Krásná rána končí všelijak

Probouzel jsem se dlouho, ale hned po otevření očí jsem zaklonil hlavu a koukal skrze žaluzie ven. Je hezky? Svítí sluníčko? Měli jsme jít do lesa a přšet by rozhodně nemuselo. Chvíli jsem se ještě válel a plánoval si, jak s sebou vezmu foťák a nafotím zase spoustu záběrů z lesa, tvrdá chlapská práce, padající smrky,… a tak. Nechal jsem ivonku spát, sešel jsem do kuchyně, máma mi nachystala chleba se salámem, abych měl sílu, šel jsem s ním k televizi, táta už odcházel ven za strejdou připravit traktor s vlečkou.

Ani nevím, co jsem zrovna sledoval, když se ozvala ohlušující rána. Výbuch. A přitom kraťoučký. Desetinu sekundy trvající exploze, ne jako ty megavýbuchy v televizi. Okamžitě mi došlo, že taťka se strejdou dofukovali kola traktoru nebo vlečky a některé to nevydrželo. Hned jsem měl před očima dokument o požáru v nějakém alpském tunelu, kde největší chaos způsobily žářem explodující pneumatiky. To byl okamžik, kdy jsem se prostě připravil na to, že až doběhnu k oknu, možná uvidím… na to už jsem nemyslel, byl jsem na nohou a běžel k oknu.

„Zaškrť mi to proboha nebo vykrvácím!“

Bral jsem schody po třech a na sestru v (jejím) záchvatu panické hrůzy křičel, ať doprdele zůstane doma a rozhodně tam nechodí. Doběhnu ke dveřím s klíčky od auta v ruce, za nimi už je strejda, tiskne tátovu paži a ten klečí s bolestí v obličeji na trávě, pravá ruka celá od krve… v 8:59 centrála záchranky v Jihlavě zvedá můj hovor, ze city vyráží sanitka, holky s mámou tátu ošetřují, strejda volá švagrovou obvoďačku, odvádím pryč strejdova psa – ten se kupodivu vzhledem ke své šílené povaze nechá, táta leží na trávníku a neuvěřitelně trpí, skoro nic neslyší… výbuch kompresoru jej úplně odhodil, a pak si uvědomil, že je bolí ruka. Vyhrnul si rukáv a místo loktu otevřená zlomenina, sval rozšklebený snad až ke kosti zalitý krví odkapávající na trávu, křičí na strejdu, ať mu zaškrtí ruku, já utíkám od okna sotva jsem se v něm objevil, strejda ho vleče před náš dům, pak už táta nemůže ani chodit a jen leží v třesu na ranní rose, sestra s náručí plnou dek, ivonka hledá v lékárničce zaškrcovadlo, strejda mu tiskne paži, já o kus dál do mobilu chrlím informace, máma klečí vedle něj, a táta v posledním záblesku humoru glosuje, že když to někdo koupil na frontě, tak to muselo být strašný, pak už jen trpí. Teta obvoďačka, stovka Tramalu proti bolesti, záchranka před domem, převázání rány, doktor zkouší ruku a hned ví, že je zlomená, dlaha a nový obvaz, naložení na lehátko či jak to nazvat, formality, odjezd sanitky… a co dál. Nutkání stále něco dělat, přenášet věci, uklízet deky, umývat nádobí…

Táta je relativně v pořádku. Po operaci nemusel na jipku, prsty může hýbat, výbuch, který slyšeli až na druhém konci vesnice, mu protrhl jeden bubínek, takže slyšel ještě hůř než obvykle. Jednu z loketních kostí má rozdrcenou na štípky, takže až se mu zahojí tržná rána, znovu mu ruku otevřou a tu spoušť místo kosti nahradí nějakou titanovou spojkou či co.

Je čtvrt na jednu, sedím tu a piji víno. Chtěl jsem se dnes večer opít, ale moc to nešlo. Alespoň že byl ten Indiana Jones…

Strašný den.

Kompresor sice jel, ale kolo se nepřifukovalo. Strejda se otočil a šel se k němu podívat, táta se sklonil nad hučící kompresor, jestli není třeba utáhnout přípoj hadice vedoucí vzduch. Pak explodovala litinová hlava (?) a jeden z masivních kusů proletěl tátovou rukou ještě než jej tlaková vlna odhodila pryč.

Kdyby ten kus litiny neodletěl do boku, ale vzhůru, můj táta by byl mrtvý. Můj táta.

před desíti roky | Ze života | 4 komentáře

Komentáře

1 | glumet | před desíti roky

Mrazilo mě, kamaráde, když jsem to četl :-(. Takhle po půlnoci je mi z toho pěkně na nic. Víš, i když to možná bude znít strašně – dobře to dopadlo (jak sám píšeš, mohlo být daleko, daleko hůř…). Před třemi lety se mi stalo něco podobného. Krásně ráno, ještě jsem spal. Otevřené okno, ze zahrady mě probudí bolestný nářek a volání o pomoc… vyběhnu, nevnímám schody a pod stromem najdu mámu. Trhala třešně a spadla z pěti metrů dolů. Přes všechny ty masivní větve až na zem. Nemohla se postavit, bylo vidět, jak strašně trpí. Volal jsem sanitku, odvezli ji… tři zlomené obratle. Šrouby, léčení, rehabilitace… dnes chodí a sportuje jako dřív. Obratle srostly a je v pořádku. I tvůj táta bude. To víš sám. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsal, ale moc to na mě zapůsobilo… ať to u vás všechno dobře dopadne.

reagovat

2 | ailyn | před desíti roky

člověk ani neví, co na to napsat, i když by moc chtěl. je to hrozný.

reagovat

3 | Zelee | před desíti roky

To bude dobrý. Táta mohl dopadnout hůř… Přeji brzké uzdravení.

reagovat

4 | frettie | před desíti roky

No ty vole. :/

Můžu se jen připojit s přáním brzkýho uzdravení.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.