Když nemáš co dělat, založ si kapelu

To mi teď do uší brouká Amy MacDonald, zatímco já ležím v posteli a v leže (na zádech!) bloguji. Bude půl druhé a já jsem v podivném deliriu. Nedaří se mi, nedaří.

Vykašlal jsem se na odjezd do prahy, zítřejší cvika mě nepálí. O den více na práci. Ráno jsem si pracoval na systému, odpoledne dokončil rozhraní pro platební bránu a přes večer až do noci pracoval na podnikovém redakčním systému. Práce mi šla svižně od ruky a měl jsem dobrý pocit. A pak jsem si vzpomněl na domácí úkol do programování v C# a hned mi bylo jasné, že jej nemám kdy udělat. Bylo 23:20 a na pár hodinek práce to je… pustil jsem se do toho a byla z toho hodina zkoumání dokumentace a googlu ústící v metodu pokus-omyl vedoucí ke zprovoznění asi tak 5% funkčnosti úkolu. Po hodině. Je to ne nepodstatných deset bodů… jenže potřebuji jít spát, abych zítra brzy vstal a využil ony poslední dopolední hodiny, než odjedu do prahy.

To bych ovšem potřeboval pracovat na svém systému, abych do soboty dokončil funkci, kterou musím nasadit na obecní web. Do soboty… nakonec, pokud to neudělám zítra, tak už to nestihnu. Odpoledne jsem s ivonkou ve vlaku a k večeru jdeme na muzikál. Ve čtvrtek do školy a k večeru na mě hágen s ondrou něco vymýšlí, takže to na práci taky nevypadá. V pátek ráno musím mít domácí úkol, zbytek dne ve vlaku, večer jakási oslava. A sobota…

Tolik práce, a tak málo času. Alespoň že už se mi chce spát a nebudu zírat do tmy.

před desíti roky | Z mobilu | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.