Kafe přestalo učinkovat

Půl druhé v noci a kafe, které jsem si uvařil v půl desáté, už jaksi vyprchalo. Zívám. Ale ono je to částečně i tou monotónní hudbou :music: Mew – Snow Brigade. Poslední tři týdny jsem v Praze najel na kulervoucí režim – jsem tu tři dny a školu mám vždy až pozdě odpoledne, tudíž se na kolej vracívám většinou před osmou hodinou. A začíná nejproduktivnější část dne. Nic naplat, nahromadila se mi spousta pracovních povinností a chci-li s nimi hnout společně s prací do školy, musím tomu přizpůsobit denní režim. Takže poslední dva týdny jsem v praze nechodil do postele dříve než po třetí hodině ranní. A vstával nejpozději po osmé, abych stihl ještě pár dopoledních pracovních hodin před přípravou / odchodem do školy.

Teď už je také půl druhé…

Minulý týden jsem jel do prahy skoro v depresi z neblahého očekávání… příjezd ve dvě, ve čtyři dostaveníčko ve škole se zbytkem mého minitýmu z předmětu Competitive Intelligence. Od šesti večer přednáška. V osm na koleji, v devět po sprše a po večeři. A práce na povinnostech do Informačního modelování organizací, což zpočátku vypadalo strašně (proto ta deprese), ale ve výsledku jsem s tím neměl moc práce. A tak jsem ještě v noci přešel do učení se na test z dějin, který mě čekal druhý den. Na to padlo celé následující dopoledne a ze školy jsem se vrátil k sedmé hodině. Jen co jsem se dal dokupy, sedl jsem k práci, na které jsme se domluvili s minitýmem v pondělí a kterou jsem potřeboval na středu a blbnul s ní prakticky až do půlnoci. Spát jsem šel stejně ve tři. Vystresovaný z toho, že jsme se v týmu shodli na užším vymezení našeho seminárního tématu, ale až později jsme si všimli, že toto téma do toho původního širokého zadání vůbec nepatří! Na kulku.

Ve středu ráno jsem se lehce věnoval programátorské práci, než jsem si náhodou uvědomil, že moje podklady na jednu s blížících se hodin jsou z 90% postaveny na mylných zjištěních a já musel obětovat oběd, abych je stihl předělat a urychleně vyrazil do školy vybaven tatrankou a balíčkem ovoce máčeného v čokoládě. První hodina – nudná přednáška, ovšem nutnost domluvit se na vypracování další týmové seminárky, které se nikdo z nás ještě nevěnoval a už měsíc jsme se jako tým nesešli. A neblahé tušení, že ji budeme prezentovat už příští týden. Další hodina – modelování organizací, přednes mých podkladů a všeobecné přijetí mých návrhů (ty, co jsem narychlo sepisoval místo oběda). Poslední hodina, před kterou jsem poobědval tatranku (v šest večer) a na které bylo třeba řešit poslední seminárku, hlavně naše ujetí z tématu, ale to profesorovi vůbec nevadilo. A na koleji relax, kafe a programátorská práce.

Škola škola škola… příští týden bude jízda.

Čarodějnice byly skvělé, za domem jsme pálili pořádné ohnisko, sťal jsem se jak psisko a druhý den jsem prolenošil a proválel na sluníčku. V sobotu vycházka k přehradě, v neděli už ovšem práce na jedné ze seminárek a její téměř úplné vypracování (jaj!). A pak na kole k ivonce (abych taky vstal od pc) a autem zpátky domů. Víkend byl nádherný.

Ale té práce… no, ještě nejsou ani dvě hodiny.

před devíti roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | -hgn- | před devíti roky

Koukam, ze jsme na tom stejne ;-)

reagovat

2 | juneau | před devíti roky

Nj, a někteří lidi jsou na tom určitě i hůř. Ale konečně jsem taky zjistil, co to znamená „naložit si víc než mohu zvládnout“ :)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.