Jsem promovaný bakalář ex offo

Ačkoli jsem na promoci původně jít nechtěl, respektive se během učení na státnice dušoval, že se té šaškárny nehodlám účastnit, nakonec jsem změnil názor (a ivonka mi to měsíc vyčítala). Přece jen, neúčast by byla jen laciná póza. A když promoval i hágen, tak nebylo co řešit.

Ve čtvrtek ivonka přijela, šli jsme na kávičku, na Venkovského učitele (90%), a pak, již po osmé, do města. Na Hrad. V březnu. Byli jsme tam prakticky sami. Staré schody (jsou to to ty k Daliborce?) prázdné. Vyhlídka u Daliborky s dvěma američankami, u sv. Víta skupinka turistů, před chrámem nikdo. Na hradčanském náměstí prakticky nikdo. Zajímavý pocit, být na Hradčanech skoro sám. Návrat přes Karlův most, svařák na Staromáku a na kolej.

V pátek a devátou do školy a příprava slavnostního ceremoniálu. Naši přijeli do školy později, v aule se usazovali společně se stovkami jiných rodinných příslušníků. My už byli přesně rozsazení, aby vše hladce probíhalo. Hudba, nástup předsednictva, tedy děkana a vedení kateder, všichni v róbách a s řetězy (nice), pak hymna, projev děkana a samotné předávání diplomů. Když zaznělo moje jméno, zafandil hágen hlasitým „Jo!“, které bude na nejednom videozáznamu Parchant S diplomem jsem se usadil, dočkal se konce (na fandění hágenovi neměl odvahu ) a pak se s ním, s ivonkou, našima, ondrou, sestrou a wendy sešel. Několik fotografií, gratulací a odchod na oběd. Přípitek a fajný oběd v Kuřeti v hodinkách, pečená žebírka jsem ani nemohl dojíst, ale bramborové rösti si tedy už dávat nebudu. Na kolej, sbalit se, sestra s našima odjela autem a my s ivonkou vlakem k nim. Cesta dlouhá, únavná, ospalá, ale její konec jsme si ukrátili HIMYM a TBBT, což nebylo marné.