Just let it rock!

Škola … odpadly dvě přednášky (z nichž chodím jen na jednu), najs. MGMT – Kids Cvika z chujovitého modelování informačních systémů. To je ta hodina, v níž jsme si minule dělali povahový test a já vyšel jako totální analytik. Což se projevuje tak, že naprosto neintrovertně vstupuji do všelijakých diskuzí v okamžiku, kdy se začnou ubírat naprosto špatným směrem, do úplně nepodstatných detailů. Příkladem budiž toto: vymysleli jsme si firmu a budeme zpracovávat její informační model. Lily Allen – The Fear Takže nějaká základní analýza patřičného trhu, podnikatelské cíle a plány … a deset minut jsou kolegové schopni se dohadovat, jestli je reálné dosáhnout po dvou letech existence 30% podílu na trhu nebo ne. Je to VYMYŠLENÁ firma s VYMYŠLENÝM trhem, klidně si může dát za cíl zisk 99 % trhu a naprosto to nic nezmění na tom, co máme v předmětu dělat. A oni se hádají a předkládají teorie, jak nejlépe zjistit nejreálnější číslo… číslo, na kterém NAPROSTO nezáleží a já z toho naprosto teču, protože minuty utíkají a z 90 minut týdně, kdy jsme celý tým po hromadě a můžeme se domlouvat na dílčích úkolech, je za chvilku jen šustění bund a šoupání židlí. A dnes to bylo skoro to samé. The Saturdays – Issues Alespoň tam zaskakoval učitel, který nám vysvětlil, co se po nás v předmětu vůbec chce a popisoval podstatné věci, tak jsem je rychle datlil do dokumentu a ten pak zaslal na mejl vedoucí projektu, která na zapisování poznámek neměla čas. Ostatní jeli FB, mejly, zprávy, cokoli jiného … 90% členů týmu má dojem, že se za ně ta práce nějak udělá, případně jim někdo řekne, jak ji mají udělat. Vlastní investice nulová. Tak jsem se snažil být užitečný alespoň já. S šéfkou jsem se potom po hodině o projektu chvíli bavil, aby neměla pocit, že je jediná, kdo má nějakou snahu dělat v těch 90 minutách něco užitečného. Jason Mraz – I'm Yours

Další večerní hodina, Competitive Intelligence a stmívání s červánky nad Prahou. Už se těším, jak budu z oné místnosti sledovat západ slunce nad Petřínem. Minule jsme se rozdělili do týmu, kolegu jsem mezi lavicemi zahlédl, ale kolegyni lucku ne. Že by se na přednášku vykašlala? Inu seděl jsem, poslouchal jsem, přemáhal spánek, až dotyčná v půli přednášky přišla, posadila se přede mne a pak mě zaznamenala. Pro kluka vedle ní to byl ihned signál ke zvýšené aktivitě, okamžitě se s ní chtěl týmově družit (ta už je naše, hošánku ) a od té doby si pořád pod vousy – ale dostatečně hlasitě – mručel nějaké „vtipné“ poznámky k výkladu. Sranda, jak jsem to sledoval, že? Ale taky se to dělo metr ode mne, tak to nešlo nezaregistrovat. Je to těžké, ve třídě jsou jen dvě holky, jinak banda 24letých kluků. James Morrison & Nelly Furtado – Broken Strings Hodina skončila, počkal jsem na ni a doprovodil ji až k tramvaji. Fajn popovídání. Řeč došla k předmětu, který jsem vystudoval minulý semestr a který má ona nyní, tak jsem jí předával užitečné rady a tipy, dokud ji pětka nedovezla do centra. Já se vydal na kolej, najedl se a pracoval.

Alespoň nějaký pozitivní zážitek, hezká vzpomínka. Vše ostatní je jen stres z nahromaděných povinností, do kterých se mi po příštím týdnu drze vetře výlet do Švédska a budu naprosto v háji. Nojo. Tak ještě jeden díl Californication a jdu spát.

PS: březnové UK Top 40 je kvalitní počin.