Krásný jarní únorový den

Toto úterý začalo jako zatím žádné jiné. Totiž za světla. Omyl, opět za tmy. V 5:20 se nám s ivonkou rozdrnčely mobily s budíky, za okny namodralá tma a hmatatelná zima. A protože ona do školy nespěchala a já naznal, že dnešní přednáška je ztrátou času (jako minulé dva úterky), přeřídily se budíky na 7:20 a spalo se náramně spokojeně dál.

Probuzení k půl osmé bylo slaďoučké, venku světlo, po kopcích popolézal zlatý sluneční svit… ale hlavně to světlo. Poklidná cesta na vlak, nákup pečiva na snídani do vlaku tak jako každé úterý minulý semestr (jezdil jsem do školy vůbec v úterý?). Povídání s Tamarou, na kterou jsme na nádru narazili…

Rychlík ženoucí se bílým dnem, a já neklimbám po prvních kilometrech (dvě výrazné změny). Vytáhl jsem knížku a do prahy přečetl dobrých 150 stránek (jenom?).

V praze hic. V šalině hic. Na koleji hic. A sluníčko. Jaro.

Byly dvě hodiny, co dělat? Rozhoupal jsem se a po prohledání netu vyrazil koupit ivonce jeden speciální dárek. Sezení v šalině a kochání neznámými ulicemi (jel jsem vůbec někdy osmičkou?), sluneční brýle, pohoda jazz.

Ke čtvrté hodině se paprsky už pěkně prodloužily a slunce zapadalo… vše se vrátilo do starých nemystických kolejí odpoledního, večerního a nočního programování.

Zítra jdu plavat.

před jedenácti roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.