Malá mořská tanečnice
Občas si vzpomenu na písničky, které mě neskutečně okouzlily a po čase zapadly někam hluboko do podvědomí… neměl jsem cd, mp3ojku, klip už nechodil, rádia ji nehrála… po songu se slehla zem. Včera, při poslouchání Tata bojs – Nanoalba si na ni vzpomínám. Během okamžiku ji mám doma a poslouchám… a co musím dodat, tak Nanoalbum je jedno z nejlepších českých alb, jaké jsem kdy slyšel. Btw, jdu shánět Biorytmy…
A teď momentík, naleju si sklenku pití a prohlédnu si právě stažené fotky z večerní procházky.
Fajn, fotky, na kterých není ona, jsou celkem o ničem. Místo, které toužila poznat (a vůbec se jí nedivím), mám vyfocené hafokrát. Po roce, co jsem tam nebyl, se toho moc nezměnilo. Ale vždyť ty víš, že miluju skály a výšky…
Její smska mě zastihla při čtení knihy Mstitel od nějakého Forsytha či co. Těžce se mi od ní zvedalo, jsem do ní zakousnutý natolik, že čtu a nesedím u pc. Teď jen chci nalézt kontakt na prodejnu skript na VŠE, neboť na otázku, zda si mohu Studijní program 04/05 objednat přes www, mi přidělná osoba odpověděla, že si jej mohu koupit v prodejně skript. Děkuji ještě jednou, ale odpověď ve formátu Windows Nápověda mi hodně pomohla. Popravdě, vůbec!
Pokud se mi nepoštěstí nějak tuto součást VŠE kontaktovat, tak vás patrně via tento web poprosím, zda by nebyl nějaký pražský domorodec tak neskonale hodný a prostě mi tam tuto příručku nekoupil a nezaslal. Ještě nejsem rozhodnut, co bych nabídl jako protislužbu. Podepsanou fotku? Svoje tělo? Ne, ještě vážně nevím, uvidíme 
Doufám, že na tuto prosbu nedojde, ale pokud ano, budete moje posl záchrana, protože do Phy mám cestu dosti krkolomnou. A drahou.
Nojo, nad údolím se sedělo krásně… na vyhřátém mechu kryjícím skály (to jen člověk s mým štěstím si dvakrát sedne do mraveniště), nádherný klídek, dobrých sto metrů vzduchu pod námi… nebýt tak čistotný, asi bych si tam do toho bordelu lesa i lehl, protože mi bylo vážně fajn… samozřejmě že i díky tobě, to je samozřejmé. Pravda, mohlo by to být blíže k vesnici, ale nestrpěl bych, aby nás někdo rušil. Tuším, že jenom jednou jsem tam někoho potkal.
Opět jedno z míst, kde se lze dotknout nebe…. možná proto mám skály a výšky tak rád.
Chtěl bych se podívat na film Četa, ale asi mě zláká kniha. Od oběda, kdy jsem ji vzal do ruky, mi před očima prolétlo dobrých dvě stě stránek a zbylou stovku bych za dvě hodinky soustředěného čtení udělal. Četa má 120 minut. Končil bych o půl dvanácté… fajn, jdu do toho 
Sice budu na zítřek (a brigádu) spát jen pět hodin, pokud si ještě chvilku počtu, ale nějak už to přežiju. Tak tedy nerušit
před 17 roky |
Ze života | 
14 komentářů
