Kam ta sobota utekla?

Šest večer, světlo v tahu, v pokoji přetopeno… musím si otevřít okno, jinak zdechnu. Monitor ani ne půl metru od okna, venku tři stupně, tady takových sedmadvacet… akorát tak na odpálení procesoru, tyhle teplotní skoky mu sotva prospějí. Opět jede několik hodin…

Díza… z rozpačitého začátku, kdy nás tam hodinu bylo devatenáct, se přece jen něco rozjelo. De fakto pak tancoval celý sál, ono nás tam totiž zase tak moc nebylo. Měl jsem na útratu šedesát korun, nakonec snad ani to ne, protože víno stálo 21kč a na třetí drink jsem již prachy dohromady nedal. I tak… opít jsem se nechtěl ani nemohl (-$$$), a na parketu jsem se vlnil i bez toho. Sice trochu z donucení a přemáhání, ale to stejně vždycky přejde…

Já jsem totiž ten exot, co strašně rád zaujme, ať už jakkoli… takže odvážné taneční kreace, nema problema! Že jsem se po chvíli ocitnul i na pódiu, to už dodávám jen tak mezi řečí…

Se sestrou tam byla i jana a s ní spolužačka katka, jedna z holek, co s námi včera jely z brna busem. Zábava by to byla, kdyby se tam dalo mluvit. A to se nedalo. Tak se tancovalo… od desíti do půl druhé jsem existoval pouze na parketu. Dj odešel brzy, naprosto zničený… že to přehnal s pitím, to mě neudivilo :) Pro janu s katkou přijelo autí, sestra se s nimi svezla domů… zůstal jsem tam sám z naší party, lidí začalo ubývat, poslední zbytky sil mě dokopaly k usednutí do temného rohu sálu a prostému sledování dění.

Nevím, co z toho nějak vypíchnout… ta skvělá tanečnice s baretem, co tam byla již podruhé? Gumovo slavení posledního dne svobody? Ty tři třicítky, co brzy založí můj fanklub, pokud se tak již nestalo? Katku s janou… ehm, jinou katku s janou, dřívější kódová označení byla lentilka a princezna, které si mě také všímaly poněkud více než normálně? Jak tak koukám, tak to bez komentářů vypichuji všechno… sám nevím, co bych k tomu dodával. Lentilka kluka má, můj zájem také, to stejné s princeznou…

Nebyla tam zuzka. Věděl jsem, že tam nebude, zval jsem ji a ano neřekla. Sestra mi dnes svěřila část jejich (ona, katka a jana) rozhovoru o mně, jak jsem se katce včera strašně zalíbil, hlavně při té jízdě z brna. Stejně tak jana večer… že se mnou chtěla chodit, když já nechtěl a po pár měsících naopak, to už také vzal čas… ta se mě tam také jala přesvědčovat, ať pustím zuzku k vodě. Stejně tak katka, jen tentokrát přes sestru… polovina holek z gymplu prý slintá, když se řekne moje jméno. Opět, jako tehdy u sestry, naznačuji, že chci začít počítat jména. Zmohla se na dvě (pro změnu), o kterých věděla… mému ušklíbnutí se vůbec nedivila a musela souhlasit. Tak žhavý to nebude…

I sestra na to dnes rozhovor zavedla, že prý to je pravda, jen si toho nevšímám. Vzhledem k tomu, jak moc jsem vnímavý člověk, tak to musí být ta nejvíce utajovaná holčičí tajemství, náklonnost k mé osobě… řekl jsem jí, že to je fajn, že si toho cením, a že si to nechám zarámovat a to bude asi tak vše, co se s tím dá dělat. Zuzka to narozdíl od desítek jiných najevo dala.

Dnes je tady, ve vesnici u babičky. A přesto jsem se s ní nesešel… zítra? Také nevím. Otázka totiž zní, co tady dělat. Půl dne pršelo, je mizerně a hnusně, zima… není kam jít, cukrárna je zavřená, nic jiného zde neexistuje. A být venku? Prozváním ji a přemýšlím, zda by se nechala vytáhnout ven. Teď. Do tmy. Do zimy. Asi ano… otázka zůstává u jejích prarodičů. Protože její děda je ten cholerik, který nás o prázkách nebo kdy vyhodil ze školního hřiště, až z toho málem dostal infarkt. My v tom byli nevinně… to jen ty předsudky, že tři dospělí kluci na dětském hřišti nemůžou dělat nic jiného než ho záměrně ničit, v tom hrály svoji roli. Doufám, že ten starý pán neví, kdo to tehdy byl :)

Mám se zeptat? Nevím… no, zeptám se, co dělá :)

„Ahoj slecno, co delate? A bavi vas to? :)

Uvidíme, co odepíše… dnes jsem si vypracoval rys do deginy, dělal jsem ho asi dvě hodiny. Také si vzpomněl, že za dva týdny odevzdávám seminárku z angličtiny, takže jsem k osmi stránkám maturitního překladu další tři přidal. Překládám Túrina, Narn i Hin Húrin, Příběh Húrinových dětí… imho to nejlepší, co kdy Tolkien napsal.

A sms je tu… to jsem mohl čekat, že se dívá na miss world :) Moc ji to nebaví… mě to přestalo bavit po deseti minutách.

„Datlim do klavesnice a premyslim, co by se dalo delat venku.“

Což mi připomíná, že mám 39kč kredit… suprdupr. Ale chce se mi vůbec ven? Chce se mi vůbec něco dělat? Nějak nevím… pouštím si kometu od nohavici. A přichází smska…

„A co jsi vymyslel? :) No ta mi teda pomohla… :)

37 korun. Nějaké to procházení v dešti vloček, povídání v mrazu… ptám se, zda se jí vůbec ven chce.

„Prijde na to, jestli by se chtelo tobe :) Ach jo… co odepsat… napsat, že ne? To asi nejde…

„Rekni kdy a kde :)

Takže se uvidíme později. See ya MOTOneithan odchází, zavři oči _ 19:17

před 15 roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.