Když už to vypadá, že se všechno daří ...

… tak mi ivonka volá „Ahoj, stojím na dálnici, někdo to do mě zezadu narval.“

Ve čtvrtek jsme vyčerpali úvěr a 2 074 000 káčat odešlo z hypotéčky do úschovy u advokátky, která o tom následně informovala všechny zainteresované. Fajn, kupní cena složená. Dle smlouvy má advokátka pět pracovních dní na podání návrhu na změnu majitele nemovitosti na katastr. Pět pracovních dní … 

V sobotu ráno si jeli naši do brněnské Ikey koupit novou sedačku. A mě nabrali jako řidiče. V Brně se táta nevyzná, nerad tam jezdí (se mu kurva nedivim), a tak mě vždy poprosí, jestli bych nejel s nima a neřídil. V Brně se nevyznám, nerad tam jezdím, kurva se nedivim, ale k Ikey/Olympii, Vaňkovce nebo do Bohunic trefim. Jinam ne. A tak jsem nasedl a i s vozíkem frčel na Brno sobotním dopolednem. Ivonka ještě spala, a pak měla v plánu také vyrazit na nákupy – no a nakonec jsme se v Ikey sešli i s ní. Myslel jsem si, že jedeme jenom zaplatit sedačku, a pak pro ni do výdejního skladu do Tuřan, ale nedošlo mi, že naši nejsou v Ikey potřetí za měsíc jako já, ale poprvé letos … a tak jsme si to tam poctivě prošli :-) S ivonkou jsme zkoumali televizní stolky pod televizi, co mám v plánu pořídit. Pak jsme se rozpojili, a já řídil do Tuřan. Dokonce jsem překonal i strach z couvání s vozíkem… „Fajn, jsem srovnanej, couvám, pomaličku, couvám, točím trošku na tuhle stranu, jojo, dobře, vozejk se stáčí, ještě trochu … nebo vlastně mám točit na druhou stranu? Jo, ostře na druhou, … ááááá, doprdele, úplně špatně, kurva, popojet a znovu!“ Mno, opakuj dle libosti. Krabice se sedačkou jsme naložili a mírným soumrakem vyrazili přes Brno k domovu. Sobota.

V neděli jsme zajeli s bourákem do myčky, už se na tom černém autě skoro zdálo, že jezdíme jenom po poli… během čehož začalo pršet. Ale zásadní bylo to za těch 98 Kč umýt, hnědé zaliskané boky nebo trošku „méně umyté“ auto? Jasná volba. Zákuseček, k našim, k dědovi a babičce. Déšť v údolí, sněžení a sníh na kopcích. Vysočina.

V úterý jsem se už chtěl ozvat Markétce, jestli nemá echo o tom, zdali už advokátka podala onen návrh na katastr. A napadlo mě se podívat na katastr2.cz, jestli to tam nebude případně vyznačené. A ono jo! Už ve čtvrtek, kdy jsme složili kompletní kupní cenu, byl podán návrh, a na nemovitosti už visí dvacetidenní plomba! Ještě dříve, než jsem se odvážil doufat. Jaj, jupijou! Možná se budeme stěhovat už před Vánoci!

A dnes dopoledne jsem si tak vzpomněl, že na Alze běží slevový týden, a já strávil v neděli dopoledně tři, tři, tři!, TŘI! hodiny zkoumáním 4K televizí a výběrem té, kterou si do nového domu pořídíme… a nevybral si. Dnes jsem se do nich ponořil znovu, a naznal, že to chce rozseknout, že nemá smysl to odkládat do doby, až zase zapomenu to vše, co jsem si o nich nazjišťoval, a ty promarněné hodiny budou opravdu promarněné. Tak jsem si vybral jednu Android TV o 123cm (Sony Bravia) za 27 000 Kč, a celkem náhodou zjistil, že Euronics ji prodává za 23 800 Kč. No ty kokso to mě poser na holý záda, ještě že mě napadlo podívat se jinam. Objednáno, zítra bude doma, macek.

A tak si tak po obědě předu, že se nám podezřele daří … nemovitost spěje ke zdárnému konci ještě před Vánoci, nová televize na cestě, Barborka je v pořádku a roste, kope, škytá a všelijak jinak maminku trápí. A maminka mi najednou volá. Tři čtvrtě na tři? To asi odchází z práce o chvilku dřív a během chůze k autu mi zavolala.

„Ahoj, stojím na dálnici, někdo to do mě zezadu narval.“

Neproběhlo mi před očima tisíc věcí. Jen se mi zatajil dech, ale z tónu těch desíti slov jsem hned věděl, že jsou v pořádku. Brzdila před zúžením z nějaké kolize, a ten za ní už to nedobrzdil. Naštěstí si necháváme bouráka hyzdit tažným zařízením právě kvůli tomu, kdyby do nás zezadu někdo najel … takže cca šedesátiletý pán s hjundé si polámal plasty čumáku a značku do elka, zatímco nám trochu poškrábal zadní nárazník a vyrazil dva parkovací senzory. Škoda nula nula nic. Ale to ivka jen letmo zmínila, a že sepisují formulář, a že všechno dobrý, a zavěsila. Jak kurva zavěsit? Jak dobrý? Co se teda stalo, kde stojí, to kolem nich lítají auta sto třicet a oni tam něco sepisujou u krajnice, na dálnici, doprdele, neleží tam někde ty parkovací senzory? Otázky bez odpovědi.

Maminka i auto jsou v cajku, mechanik bude asi muset sundat nárazník a nasadit zpátky senzory, co visí vevnitř a hlásí voloviny. V druhém autě jel postarší pár, kde manželka jen seděla, třepala se a s hlavou v dlaních brečela, a starší pán vystoupil a musel se opřít v šoku o auto, když zjistil, že z auta, do kterého narazil, se souká mladá holka v osmém měsíci těhotenství. 

Jsou to okamžiky.

před dvěma roky | Ze života | 2 komentáře

Komentáře

1 | Onder | před dvěma roky

Hlavně, že se „nic nestalo“ a všichni jsou v pořádku, i kdyby to plechy odnesly víc, tak pořád je to jen to auto. Ona někdy ta chvilka nepozornosti bohužel dopadne tisíckrát hůř, já jsem přišel tenkrát o kamaráda. Jinak jsem rád, že pořád píšeš, junův blog je jedna z mála jistot v dnešním světě, i když ty příspěvky nejsou tak časté jako dřív, ale pořád jsou a to je hlavní. :)

reagovat

2 | juneau | před dvěma roky

Taková možnost, že by to mohlo dopadnout hůře, se tu nebude vůbec, VŮBEC zmiňovat. Stačí, že jsem včera brečel u tohohle http://goo.gl/MEdHP9

Nj, když se v mým životě taky děje něco víc než 10–12 hodin u PC … blíží se seriál „Programátor opravuje dům“. To bude teprve komédie.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.