Mám prázdniny!

Kéž by :) Ale tak nějak se blíží velikonoce a děti školou povinné (vítám HGN do klubu dospělých!) mají dva dny před víkendem volno. Což pro mě nic moc neznamená, ale právě jsem se vrátil z kola (= krev plná endorfinů), sedl jsem si s plzní k počítači (padá na mě ospalost) a práce neuteče, tak si na chvilku relaxačně blognu.

Ivonka finišuje s diplomkou … když jsem u ní, tak jsem většinou odkázán posadit se k malému stolečku do křesla a jakože-pracovat, zatímco ona má obsazený velký monitor. Na produktivitě je to znát. V pátek jsem byl doma, a ona mi diplomku poslala k „opravení formátování“. Obrečel jsem první pohled do stylů, pak jsem se uklidnil, pak jsem se rozeřval nanovo a začal to všechno opravovat. Nadpisy tvořené dvaceti různými formátováními, desítky formátů „vložených“ společně s pár slovy z internetu, tabulky bez titulků, obrázky bez titulků, odřádkování tvořené Entery … a k tomu pět stran literatury, kde mělo každé slovo velké první písmeno. To byla tragédie největší. Vzniklo to tak, že měla jména autorů velkými písmeny. Ale ty měly být dle pokynů k formátování kapitálkami. Nejsnazší tedy bylo, aby vždy jména označila, klávesovou zkratkou je převedla na malá písmena, další zkratkou převedla všechna první písmena slov na velká a další zkratkou je „kapitalizovala“. A najednou byla na velká první písmena převedena celá literatura. Dostal jsem se k tomu o půlnoci, a půl paté ráno skončil v „bodě nula“. Tedy ve stavu, kdy byla diplomka kompletně přeformátovaná tak, abych se za to nestyděl, a literatura byla opravená. Teprve tehdy bych to mohl začít číst a řešit stylistiku … ale já šel samozřejmě spát :)

V sobotu ráno jsme šli s tátou sázet javory na láz (náš pozemek). Kolem sta sazeniček javorů, olší a buků. Jak řekl táta: „Pozemek se stromy má vyšší hodnotu než pozemek bez stromů.“ A má recht. A tak jsem čtyři hodiny kopal ďoury, sázel malé klacíky, zatloukal k nim tyčky. A je to. Malý lesík připravený na budoucnost. Za sedmdesát let tam budou javory jak víno. To probíhalo až odpoledne, dopoledne táta připravoval 120 kůlů na zatlučení ke kmínkům a já musel zeskládat celý vozík dřeva, abychom měli v čem vše dovézt k lesu. V jednom člověku to byla sranda na hodinu a půl bez zastavení.

V pět večer jsme se dostali z lesa domů, a já měl jet k ivonce. Hodil jsem noťas do baťohu, oblékl se a vyrazil na kole do večerního chladu. Po proudu řeky se jede dobře, dá se do toho šlapat, ale už toho na mě taky bylo moc … Pár kol šipek, pár čeháček, dokonce na závěr dva kulečníky s picasem (asi potřetí v životě) … po čtyřech dvanáctkách nic moc. A pak už jen koma.

V neděli vstávání samozřejmě až k obědu, pak chvilka koukání na splávky u rybníka a pak mě ivonka zavezla i s kolem domů. Na šlapání to nebylo, a od posledních výjezdů v relativní zimě začínám cítit dutiny, pobolívá mě hlava, náběhy na rýmu. No blbé. U nás jsme se šli kouknout na fotbal a pak už se jen relaxovalo až do noci.

A pak začal další týden, zase prakticky utekl, je čtvrtek v podvečer, v noci přijede sestra z Řecka na týden domů … vypadá to na divoký víkend.

před sedmi roky | Ze života | 0 komentářů

Komentáře

Doposud nebyl připojen žádný komentář. Buďte první!

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.