Když ne dnes, tak už nikdy

Blíží se jedna hodina v noci, a já stejně ještě datlím. Trocha červeného vína mě spokojeně uspávala a budila k různým činnostem, ale jediné reálné je blognutí. Pak padnu do postele jak do temného moře pod večerní oblohou. Nakonec, kdybych neblognul dnes, neblognul bych asi až do neděle. Zítra přijede na dva dny ivonka a po nocích se mnou bude mít – doufám – jiné plány než koukat, jak datlím do noťasu zkazky o našem putování po praze a kupování vánočních dárků.

Co se událo… co je vůbec za den? A kdy jsem blogl naposled? Chjo… v sobotu jsme byli s její bandou na večeři. Všichni se pořád ujišťují, jak jsou stále kolektiv a jak by se měli někdy všichni sejít, a nakonec se stejně všichni nesejdou, protože ten se nemůže vystát s tím a ta s tou, jen se to zabalí do různých přijatelných výmluv… ale jídlo bylo skvělé, rozlévané bílé víno absolutně vynikající, nálada příjemná. Pět dvoudecek tam, dvě v posteli doma při listování těmi desítkami tisíc fotografií, co si s sebou nosím na notebooku…

Neděle tedy stála za to, ach ta rána… ale čím se kdo zkazí… a tak jsem se na oslavě narozenin zase napravil (a přejedl) a pak se konečně dostal domů. Kde jsme s ivonkou vyrobili po roce opět svíčku, nádhernou vícebarevnou. Ale teď tu nebudu rachotit, abych dostal její fotku z foťáku do noťasu.

Pondělí bylo ve znamení práce a odjezdu do prahy. Ale ivonka mě tak úpěnlivě přemlouvala, ať nikam nejezdím, že mi stačí jet v úterý ráno a že by tak moc chtěla, abych s ní ještě jednu noc zůstal, až jsem si řekl, že jsou přece ty vánoce a půl kiláku před nádražím jsme to po třiceti kilometrech jízdy symbolicky otočili a já se rozhodl ještě jednu noc zůstat. Jednou povolíš, vždycky povolíš… Večeře, MASH, Súsedia (či jak se to píše), víno, dr. house a opět prohlížení fotek z dovolené u moře před dvěma lety… a pak to šílené ranní vstávání.

Do vlaku se mi nasocla drbající senilnící důchodkyně každé tři minuty opakující, že tak oni nám zdražily ty vlaky, víte pane?, vyptávající se na první poslední, až jsem jí ze starosti o svoji psychickou integritu raději začal jen hmmmovat a nakonec dělat, že spím. A snažit se o to. Což ji asi nasralo, tak si začala hrát s betálným svazkem klíčů, abych nedejbože neusnul a ona nemusela mlčet. Baba jedna. Celkově ta cesta stála za houby, a i když si přesedla do jiného kupéčka (aby si mohla podrbat s jinou ženskou), spát jsem nemohl, pracovat nechtěl, psát také ne, tak mě zachránily dva díly Scrubs…

V jednu na koleji, ve dvě najezený, i pár pracovních povinností jsem splnil, a hurá do OC na jižák. Tam jsem chvilku coural, pak se setkal se sestrou spěchající na vlak, dealersky vyměnil jízdenku na vlak za její klíč od pokoje, prohodil s ní pár vět a vrátil se k nákupům. Pěkně mě to tam utahalo. Nebudu tu filipikovat proti hysterickým vánočním davům, nikterak mě to nezasáhlo. Prostě jsem jen prošel všechny chodby a podlaží, celou hypernovu… a nechal tam přesně litr. Návrat na kolej, neskutečná únava… ani nevím, co jsem dál dělal. Pracoval.

Dnes vstávání po osmé, a po půl deváté už skrz fucking cold na vysočany, abych tátovi v jedné specializované prodejně koupil jeden specializovaný dárek. Ale jet takhle na blind, hledat na palmovce správný ostrůvek, a hledat na kolbenově správný obchod… no hezky jsem si to tam prochodil, orientační smysl mě zradil a vzpomínka na online mapu taky nepatřila k těm nápomocným. Ale našel, koupil, odjel. Fajn. Přes oběd jsem dokonce shodil pár decimetrů vlasů a opět vypadám alespoň lehce udržovaně. A pak až do večera ubíjející upravování bakalářky, shánění článků na netu, kreslení diagramů… snad to bude stačit, o vánocích se tím moc zabývat nechci. Stačí, že to budu muset vytisknout a svázat. Nevím kde.

Takže tak. S ondrou jsme před pár desítkami minut dokoukali Lásku nebeskou, a zahájili tak vánoce. Zítra si projdeme prahu jako před rokem.

Já už se tak těším na štědrý den… celý podzim a zimu všechno směřuje k 24. prosinci. A po něm najednou zůstane prázdno, které silvestr nezaplní. Ale na to teď nebudu myslet. Maximálně si začnu sumírovat Bilantaine ;)

před jedenácti roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | -hgn- | před jedenácti roky

www.4321.cz nejvetsi vazby pres vazbu bp :-)

reagovat

2 | lucka | před jedenácti roky

popis cesty ve vlaku je famózní :-)

reagovat

3 | bouchy | před jedenácti roky

Láska nebeská patří k mým tradičním vánočním filmům… Je to srdeční záležitost a letos to má ještě větší kouzlo, že prožívám něco podobného jako jeden z hrdinů. Užij si vánoce, moc ti to přeju.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.