Jsem rozpolcen na půli cesty
… rozpolcen na půli cesty, ani tady, ani tam. Teda, tady v Praze jsem, ale nechci tu být, a tam doma nejsem, ale už bych tam chtěl být.
Co opravdu nenávidím, tak to jsou výlety do Prahy jen na jeden den. V jedenáct ve vlaku, ve dvě na hlavním nádraží v Praze, o půl třetí ve škole, ve čtyři v kabinetu, ve čtyři deset venku na chodbě s jedničkou v indexu a vlak domů jede v šest. V devět z něj vylezu, o půl desáté budu doma. U ivonky. Necelých sedm hodin v kupéčku. Záda mi to neodpustí.
Zvláštní, že dnešní den se stává naprosto osově / bodově souměrným. Zkouška ve čtyři hodiny je předěl. Před ní i po ní sedím hodinu na školních křesílkách. Pak i před tím jdu stejnou cestou z/na hlavák. Jedu stejnou trasou na nádraží ze kterého jsem předtím přijel. Ve stejném městě mě nabírá ivonka a veze mě domů tak jako mě ráno vezla z domu na nádraží. Až by se chtělo říct, že dnes ve čtyři hodiny dopoledne dosáhl vesmír bodu maximálního rozpětí a začal se opět smršťovat.
Včera jsme s ivonkou večer hráli poker. Ale s ní se hraje … špatně,
mám-li to tak říct. Protože neuznává prakticky žádnou strategii a jde do
maximálního rizika. Co to znamená? Že člověk nemůže blafovat. Můžu do
banku naházet 200$ (pětina chips) a ona je stejně dorovná, i kdyby měla
jen nějakou high card. Nechtěl jsem se nechat oškubat jako minule,
takže jsem karty raději zahazoval Ale pak přišly nějaké flashe, postupky, a začalo se mi
dařit. Pravou šťávu do hry ovšem vlil ivončin návrh, abychom hráli
„o něco“, ne jen o plastové žetony
Takže v banku pak ležel i nárok na
milování
No
co si budeme povídat, ať by vyhrál kdokoli, byla to win-win situace
Poslední hru
ivonka vyhrála, ale v součtu jsem měl více chipsů, takže jsme se
neshodli, kdo je tedy opravdový vítěz, ale na tom vůbec nezáleží. Hlavně
že se máme rádi
Njn … stále ještě sedím ve škole, za okny na prahu padá večer,
v odpočívárně nás sedí osm. Zbylých padesát křesel je volných.
Osamělé. Smutné. Ještě že tu nejsem úplně sám Za dvacet minut vyrazím na
vlak. Aplikaci jsem obhájil bez problémů, ačkoli jsem z toho měl trochu
strach, protože ostatní měli různé hry se složitými grafickými
rozhraními, já měl windowsáckou službu běžící na pozadí a k ní
malého klienta, který jen zobrazoval log jejího běhu. Ale to pro učitele
nebyl problém, řekl mi, že jsem si s tím očividně vyhrál a byl
spokojený.
Takže … semestr skončil. Teď už jen dokončit skládání rozvrhu a do
16. února mám klid. Celé tři týdny. Měl bych si najít téma
diplomky
před dvanácti roky |
VŠE Ze života |
2 komentáře