Konec roku se blíží... opijme se

Moc nepíšu. Těžko hledám příčiny. Čas bych si našel, ale není nic moc zajímavých věcí. A psát o ničem… to si projdi archiv, tam je toho spousta. Také se mi pak nechce moc duplikovat Facebook … zážitek kváknu tam ve stovce znaků a psát o tom pak na blog?

Za čtyři dny jsou vánoce… po letech jsem porušil tradici a zabalil jsem dárky dříve než na Štědrý den. Byla to vždycky taková roztomilá odpolední zábava. Ráno se sestrou nazdobit stromek, zatímco máma něco vařila a táta se proháněl s chlapama po rybníku, pak oběd a odpoledne jsem si odešel zabalit své dary. Loni mi to trvalo dobře pár hodin, tak jsem s tím letos začal trochu dříve :) Ale moc dárků nemám. Nebylo moc času, v praze jsem se taky moc neohřál… ještě zítra s ivonkou v brně zkusíme dopilovat co půjde a pak už jen veget. I když… na jednom účtu 5 500 Kč, na druhém –5 400 Kč. Na žádnou velkou srandu to nevypadá. Jdu si pro další víno.

Peníze se rozutekly, v rámci snižování výdajů jsem si pořídil nový foťák a týden nato nový monitor s baterkou do noťasu. Dvacetitřípalcový macek mě tu teď oslňuje a nová baterka udrží noťas při životě dobře přes čtyři hodiny, tedy spokojenost jak bejk. Udělal jsme si vánoce :)

V týdnu jsem se s ivonkou podíval na otočku do Prahy – odpoledne na staromák ke stromečku (ivončin každoroční rituál), kde jsme vylezli i na vršek věže radnice a koukali na vánoční prahu z výšky. I trubač nám tam o šesté večer troubil. Po vynikající večeři v Olši (kachní prsa restovaná v dijonské hořčici na pečených fazolkách a slanině či co) následoval relax na pokoji, kde měl Dan svého bývalého spolužáka Ference, prakticky jeho dvojče, takže srandy až běda :) Vánoční párty na osmém patře Géčka neurazila, ačkoli jsem tam znal asi jen tři lidi, ale po letech jsem si zase popovídal s Mariánem, se kterým jsme na jaře 2006 (!) hrávali Counter-strike (ještě na Éčku… panečku). Učil se na zkoušku, pacholek.

A z Géčka do Exitu na nejšntůnejšn, studentskou párty. Rozjelo se to tam hezky, až moc dobře, já se neustále oháněl foťákem a kdekdo mě považoval za „oficiálního“ fotografa, takže karta plná neznámých lidí … přece jim v tom randálu nebudu vysvětlovat, že je nebudu fotit, že. Ještě bych dostal tečku :) Nějaká ta becherovka a kreace na parketu / pódiu :) Na kolej jsem se s ivonkou vrátil někdy k půl druhé.

Druhý den jsem do školy na tu moji jedinou hodinu samozřejmě nevstal. Musel bych dělat bugr na pokoji se čtyřmi dalšími spícími lidmi, a na to nemám srdce. A tak jsme pak na dvanáctou vyrazili na vlak a o půl paté byli u ivonky.

Práce, práce, spánek, práce, v pátek večer ježek, sobota ráno práce (u ivonky a v 16 stupních…) a odpoledne narozeninová oslava babičky ⇒ svíčková k obědu (pravá!), kdy jsem byl jediný, kdo si přidal, abych babičce udělal radost, takže mezitím, kdy všichni odešli od stolu, já seděl na jednom jeho konci a tác masem a knedlíky společně s mísou omáčky byl pěkně nadosah, kdybych si chtěl přidat ještě jednou … no prostě si představte prázdnou tabuli, na jednom její kraji všechno nádobí, mísy, tácy a sklenky a tam sedím já :) De.li.ka.te.sa. Večer byla zase rybářská schůze toho rybářského sranda-spolku, ke kterému také tak nějak patřím a na kterou jsme určitě s ivonkou měli dojít. Vedení spolku tam obdarovávalo všechny členy i nečleny všemožnými vánočními dary, kterých bylo opravdu přehršel, ale … já nedostal ani fň. Popravdě, ani ono fň bych nečekal, kdyby nám s ivonkou nebylo výslovně řečeno, že musíme „oba určitě přijít“. Tak jsem přišel také, ivonka (stejně jako všichni ostatní) dostala dobře čtyři různé dárky a já nic. Kdybych nic nečekal, tak bych nic neřešil, ale když člověk čeká nějakou pitomost a nedostane vůbec nic, tak je zklamaný. Smutný povzdech. Alespoň se tam dobře jedlo, jako předkrm byl bažant s bramborovým salátem a jako hlavní chod kanec se zelím nebo se šípkovou. Začal jsem zelím, a přidal jsem si šípkovou. Moc dobré. Jak prohlásil doktor, Kdyby takovýhle schůze, měli komunisti, tak jsme tam všichni. Svatá pravda.

Dnes jsem odpoledne dojel domů, raketa po třech dnech v průměrně mínus deseti stupních nastartovala bez zaváhání a na silnici držela jak přibitá, ač jsem se ji snažil v zatáčkách různě rozparádit. Jízda na sněhu… krása. Svítilo slunce a mráz štípal, hned jsem vytáhl sestru a peťáka a jeli jsme se podíval na naše ledolezce a na přehradu. I jedno otočení rakety přes ručku o 180 stupňů tam bylo! Joj! Pak už jsem jen sedl k účetnictví, abych věděl, jak na tom jsem a večer jsem si zabalil dárky.

Co s načatou nocí? Do mrazu! Venku mínus šestnáct a peťák s tomem ve vesnici, tak jsem navlékl dva svetry a pod džíny tepláky a s flaškou slivovice vyrazil do dědiny. Fajn hodinová procházka, k přehradě a zpátky… a zima taká, že se i v té 62% slivovici dělaly zmrzlé hrudky. Ale proč ne.

Tak jsem se připil, dám si sprchu a jdu koukat na Paranormal Activity.

před osmi roky | Ze života | 1 komentář

Komentáře

1 | -hgn- | před osmi roky
:-)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.