Jsem rozpolcen na půli cesty

… rozpolcen na půli cesty, ani tady, ani tam. Teda, tady v Praze jsem, ale nechci tu být, a tam doma nejsem, ale už bych tam chtěl být.

Co opravdu nenávidím, tak to jsou výlety do Prahy jen na jeden den. V jedenáct ve vlaku, ve dvě na hlavním nádraží v Praze, o půl třetí ve škole, ve čtyři v kabinetu, ve čtyři deset venku na chodbě s jedničkou v indexu a vlak domů jede v šest. V devět z něj vylezu, o půl desáté budu doma. U ivonky. Necelých sedm hodin v kupéčku. Záda mi to neodpustí.

Zvláštní, že dnešní den se stává naprosto osově / bodově souměrným. Zkouška ve čtyři hodiny je předěl. Před ní i po ní sedím hodinu na školních křesílkách. Pak i před tím jdu stejnou cestou z/na hlavák. Jedu stejnou trasou na nádraží ze kterého jsem předtím přijel. Ve stejném městě mě nabírá ivonka a veze mě domů tak jako mě ráno vezla z domu na nádraží. Až by se chtělo říct, že dnes ve čtyři hodiny dopoledne dosáhl vesmír bodu maximálního rozpětí a začal se opět smršťovat.

Včera jsme s ivonkou večer hráli poker. Ale s ní se hraje … špatně, mám-li to tak říct. Protože neuznává prakticky žádnou strategii a jde do maximálního rizika. Co to znamená? Že člověk nemůže blafovat. Můžu do banku naházet 200$ (pětina chips) a ona je stejně dorovná, i kdyby měla jen nějakou high card. Nechtěl jsem se nechat oškubat jako minule, takže jsem karty raději zahazoval Ale pak přišly nějaké flashe, postupky, a začalo se mi dařit. Pravou šťávu do hry ovšem vlil ivončin návrh, abychom hráli „o něco“, ne jen o plastové žetony Takže v banku pak ležel i nárok na milování No co si budeme povídat, ať by vyhrál kdokoli, byla to win-win situace Poslední hru ivonka vyhrála, ale v součtu jsem měl více chipsů, takže jsme se neshodli, kdo je tedy opravdový vítěz, ale na tom vůbec nezáleží. Hlavně že se máme rádi 

Njn … stále ještě sedím ve škole, za okny na prahu padá večer, v odpočívárně nás sedí osm. Zbylých padesát křesel je volných. Osamělé. Smutné. Ještě že tu nejsem úplně sám Za dvacet minut vyrazím na vlak. Aplikaci jsem obhájil bez problémů, ačkoli jsem z toho měl trochu strach, protože ostatní měli různé hry se složitými grafickými rozhraními, já měl windowsáckou službu běžící na pozadí a k ní malého klienta, který jen zobrazoval log jejího běhu. Ale to pro učitele nebyl problém, řekl mi, že jsem si s tím očividně vyhrál a byl spokojený.

Takže … semestr skončil. Teď už jen dokončit skládání rozvrhu a do 16. února mám klid. Celé tři týdny. Měl bych si najít téma diplomky