Jsi oblohou, která se nikdy nemění

Dizajn. Nový dizajn… možná jsem ho dodělal horkou jehlou, ale je tu a já čekám na vaše výhrady. A stále ještě nechápu, proč tak ulítáváte na Just don't die

Dráždivé škrábání v krku, kašel… přemýšlím proč a nic mě nenapadá. Včera jsem zmokl, a to drsňácky drsně. Poslední minuty před opuštěním areálu, kde brigádničím, domů dva kiláčky a volno… chleeeejst! Průtrž mračen… počkal jsem, ale přesto v dešti vyjel domů. Opět pěkně ve slunečních brýlích… hodily se, nepršelo mi do očí. Asi ti to nedovedeš představit, viď? Ale pokud ti padají kapky přímo do nechráněných očí, tak ti to není moc příjemné. A mít je při jízdě zavřené… proti gustu žádný dišputát, ale takové choutky nemám. Doma teplá sprcha, rozvěšení promočeného oblečení po domě… večer vysilujcí díza, návrat zimou domů, spánek při otevřeném okně… doufám, že je to jen nějaké chvilkové zmatení organismu, kašel společně s rýmou považuji za nejdrsnější onemocnění. Uvidíme, s čím se proberu zítra ráno.

Všimla sis správně, poslední dobou se tu ňuchňám s frázemi, kdy je něco drsné, respektive kvalitní. Jo, jsou to vymazlený slůvka.

Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný. Totálně. Každý den prší. Včera. Dnes. Bouře taková, až jsem raději i pc vypnul a šel si číst Cinemu. Hm, její filmový web oblékl nový kabátek. Hned jsem se registroval a konečně budu také moci hodnotit. Což se již stalo Mno… léto za všechny prachy. Už mě bolí záda od dne za monitorem.

Zyrco – Birthday party… podivné, jak může náhodný výběr vybrat naprosto poslední (3166.) song z playlistu? Velmi nepravděpodobné… každopádně jsem přesvědčen, že se winampácký náhodný přehrávač učí. Že má snad nějaký index souborů v plalistu, který se zvyšuje s tím, jak často si písničku sám manuálně pustím. A pak už by třeba vždy mohl vybrat jen pět písniček, zjistit, kterou z nich jsem si pustil sám nejvícekrát, díky čemuž pozná, že ji mám rád a pustí mi raději tu, než abych slyšel něco neznámého. Takhle mi to vyhovuje. Posté za dva dny si jdu pustit Tanečnici.

Doufáš (ty), že jsem spokojenej…

Lidé si to přejí odnepaměti, číst myšlenky jiných. Je to kouzelná možnost… jak bláhové je očekávání, že si vždy přečteš nezávadná slova. Když jsi mně žádala o adresu blogu, varoval jsem tě. Nepotřebuji žádnou extrémní odvahu, abych o tobě (a jiných) mohl psát, ale ty potřebuješ extrémní odvahu, aby jsi o sobě mohla číst. Čtení myšlenek je obousečná zbraň.

Nevím, co jsem napsal takového, abych si tu smsku zasloužil. Není to spíše tím, že jsem toho napsal málo? S přihlédnutím k chování princezny bych tomu i věřil… nestojím o opakování historie. There is no future…

Zvláštní, nevidím tvoje ajpíčko mezi dnešními přístupy. Pak už opravdu nevím, co tě k oné smsce vedlo. Ty odstavce výše můžeš brát jako varování, že ne vše, čeho se tu dočteš, se ti musí zákonitě líbit. A btw, napíše-li mi kdokoli nic neříkající smsku očividně si vyžadující rozvedení, o které by drtivá většina lidí požádala, má v mém případě smůlu. Spoustu věcí dělám po svém. Případně je nedělám.

Hezké, prát si svoje špinavé prádlo před takovým obecenstvem. Proč ne, nedělám to poprvé a už vůbec ne naposledy. Mysli na to a varuj mě, pokud by ses jednou mezi řádky nerada poznala… a pokud mě varuješ, natuty se mezi nimi poznáš

Každý říká, že jeho nejoblíbenější vlastnost je upřímnost. Jaký by měl být dokonalý kluk? Upřímný, odpoví většina holek. Lidi neblbněte, upřímnost je to poslední, po čem toužíte. Jednou jsem byl ochoten pohádat se do krve s naivním klukem, který se mi snažil tvrdit, že si dva milující lidé mohou říct naprosto vše, že stoprocentní vztah snese jakoukoli pravdu. Víš, budu vděčný, pokud mě někdo jednou přesvědčí, že tomu tak opravdu je. Do té doby s mým přesvědčením, že 100% upřímnost je prvním krokem k rozpadu vztahu, nic neotřese.