Kde jsem byl?
Kde by? S ivkou. Web mi nechyběl, poslední dobou se na něm rojí samé po(divné/chybné) existence, na které vážně nemám náladu, takže možná svůj banovací script opravdu začnu používat. Každý pako tu upravdu nepotřebuju.
Ale nechci být tak negativní… jsem rád, když mě lidé překvapují, když se chovají jinak, než očekávám. Pak totiž prokazují jistou přítomnost inteligence. Nechci, abys mě těď považovala za machýrka, co si honí triko, ale prostě toho hodně předvídám… ruku v ruce s láskou k přemýšlení. Vždyť to spolu úzce souvisí…
No a když se pak někdo zachová jinak, než bych předvídal či očekával, tak mě příjemně překvapí. Může to totiž znamenat, že jsem ho donutil něco změnit, nepostupovat podle stejné šablony jako doposud.
Co na tom…
Dva dny tu byla ivka a já na počítač občas jen koukl, neměl potřebu se mu věnovat. Tedy… vysvětloval jsem to včera i jí, že nemám šanci systém do zítřka dodělat, takže se nemusí obávat, že mě od něčeho zdržuje… chtěla moc jet domů, ale já ji nepustil. Přes den ji postupně rozbolelo očičko… nepomáhal Visine, Opthalon… a když jej otevřela, tak vždy jen na chvilku. Přecitlivělost a pocit foukajícího větru. Domů bych ji v tomto stavu pustil jen přes vlastní mrtvolu… patnáct kilometrů v noci, polovinu z toho po brutálním ledu, a napůl slepou.
Ráno se vše zdálo v pořádku, k obědu si uděláme výborné kuřecí steaky, pak odpočíváme… a bolest v oku se opět ozvala. Kdybych jí jen mohl pomoci… kdybych měl jak… ach jo.
Zítra pohovor s mikroregionem, pak se starostou… chce vidět nějaké výsledky 
Později: "… jak jsi se o me staral, tak mi doslo. ze ti na mne hodne zalezi a chci abys vedel, ze mne na tobe taky…"
před 16 roky |
Ze života | 
37 komentářů
Ne jako, že ji rozbolelo, ale to očičko, jako slovo. Tady je vidět, že je to Tvůj milovanej brouček. 
protože mně sice jde gmail (takže ho používám místo icq a msn), ale jinak asi tak pět stránek a miranda odmítá spolupráci. tenhle víkend vypadá zajímavě…