Lehké chřipkové miliskování

Bezmála tři roky jsem nepotkal nic horšího než nachlazení… nutno také dodat, že se celkem svědomitě (a obzvlášť přes zimu) vyhýbám vitamínům, ovoci a zelenině. Ne ze zásady, ale když porovnám tu námahu při loupání pomeranče… prostě mám lepší věci na práci. Vitamínům v prášcích věřím přibližně stejně jako Paroubkovi.

Jenže minulý týden byl zlomový. Vzal jsem si na kolej pomeranč. A platíčko vitamínů. A ondra mi ještě koupil papriku. Ovoce jsem snědl, pár prášků polkl… a sobotní narozeninovou oslavu u ivončiné babičky překlepal (téměř doslova) a s laškovnou osmatřicítkou horečkou. Když už, tak už!

Zbytek soboty na gauči u televize, celá neděle také, ivonka si mě opečovávala a léčila. Nemoc nic moc, prostě jen vyšší teplota, počítal jsem s cestou do školy. Ale ne tak v pondělí ráno, kdy jsem se na to vysral a zůstal doma. Vypravil jsem se za doktorem, pobral prášky, pohovka, televize, noťas. K večeru záchvaty černého kašle, chronická rýma a dnes to není o nic lepší, opět teplota, bolest hlavy… na kolenou noťas, za okny déšť, v krku struhadlo a břišní svaly mě od kašle bolí jak po 134 sklapovačkách.

Toť tedy můj aktuální stav