Just the bittersweet symphony...

Nezajímalo by tě třeba, jak se ráno probouzím? (Helena Vondráčková – Sladké mámení… okamžitě přepínám hudbu na „po ruce“ Guana Apes – Big in Japan) Je to takové… příšerné. S tímto pocitem vkročit do dne, to chce odvahu. Nerad vstávám, stejně jako nerad usínám. V čem usínám, do toho se probouzím. Panta rei… a přesto ne.

V 6:05 začne drsně tútat mobil. Už víceméně automaticky zapínám „iniciaci“ a pokládám ho zpět na noční stolek. Mnohdy si to ani nepomatuji… spím dál. V 6:12 se ozve budíkové rádio, aktuálně naladěné na jakousi vážnou hudbu. Musím to změnit, protože tahle frekvence mě opravdu ne a ne probrat. Z postele se dostávám až tak za deset minut… v pokoji je šero, nechce se mi rozsvěcovat, neboť vypínač je na druhé straně pokoje a stolní lampička si usmyslela, že půjde zapnout vypnout pouze zastrčením kabelu do sítě, čudl nefunguje. Také zbytečná námaha navíc… stejně o světlo v pokoji nestojím, nikdo nemusí skrze okno vidět, jak se oblékám. Že spím už x let nahý, to jsem tuším zmínil pouze na starém webu :) Pokoj mám pod střechou, s roztomile nízkým stropem, parapet okna je tedy ani ne půl metru nad podlahou. Pokud tedy stojím u okna, jsem ze silnice vidět od poloviny stehen nahoru ;) Ovšem ne že bych si v tomto druhu exhibice nějak extra liboval.

Tak začíná každý můj den… nevyspíná… ehm, nevyspání, mě ze svých spárů propouští vždy kolem druhé vyučovací hodiny :) Asi záleží na víkendu… v sobotu jsem šel spát po půl čtvrté, v neděli také pozdě. Včera mi šest hodin spánku nestačilo a dnes pět také ne… do konce týdne to nedoženu a trpět budu každý den. Nedostatek spánku… lehká forma, samozřejmě. Někdy bych chtěl zkusit být opravdu dva tři dny „online“… přežít to, vyzkoušet to… a zjistit, zda se z nedostatku spánku opravdu dostaví halúze :)

Halúze… nevěřila bys, jak nádherné tohle české slůvko je. Halúze. Řekni si ho pro sebe nahlas. Halúze… a pouhopouhá vzpomínka na frázi „házet halúze“ mě rozesmála až nahlas. Házet halúze… máme to z šipek, na které chodíme dvakrát třikrát týdně do hospůdky k bohovi. Lácek, bedny, peťa, koty… všichni si k tomu jedno dají, já ne. Jednak mi tam pivo nijak moc nechutná, druhak je to osmnáct korun a kdybych si dal pokaždé, co oni, tak jsem od začátku školního roku utratil asi tak… 600–700 káčé. Za pitomý pivo… chodím tam kvůli šipkám a musím říct, že tam prostě zakládáme novou ligu. Zítra bych šel s nima, nejít ke kadeřnici :) No, házet halúze… to říkáme, pokuď někdo hodí nějaké vysoké číslo. Nadáváme, soptíme, na displeji třeba kilo, nic nezmůžeme… prostě halúz :) Moje největší halúz je snad 126 (maximum na tři šipky je 180 → super-mega-hyper-master-blaster halůz, třikrát tripl dvacet)… dohazoval jsem padesátku a hodil sto dvacet šest. Smáli se všichni, nadával jen já :) Příští den hodil koty 164 :) Halúze…

Ke včerejší online objednávce minolty jsem připsal poznámku, že budu dostupný od třetí hodiny. Přesto mě kolem desáté někdo volal (discreet profile), což jsem samozřejmě nezaregistroval. Ve volné před seminářem volám zpátky, nebyl jsem si jist, zda jde o obchod, nebo třeba náhodou ona nesehnala moje číslo. Někdo mi to típl, tipoval jsem ji, neboť jí v lavici (možná) začal vrnět mobil. Já totiž neprozváněl, ale opravdu volal. Nechal jsem to být, připravoval se na matiku… limity, nekonečné řady, součty… příjemně automatická práce, takové počítání zbožňuji. Jenže končím 15:10 a autobus mi v 15:18 odjíždí, nehodlám na něj běžet, musím zůstat do 16:30… a tak v učebně ivt visím až do 16:00 na netu a čekám na telefon. Konečně. Tiché pípnutí, vycházím na chodbu, ano, u telefonu,… ve čtvrtek ji můžu čekat :) Moje minoltičkáááá!!! Jo jo jo!!! :)

Chodbami téměř opuštěné školy se plíží šero, dlouho jsem zde nebyl do tak pozdních poledních hodin… nikde ani noha, až v šatnách potkávám uklizečky. Vcházím do sychravého mlžného dne, ve vzduchu chlad a vlhkost vody, mlha… ale jak nádherná mlha, jak nádherná atmosféra rozmazaného odcizení, šedivého dne, chladného ticha a nevšímavých postav… kráčím mezi tím vším, cesta přede mnou se ztrací v bílém šeru, cesta za mnou se v něm taktéž utápí, černé koruny lip šplhají do nebe, staré paneláky, mokrá cesta, zažloutlá tráva a špína chodníků… po tom všem kráčím, všímám si toho a nevšímám, usmívám se a neusmívám, jsem i nejsem… jsem mimo a kráčím soumrakem.

At the end of time, at the end of us, at the end of every thing we have… (DJ PMC – PMC 18 dobry)

Blognout, a během chvilky se jít učit chemii… začít teď, po půl desáté, protože k půlnoci už budu naprosto mimo, rozvalený na posteli, sešit zmuchlaný, lampička online až do rána… jak už několikrát od začátku roku. Totální nevyspání… závidím lidem, kteří pracují. Kteří se nemusejí do noci něco šprtat… škola nění takový voraz, jak si myslíte. MOTOjuneau je student _ 21:20

před 14 roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | Maggie | před 14 roky

Maggie je nemocná. 11.28 :)

reagovat

2 | juneau | před 14 roky

pozdravuj ji a ze preju brzky uzdraveni :) (taky nejak protivne pokaslavam…)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.