Konec roku se blíží... opijme se

Moc nepíšu. Těžko hledám příčiny. Čas bych si našel, ale není nic moc zajímavých věcí. A psát o ničem… to si projdi archiv, tam je toho spousta. Také se mi pak nechce moc duplikovat Facebook … zážitek kváknu tam ve stovce znaků a psát o tom pak na blog?

Za čtyři dny jsou vánoce… po letech jsem porušil tradici a zabalil jsem dárky dříve než na Štědrý den. Byla to vždycky taková roztomilá odpolední zábava. Ráno se sestrou nazdobit stromek, zatímco máma něco vařila a táta se proháněl s chlapama po rybníku, pak oběd a odpoledne jsem si odešel zabalit své dary. Loni mi to trvalo dobře pár hodin, tak jsem s tím letos začal trochu dříve Ale moc dárků nemám. Nebylo moc času, v praze jsem se taky moc neohřál… ještě zítra s ivonkou v brně zkusíme dopilovat co půjde a pak už jen veget. I když… na jednom účtu 5 500 Kč, na druhém –5 400 Kč. Na žádnou velkou srandu to nevypadá. Jdu si pro další víno.

Peníze se rozutekly, v rámci snižování výdajů jsem si pořídil nový foťák a týden nato nový monitor s baterkou do noťasu. Dvacetitřípalcový macek mě tu teď oslňuje a nová baterka udrží noťas při životě dobře přes čtyři hodiny, tedy spokojenost jak bejk. Udělal jsme si vánoce 

V týdnu jsem se s ivonkou podíval na otočku do Prahy – odpoledne na staromák ke stromečku (ivončin každoroční rituál), kde jsme vylezli i na vršek věže radnice a koukali na vánoční prahu z výšky. I trubač nám tam o šesté večer troubil. Po vynikající večeři v Olši (kachní prsa restovaná v dijonské hořčici na pečených fazolkách a slanině či co) následoval relax na pokoji, kde měl Dan svého bývalého spolužáka Ference, prakticky jeho dvojče, takže srandy až běda Vánoční párty na osmém patře Géčka neurazila, ačkoli jsem tam znal asi jen tři lidi, ale po letech jsem si zase popovídal s Mariánem, se kterým jsme na jaře 2006 (!) hrávali Counter-strike (ještě na Éčku… panečku). Učil se na zkoušku, pacholek.

A z Géčka do Exitu na nejšntůnejšn, studentskou párty. Rozjelo se to tam hezky, až moc dobře, já se neustále oháněl foťákem a kdekdo mě považoval za „oficiálního“ fotografa, takže karta plná neznámých lidí … přece jim v tom randálu nebudu vysvětlovat, že je nebudu fotit, že. Ještě bych dostal tečku Nějaká ta becherovka a kreace na parketu / pódiu Na kolej jsem se s ivonkou vrátil někdy k půl druhé.

Druhý den jsem do školy na tu moji jedinou hodinu samozřejmě nevstal. Musel bych dělat bugr na pokoji se čtyřmi dalšími spícími lidmi, a na to nemám srdce. A tak jsme pak na dvanáctou vyrazili na vlak a o půl paté byli u ivonky.

Práce, práce, spánek, práce, v pátek večer ježek, sobota ráno práce (u ivonky a v 16 stupních…) a odpoledne narozeninová oslava babičky ⇒ svíčková k obědu (pravá!), kdy jsem byl jediný, kdo si přidal, abych babičce udělal radost, takže mezitím, kdy všichni odešli od stolu, já seděl na jednom jeho konci a tác masem a knedlíky společně s mísou omáčky byl pěkně nadosah, kdybych si chtěl přidat ještě jednou … no prostě si představte prázdnou tabuli, na jednom její kraji všechno nádobí, mísy, tácy a sklenky a tam sedím já De.li.ka.te.sa. Večer byla zase rybářská schůze toho rybářského sranda-spolku, ke kterému také tak nějak patřím a na kterou jsme určitě s ivonkou měli dojít. Vedení spolku tam obdarovávalo všechny členy i nečleny všemožnými vánočními dary, kterých bylo opravdu přehršel, ale … já nedostal ani fň. Popravdě, ani ono fň bych nečekal, kdyby nám s ivonkou nebylo výslovně řečeno, že musíme „oba určitě přijít“. Tak jsem přišel také, ivonka (stejně jako všichni ostatní) dostala dobře čtyři různé dárky a já nic. Kdybych nic nečekal, tak bych nic neřešil, ale když člověk čeká nějakou pitomost a nedostane vůbec nic, tak je zklamaný. Smutný povzdech. Alespoň se tam dobře jedlo, jako předkrm byl bažant s bramborovým salátem a jako hlavní chod kanec se zelím nebo se šípkovou. Začal jsem zelím, a přidal jsem si šípkovou. Moc dobré. Jak prohlásil doktor, Kdyby takovýhle schůze, měli komunisti, tak jsme tam všichni. Svatá pravda.

Dnes jsem odpoledne dojel domů, raketa po třech dnech v průměrně mínus deseti stupních nastartovala bez zaváhání a na silnici držela jak přibitá, ač jsem se ji snažil v zatáčkách různě rozparádit. Jízda na sněhu… krása. Svítilo slunce a mráz štípal, hned jsem vytáhl sestru a peťáka a jeli jsme se podíval na naše ledolezce a na přehradu. I jedno otočení rakety přes ručku o 180 stupňů tam bylo! Joj! Pak už jsem jen sedl k účetnictví, abych věděl, jak na tom jsem a večer jsem si zabalil dárky.

Co s načatou nocí? Do mrazu! Venku mínus šestnáct a peťák s tomem ve vesnici, tak jsem navlékl dva svetry a pod džíny tepláky a s flaškou slivovice vyrazil do dědiny. Fajn hodinová procházka, k přehradě a zpátky… a zima taká, že se i v té 62% slivovici dělaly zmrzlé hrudky. Ale proč ne.

Tak jsem se připil, dám si sprchu a jdu koukat na Paranormal Activity.