Jsem Terminátor

Zívu na monitor a přemýšlím, co a jak o včerejšku psát. Nejraději bych šel spát, neboť vše se vším souvisí… ibalgin400 mi bolest hlavy nerozehnal, polévá mě horko v chladném pokoji, zabil jsem další papírový kapesník.

Na Team America včera nedošlo, po sprše jsem vešel do pokoje, kde se můj miláček již dávno zachumlal do pokrývky a jen na mě ospale kníkal, než aby pořádně promluvil. Sám jsem toho měl po dlouhém dni dost, a tak jsme se v deset odebrali na kutě.

Jenže to bylo jiné. V pokoji bylo horko, nešlo usnout, a i kdyby, tak to nebylo provázené obvyklým rituálem hlazení a šimrání. Miláček jen ležel vedle mě… stokrát jsem se zeptal, co se děje, co je jiné, a proč se vedle něho cítím tak cize, ale odpověď jsem nedostal. Respektive „nic“. Ne naštvaně, ne uraženě… podle všeho se vážně nic nedělo, ale to mi bylo podezřelé. V jednu hodinu jsem toho nechal a brzy usnul… ivka spát nemohla, bylo jí neustále horko a beztak měla teplotu, kterou si přivezla už z domu od nemocné rodiny. Podle svých slov usnula až k sedmé hodině ráno…

Ráno/v poledne jsem se k noci nevracel, ivka byla tichá a nemluvila. I našim musela být naše tichá domácnost podezřelá. Já ale jen nechtěl násilím něco řešit. Nemusím také rozumět všemu a ač jsem si v průběhu večera/noci užil několik krajně nepříjemných okamžiků zoufalství z nejistoty, proč se můj miláček chová tak jak se chová, nechtěl jsem to dál hrotit. Život jde přece dál…

Další kapesník…

Navrhl jsem zkouknutí Team America, ona souhlasila… my na posteli opření zády o stěnu, noťas před námi na židli. A ivka si polila džíny horkou kávou Za chvilku se již vyhřívaly na topení a zimomřivá ivka v tričku a kalhotkách na film koukala vleže zpod pokrývky. Já si lehl vedle ní tak, abych jí nezavazel a koukal se také. A jak mi srdíčko poskočilo radostí, když jsem ucítil její šimrání na zádech! Bylo mi jasné, že je vše v pořádku. V ten okamžik mi bylo nádherně (Po chvíli to po sobě čtu… teda, co stačí k radosti

Film mě docela zklamal, čekal jsem mnohem více… ale v komentářích zmiňovaný Matt Damon byl skvělý (role jeho loutky spočívala v tom, že neustále opakoval svoje jméno „Matt Damon! Matt Damon!“) a pak mě dostaly dvě kočky. Scéna, kdy jsou dva členové týmu v pasti a mají se na ně vrhnout domácí bestie Kim-Čong-Ila… zpoza dveří se ozývá vrčení, řvaní, prostě lvi nebo tygři – a do místnosti vběhnou dve černé kočky domácí Protože oproti loutkám to bestie byly Tak z téhle scény jsem nemohl Spousta jich tam byla dobrých, ale prostě šlo o totální parodii a všechno bylo přehrávané ad absurdum. A to už se mi pak protiví.

Po konci filmu jen zaklapnu noťas, ale dál zůstaneme v posteli… nic lepšího na programu stejně není. Probíráme se někdy v šest.

Po jejím odjezdu chvilku pracuju na RS2 na novinkách, aktualitách. Ještě mám v plánu vrhnout se na úpravu fotoalba, aby bylo možné tvořit galerie i bez ftp klienta (maso, ale starosta to jinak než klikáním v exploreru nezvládne), ale to díky třeštění hlavy ani nenakousnu a jdu koukat na Mumii 2. Příjemný odpočinek…

A teď půjdu spát. Mimochodem, došlo mi, že když na ranní přednášku v Ut stejně nechodím a další výuku mám až od čtyř, tak bych do prahy taky mohl jezdit až v úterý ráno Spoj mám To by nebylo špatný.