a přitom mu potřebuji přetnout tepny. A byl jsem úspěšný. Krev cákala velmi věrohodně a bez reptání se přede mě složil právě když na náš pozemek přicházelo příbuzenstvo na návštěvu. Rychle jsem jeho tělo zakryl jakousi dekou, ale pořád někde koukala noha nebo prsty, až jsem byl odhalen… a na útěku. Jel jsem autem kdesi po Vysočině, ujížděl před svou tragédií a uvědomoval si, jak je to … odsouzeníhodné. Nechci přijmout odpovědnost za svůj čin, a ujíždím pryč. Vrátil jsem se… abych zkusil příbuzenstvo přemluvit, aby to zůstalo naším tajemstvím. Nakonec, také dobře věděli, co to bylo za parchanta. Zvláštní.

Druhý sen se opět odehrával v našem domě a naší vesnici (zasněžené), kdy se přes ni stáhla německá vojska ustupující před ruskou armádou a nastalo bezvládí, kdy tam nebyla žádná mocnost. Každopádně, byla to současnost, takže asi třetí světová válka. Chodili jsme kolem domu, Němci sotva odjeli a my se připravovali na příjezd Rusů, ale měli jsme strach a nevěděli co čekat. S šeříky jsme je vítat nehodlali. Bylo by neprozíravé jen tak vybíhat k tankům. A najednou tanky přijely a projížděly kolem, všichni jsme se schovali v domě, jen táta zůstal venku déle, běžel k nám a já si všiml, jak ho jeden střelec na projíždějícím tanku zpozoroval, zvedl zbraň a mířil na tátu běžícího sněhem k nám a mně se i ve snu sevřely vnitřnosti strachy, že mi zabijí tátu, ale Rus vyhodnotil situaci správně a zbraň zase sklonil. Ve válce musíš střílet první, pak přežiješ. Naštěstí ne tentokrát. Úplně jsem ten hysterický strach cítil. Byli jsme v domě, sledovali venkovní dění. Na protějším kopci, v sedle mezi dvěma vrcholky, hořely tři posedy. Relativní ticho mezi dvěma armádami pominulo a všude se ozývalo dunění, výbuchy… ale všechno bylo tak nějak mimo, v domě jsme se cítili v bezpečí, netýkalo se nás to. Dokud za ohlušujícího rachotu údolím neproplula obrovská raketa mířící přímo do protějšího kopce nad fotbalovým hřištěm. Stál jsem za oknem a uvědomoval si dvě věci – tak velká raketa nese určitě jadernou hlavici a hlavně mezi ní a naším domem je jen půl kilometru vzduchu. Lehl jsem si na zem a křičel na ostatní, ale ti (máma, sestra, ivonka) zůstali stát. Střela detonovala a já cítil její sílící žár, ale drtivý výbuch se nedostavil. Ostatní stále stáli u oken, stejně jako lidé venku. Všichni stáli a dívali se na místo, kde bych čekal kráter po raketě, ale nic tam nebylo. Za chvíli se lidé kolem domu bez jakéhokoli slova vydali k fotbalce, k místu výbuchu. Ze všech směrů, automaticky, bez emocí, vzrušení, klidně, vyrovnaně, šli tam. Jako by je tam něco volalo, lákalo… jen já, co jsem výbuch neviděl, jsem stál a nechápal, co se děje. Najednou se rozhýbali i naši a holky, že prý tam musejí jít. Snažil jsem se je přesvědčit, že nesmí, že jde o nějaký druh kontroly nad jejich činy, ale nenechali se přesvědčit. Všichni chtěli jít k místu dopadu, jen já ne. A nemohl jsem nic dělat.

Alespoň že jsem se probudil. Vždy mě udivuje, jak silné lze během snu cítit emoce. A také, že si přitom mnohdy i uvědomuji, jak je to divné, protože je to přece jen sen. Psychoanalytici, poslužte si.

před devíti roky | Sny | 3 komentáře

Komentáře

1 | glumet | před devíti roky

Hm, zajímavé… z pondělí na úterý jsem ve snu také podřezával. Jenže já si před spaním pouštěl Sweeneyho Todda :).

reagovat

2 | juneau | před devíti roky

To se máš, alespoň máš výmluvu, u mě to nejde na nic svíst :)

reagovat

3 | JOHN | před devíti roky

Já jsem kdysi v mládí běhal z kopce a lítal, ruce roztažený no paráda říkal jsem si tak jednoduchý, že nelítaj i ti ostatní a když nad tím tak přemýšlím tak to asi není tak dávno a plno jiných snů které si vybavím s odstupem času při nějaké normalní situaci najednou zjistím,že už to tu jednou bylo strach číhá za dveřmi :-http://reality-show.net/i/smajly/biggrin.gif Vlož smajla :-D

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.