Malá noční hudba aneb Knock to World!

Do nového dne, pátku 8. září, jsem vstoupil se Stingem a Pouštní růží ve sluchátkách. Nedlouho před tím to ještě byli RHCP a She's only 18, které si znovu pouštím. Ale co naplat, budu psát a hudbu přestanu vnímat.

Osmnáct hodin na nohou, včera asi devatenáct… taky se toho hodně událo. I když, sedm z těch včerejších devatenácti hodin byla cesta vlakem do/z prahy :) Domů jsem s ivonkou dorazil hladový, ztuhlý, neuvěřitelně unavený… a přesto jsme se jen převlékli a vyrazili s kimem do lesa, abychom ten pochybový deficit nějak pokryli (když už jsem v bankovní části financí nedokázal spočítat výkonové saldo platební bilance, kua!). Za kimem se ivonka právě obrací, asi našel něco čuchově interesantního.

Večerní procházka lesem. Po dni stráveném buď ve vlaku, nebo ve školní lavici

To byl ovšem včerejšek, který také končil snad až někdy k půlnoci. Vtipné bylo i moje usínání se škytavkou :) Nebo snaha obhájit ivonce moji klukovskou vášeň do časopisů o počítačových hrách (jmenovitě Level)… od čehož jsme došli k plakátům (v každém čísle byl A3 plakát s motivem z nějaké hry) a to mi nedalo, abych nevyhrabal staré fotky (papírové!) a neukázal jí, jak můj pokoj vypadal, když jsme se ještě neznali. Nadšená nebyla :) S úsměvem vzpomínám, že malování pokoje (a tedy sundání všech plakátů, jež už se na zdi nikdy nevrátily) přišlo v době, kdy mi zbývalo snad posledních pět šet A4 ploch, kam bych mohl další plakáty lepit. S plakáty měl můj pokoj určitou příchuť klackovství a puberty. Bylo to vyloženě doupě. Pak přišlo konfrontování s bílými stěnami a došlo mi, že pečlivě uschované plakáty už nevylepím. Minulost, další ztracený kousek mládí… dětství?

Mezihra… snaha najít na netu obrázek Lary Croft, který mi visel přímo nad postelí (na stropě). Jen v těch svých šortkách (a bez bolerka) se na mě ráno co ráno zamračila přes hledáčky dvou kvérů.

Ale to byl včerejšek (respektive předvčerejšek) a melancholii necháme spát.

Nespal jsem dlouho, v sedm mi na stole zapípal mobil a já vystřelil, abych budík co nejdříve típnul a ivonka pokud možno jen něco zavrněla a spala dál, neprobudila se. Vlezl jsem do sprchy, na což jsem záhy zapomněl a až někdy pozdě odpoledne mě zarazilo, jak je člověk po probuzení mimo, že si ani nezapomatuje, co vůbec první minuty dělal :) Nachystal jsem si noťas a za chvíli dorazil starosta blízké obce podebatovat o možnostech využití mých služeb k rozvoji (spíše založení) jejich webových stránek. Příjemná domluva,…

Sto zvířat – Jak zmírnit čas… první tóny, a hned se mi vybavili obrysy šestého pokoje v pátém patře na koleji Blanice. První a druhý semestr, noví spolubydlící, nová škola, praha, zuzka s dančou, večerní filmy, bezútěšný pohled z okna na rozvodnu elektrického proudu…

Starosta odjel, a já začal shánět hotelové ubytování na 11. a 12. září na některé z našich kolejí. Budeme muset s ivonkou v praze přespat, a takhle to bude asi nejjednodušší. Ale to by nesměli mít na celém Jarově I. plně obsazeno. Sic! Dostal jsem číslo na Jarov III., kde mě šéfová redirectuje na vrátnici, takže třetí volání ve špičce do prahy :) A na vrátnici mi milá paní smutně oznámí, že hotelové ubytování poskytují pouze do 10. září a pak začne probíhat nastěhovávání studentů. Což už mi vážně komplikovalo plány. Ale paní byla sdílná a s upřímným zájmem mi pomoci, takže za chvilku mi volný pokoj našla a já bych jí snad i cestou na koleje koupil čokoládu, kdyby mi byla řekla jméno a já tak věděl, komu ji vůbec chci dát :)

To už se ivonka vypelešila z postele, venku bylo krásně modro a teplo… odpoledne krátká projížďka na kolech, což ze mě vytáhlo spoustu energie a svaly mě bolely jako už dlouho ne. Nic to ale nebránilo tomu, abych ze sebe vyběhal duši na večerním fotbálku. Už se těším na postel. A zítra bych si konečně mohl pospat a dospat spánkové deficity začínající už v neděli (vstávání v 11 po sedmi hodinách spánku)… ale budu muset nejpozději v deset vyvenčit kima, takže… to stejně zkusím už v osm. Práce je dost a dost.

Trochu jsem se vypsal. A fakt se mi chce příjemně spát. Začínám koukat někam za monitor. Alenka vstoupila do světa za zrcadlem a bratři Wachovští z toho nemohli spát. My vstupujeme den co den do světa za monitory…

Empty skies but a butterflies wings beat silent like air
call us free by a promise torn, you said ill meet you there

před jedenácti roky | Myšlenky | 2 komentáře

Komentáře

1 | Pe | před jedenácti roky

ahoj Jun-e :-) (podle návodu) máš super blog, miluju lidi co se opičí, takže to asi udělám a něco podobnýho si pořídím, je to bomba! Ale zároveň to je dost trhlý. Máš zajímavej vkus na hudbu, u mě ses trefil na 80 %, co říkáš třeba „system of a down“ ? A nebo airsoftu, link mám na tebe právě od Dobrušky. Ahoj Pe :-) můžeš napsat na : 234–338–919 tak čau ;-)

reagovat

2 | Viki | před šesti roky

málá noční hudba
Skupinka lidí se sejde u bohatých lidí a vezmou si sebou hudební nástroje…Je to ale samozdřejmě večer…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.