Když se těším na odpoledne

Dokud jsem bydlel s ivonkou u jejích rodičů, tak byly dny jednotvárné. Do čtyř jsem pracoval, pak přijela ivka z práce. A co dělat, v jednom pokoji? V létě jsme prakticky obratem vyrazili pěšo do městyse „na pívo“. Ale v zimě? Já mohl akorát dál sedět u PC, ivka koukala na televizi. Nebylo co dělat.

Teď, s domem a pozemkem je to samozřejmě :-) jiné. Přestal jsem ve sklepě natírat trubky topení, neb je to hotové. To mi připomíná, že tam musím vyrazit se zakoupenou šuplerou odečíst rozměry trubek (a délky), a nakoupit mirelonové izolace/tubexy. Asi přes net. Teď jen vytápíme sklep. Mezitím jsem zase zapomněl ošetřit dřevěnou podestu v patře nějakou chemií proti červotočům, kteří se do ní pouštějí, a už x-tý večer po sobě jsem si nenašel čas na to podívat se na trámy na půdách, kde červotoči taky řádí. Minule jsem odfoukal hromádky jejich „pilin“, abych podle čerstvých stop zjistil, kde se právě pohybují. Minulý týden jsme s tátou skáceli dvě staré jabloně, jejichž větve jednak vadily při chůzi ke dvěřím domu, druhak přímo přes ně plánuji vybudovat dlážděnou příjezdovou cestu. Takže stromy šly k zemi, hned jsme je rozřezali, a zbyly hromádky polínek a hromady větví. Takže jsem přes pár dní dělal kolem dřeva, převážel polena, odtahoval větve na jedno místo, včera jsem polena novou fiskarskou štípal a skládal do malého rázíčku na vyschnutí. Zábava až do tmy. Větvě bych chtěl spálit, … jenže kdybych si je šikovně nasekal na menší kousky, tak je až na ty nejslabší exempláře taky můžu spálit v krbových kamnech, tam mohu topit čímkoli. Topit v regulérním kotli, tak tam nebudu chodit každých  15 minut sypat kýbl větviček, ale v krbovkách to není takový problém. No, musel bych si k té hromadě větví postavit špalek, a začít ji pomalu likvidovat, ale pak bych také tu hromadu nakrácených větví musel někde uskladnit a nechat vyschnout. Ale kurňa kde? No, tohle je ještě v řešení. Dnes jsem stál u okna a dumal, co budu odpoledně dělat. Zrak mi padl na dva rozdivočelé šípky u plotu u silnice. Sice nepřekáží, ale hezké taky nejsou. Takže ořezat pilkou, odtahat, a kořeny vykopat. Krásná práce, za chvíli hotovo, opět další hromada pichlavého roští k přihození na budoucí hranici. Co dál? Chtěl jsem zlikvidovat hromadu hlíny u kraje pozemku, kterou nám tu nechali původní majitelé. V trávníku nad silnicí je mírná prohlubeň, která by se nechala zasypat a zarovnat cca oním množstvím hlíny. Ale přece nenasypu na trávník třicet čísel čerstvé hliny, a nebudu dva roky čekat, až to zaroste trávou. Takže jasně že vykopu všechny travní drny, dám je bokem, vysypu tu plochu hlínou, a drny narovnám zpět. A skoro to nebude poznat. Pustil jsem se do toho, a kurevsky se nadřel, a stejně ještě ani neodhalil celou plochu, co chci pokrýt přebývající hlínou. Na druhou stranu jsem díky tomu našel plastové potrubí svádějící vodu od jednoho okapu … tak jsem jej alespoň vyčistil a upravil mu odtok. A začal přemýšlet o odvážnějším plánu – nejen, že prohlubeň v pozemku dorovnám onou hlínou, ale pod ni bych mohl navozit ještě pochybný kompost, co tu majitelé také nechali, a co vypadá spíš jak zhnilost na entou než cokoli jiného. Dají se z něj rýčem odkrajovat kostky hmoty … to s kompostem nemá nic společného. Je ho hromada skoro jako hlíny, vypadá to hnusně … tak to udělám jinak → nejdříve na odkrytou plochu navozím kompost, rozprostřu jej, na něj navozím vrstvu hlíny, a na tu naskládám zpět odložené drny. A zbavím se hlíny i kompostu a budu si moci tuto část pozemku zvelebit úplně maximálně! Jaj! O to usilovněji jsem podrýval a vydloubával drny, až se začalo šeřit  a já měl odhalených tak sotva osm čtverečních metrů … fiskars rýč byl prací skoro rozpálený do ruda, taky ryje prakticky sám, já se jen dívám. Za ty prachy :-D Zápěstí mě bolela, záda také, zpocený jsem byl, nechal toho a šel za holkama. 

A už se nemůžu dočkat, jak zítra odpoledne seknu s prací, obleču si montérky, zasunu mobil do náprsní kapsy, svůj milovaný zavírací nůž pověsím klipsnou za lem kapsy, do jiné kapsy dám klíče od dílny a od garáže, na hlavu kšiltovku, a vyrazím ven na pozemek. Možná už začnu navážet kompost a hlínu. Ale taky potřebuji na autě zatřít pár reznoucích šrámů. Ale to se všechno stihne.

Ten nůž … ten je úplně skvělý. Dostal jsem ho kdysi darem jako reklamní předmět, ale prakticky bez něj už nevycházím z domu. Protože správný muž má co? Správný muž má vrtačku a nůž! Takže … mám aspoň ten nůž. Na boku má klips, takže si ho zasunu do kapsy a klipsem chytnu k jejímu okraji. Neforemný nůž tedy nemám strčený hluboko v kapse, kde by mě tlačil do stehna, ale na boku kapsy, a snadno po ruce. A zároveň má na čepeli kovový ťupl, který slouží k otevření palcem. Nemusím jednou rukou nůž vytahovat z kapsy, držet jej a druhou rukou/nehtem otevírat čepel tak jako u většiny zavíracích nožů – prostě zatlačím palcem na ťupl a čepel tím otevřu, vše jednou rukou. A stejně tak pak palcem odjistím pojistku čepele a ukazováčkem ji zase zavřu. Balada. Když někde jsme a někdo potřebuje nůž, jen sjedu pravou rukou ke kapse, vezmu nůž a v pohybu ruky nahoru jej palcem otevřu, a podávám jej. Uplynula cca jedna sekunda. Chlapácký!

před dvěma roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.