Klid před bouří

Je čtvrt na osm ráno, a od Západu se na meteoradaru blíží bouřková smršť. V noci tu už pršelo … ááá, první hrom. Bude to peklíčko. V noci tu už pršelo, ale ráno jsem vstával do slunce. Vyšel jsem ven, prohlédl si, kolik napršelo, ale zatím nic moc. Slunce je pryč, setmělo se, stromy venku se zlověstně kývají ve větru.

A já bych měl místo remcání do blogu pracovat, protože tenhle týden jsem tomu moc nedal. V pondělí ráno objednán a dovezen makadam pod dlažbu … komplikovaně jsem počítal, že ho bude potřeba 2,7 kubíku. Což vychází při objemové hmotnosti 1.3 tuny na metr kubický na slabé tři a půl tuny (prodávají to tu na váhu). Jenže oni všechno počítají „krát jeden a půl“ … takže čtyři tuny. V úterý měl být pěch, ale nebyl, a tak se šlo do lesa. Na louce brodění metrovou trávou a kopřivami … vynášení suchárků do kopce na cestu. TAKHLE jsem se neudřel za celé jaro. Ve středu byl pěch, takže se jelo pěchovat makadam … jenže jsem ho měl v obrubnících složeného moc, cca o tu tunu. A bylo třeba jej vyvozit pryč. Neexistuje horší práce, než se snažit lopatou nabírat makadam … to prostě nejde. Pěchování nezabralo ani deset minut, ale odvozit 10 koleček toho štěrku … uff, otřásl jsem se a naskočila mi husí kůže, když jsem si to vybavil. Ve čtvrtek ráno do stavebnin pro dlažbu, kam mi táta dovezl z práce půjčený vozík (jenom nenašli techničák). Koupeno 900 ks zámkovky, kvůli nosnosti vozíku (750 kg) nutno rozskládat na tři jízdy. Naštěstí tam měli jednu paletu rozebranou, stačilo pár kusů doskládat do 300 a naložili mi to na vozík na paletě (se slibem, že ji vrátím). Ještě než jsem vyjel, tak mi táta volá, ať na ně počkám  v jedné obci po cestě, že mi tam hodí ten techničák od vozíku. Za chvíli jsem tam byl … a pak tam PŮL HODINY čekal. To mi teprve volal, že techničák nikde není, že ho nikdo nemůže najít, a chtěl znát číslo vozíku … a pak mi alespoň dovezl zelenou kartu, ať mám aspoň něco. Byl jsem pár minut od domu, za tu dobu bych se na to místo snad stihl i vrátit s vyloženým vozíkem. Ufff. Zajel jsem až ke stání, a těch 300 ks dlažby růčo vyskládal. Po dvou kusech 150× dřepnout nebo se ohnout. Pro druhou várku, kterou jsem si musel takto už i naskládat, jela ivka s bárou se mnou, třeba bude bára v klidu a ivka mi bude moct pomoct. No a když tam dorazíme, tak vidím zase rozskládanou paletu … mám podezření, že tamní „šéf“ na place (co zákazníkům vydává materiál) se nudil a v mezidobí mi tam 300 kusů přeskládal na volnou paletu. Takže holky ani nevystoupili z auta, a už jsme fičeli zpátky. Pomohly mi to složit, i bára operující ve vozíku – protože pokud je na pozemku vozík, tak ona musí být v něm, jinak hystericky řve – a zpátky jsem fičel zase sám, protože tam zůstala půlka palety, kterou si zase raději nechám naložit destou, i když to znamená, že pak budu muset jet sólo jen vrátit paletu. Holky mi to pak opět pomohly složit, a byl čas oběda. Po něm jsem hned skočil do auta a s vozíkem fičel pro 4–8 štěrk pod dlažbu, nadvakrát osm metráků. Fešácky jsem si couvnul až ke stání, a vyházel to do něj. Tempo 9000 hození lopatou za minutu, neboť madam už byla vyspaná a holky se chystaly ven … a já jim blokoval auto, samozřejmě. Odhodil jsem lopatu, schoval vozík do garáže, a jen jsem se nechal svézt dolů ke tchánovi, který měl v lordně 60 vykuchaných pstruhů (na uzení) nachystaných na propláchnutí v řece. A tak jsem je s ním propláchnul v ledové vodě Svratky, a doma jsme se pak pustili do nakládání … nařezat hřbítky, osušit, nasolit, trochu česneku, pořádně to zapít. Bylo pět hodin, měli jsme hotovo, já nakoupíno, a jelo se domů. Ivka poté vyrážela na cvičení a já hlídal báru. A po návratu šel ještě sbírat slimáky … fakt. dlouhej. den.

A nyní je pátek ráno, bouřka přešla, za chvíli vyrazím vrátit vozík, a ještě pomoct tátovi cosi kamsi převézt … 

před čtyřmi měsíci | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.