Krásný sníh za okny koleje

Kolem půlnoci…

A po ránu

Tomu říkám zima… jak má být! Ale… to vše z pohledu skrz okno. Kolem druhé odpoledne přišla srážka s realitou – cesta do školy Ono to cestování po zimní praze není nic moc samo o sobě, a bez zimních bot je to naprosto vymazlená vyfikundace. Takže jsem ve svých jarně/letně/podzimních mustanzích absolvoval krajské mistrovství v brození sněhovým blátem. Ledové mokro jsem v nich měl asi tak po 17 sekundách od opuštění budovy koleje. Alespoň jsem si dával pozor, abych neměl za chvíli džíny mokré až pod kolena, to už by mě asi dost vytočilo. Stačilo, že jsem se do školy dostal skrze tři různé šaliny namísto obvyklé devítky (ty to holt někde na Spojovací asi (doslova) zapíchly). A vystoupím na husinecké, opatrně projdu čvachtou, načež do ní hupsne nějaká zku… roztržitá slečna a nahodí mi nohavici do výše 20cm – sto padesát metrů od školy! Aarghhh! Co nadělám…

Zimní obutí – v servisu

S hágenem jsme si vyzvedli započtena z rozvojových zemí, zbývá mi tedy už jen poslední zápis do indexu a mám semestr uzavřený. V příštím mi zbývají pouze 4 předměty, ale zase za 14 kreditů, takže ve výsledku nějakých sedm návštěv školy týdně. Opět úterý až čtvrtek… s klidem bych si to nacpal do dvou dní pěkně za sebou, ale nejsou vhodné termíny. A kvůli jedné oborově povinné z z z… ne, nenapíšu zkurvenosti, protože je to sprosté slovo, prostě kvůli jednou debilnímu předmětu budu muset jezdit na jižák, což je docela štreka. V šestém semestru… z toho by jeden blil.

Na pokoji práce, práce, práce… docela zajímavé programování e-mailové aplikace pracující nad tabulkou klientů (s ale 30 sloupci) s proměnlivou strukturou, nelze tedy napevno vytvořit formulář pro výběr omezujících podmínek a vše se dynamicky generuje… takovou javascripťárnu jsem už dlouho nespáchal. Ale práce to bude ještě spousta.

Každopádně, zítra slavíme vánoce. Fotky budou