Mám pro vás smutnou zprávu

Nesmíte se na mě zlobit. Nesmíte mi to vyčítat. Půl dne svádím boj se svědomím… mám vám to říct? Bylo by lepší, kdybych si to nechal pro sebe a neničil ty poslední iluze ?… Profesorka se nás v pátek ptala, co je pro nás nejdůležitější. Zdraví, peníze, rodina, přátelství, láska,… hodně lidí řeklo to zdraví, co říkali jako další, to už ani nevím. Ale já řekl vlastní hrdost. Tedy čisté svědomí. Nemít nic, za co bych se musel ve skrytu duše stydět. Proto si to pro sebe nenechám, proto vám to povím.

Já s djem prohrál. Tragédie. To se nemělo stát. Naše rozehraná partie byla dohrána v můj neprospěch. Prohrál jsem ovšem se ctí.

A proč jsem tedy prohrál:
  • Neuzavřel jsem hradby. Z estetického důvodu jsem nechal volný průchod přímo do srdce mého města. Bláhové… prostě jsem nepředpokládal, že by to dj myslel vážně.
  • Jižní baštu (viz obrázky, odkaz nahoře) vyplněnou katapulty (opravdu jediná schopná jednotka proti slonům) jsem neuzavřel taktéž. Opět jsem nepředpokládal, že dj vyčůraně zničí potenciálně zničitelná ohniska odporu a pak se vrhne do bitevní vřavy za hradbami. Sloni chodí pomalu, a i když jsem včas odhadl jejich záměr a s neuvěřitelným štěstím měl po ruce volného věsničana, nestihl jsem poslední tři políčka hradeb dokončit včas a z katapultů zbyla hromada třísek a kamení.
  • A abych byl schopen postavit velkou armádu, vyhladil jsem veškerou nevojenskou populaci říše. Limit mých vojáků/vesničanů je 200 postav na mapě. Chci-li dvě stě vojáků, pak musím vyhladit všechny vesničany. A naopak. Ekonomicky jsem na tom byl dobře, jenže od té chvíle již surovin nepřibývalo a pouze ubývalo. Donekonečna to jít nemohlo.
  • Dj nešel hlavou proti zdi, ač to byli samí sloni, a obešel si moje město tam, kde jsem již nechránil průchod hradbami. Pak již nebylo co řešit.

Jeho první útok mě svým účinkem opravdu překvapil. On svoje slony vypouštěl na moje město po čtyřícítkách (více jich nejde naráz označit), a já mu nehodlal dát ani metr území zadarmo. Dělové věže, kanóny, katapulty vrhající žhavé cosi, hrad jako nedobytná bašta přímo v cestě, a desítky paladinů, elitních rytířů. Jedna jeho armáda (40 slonů) vtrhlo do podhradí, druhá mířila kolem hradeb do míst, kde již město hradbami bráněno nebylo. Proboural jsem tedy sám v hradbách průchod a vyslal svých 50 paladinů do boje… a připadal si jako rohanské vojsko v helmově žlebu :) Takovou spoušt pes nežral… za chvíli byla louka pokryta desítkami těl, ať už koní nebo slonů, a na nohou zůstal jen jeden tvor… můj paladin. Uprostřed celé té zkázy… vše ostatní bylo vyhlazeno… stejně tak se klid rozhostil před hořícím hradem, kde nezbylo vůbec nic. Přišel jsem o dvě věže a část hradeb, ostatní budovy neporušené. Jenže ty věže už později chyběly.

Do druhého útoku jsem stihl postavit nové katapulty a nové paladiny, okamžitě jsem v místě průchodu hradbami začal stavět bránu. A to jsem už využil svoje eso v rukávu, na severu mapy vybudovanou malou kolonii s těžkou továrnou na obléhací techniku, postavil tam pět katapultů a patnáct paladinů a vtrhl s nimi do djova vnitrozemí, abych vyhladil jednu jeho zemědělskou kolonii. Účinek byl sporadický, okamžitě jsem je dobité stáhl za hradby, což jen urychlilo druhý útok na moje město. A brána nebyla dostavěná…

Sloni opět vtrhli do města, zbytek paladinů i čerstvé posily se do nich pustili hlava nehlava, nové katapulty taktéž a tuto armádu jsem ještě zastavil. Ta druhá již směřovala kolem hradeb za město, a já neměl nic, čím bych ji zastavil… od té chvíle jsem věděl, že je vše ztraceno. Zásoby zlata na nule a tím končila všechna sranda. Odpor se stal spíše nárazový, co chvíli na slábnoucí slony vtrhla jednotka dvou tří paladinů s třemi čtyřmi katapulty, což pro ono stádo nebyl žádný vážný nepřítel… ale i stokrát nic osla umoří a za chvíli jsem měl město opět prázdné. Bez slonů, bez vojáků, bez vesničanů, bez prostředků… a poušť se otřásala pod dupotem dalších desítek mohutných šedivých tvorů… ano, byl jsem přesně tam.

Dál už není co rozebírat… i dj uznal, že takový průběh bitvy nečekal, že musel dvakrát celou sto dvaceti slonovou armádu znovupostavit, což se mi zdá trochu přehnané, ale minimálně sto padesát slonů našlo v hradbách mého města věčná loviště. A to je přece jen mírné zadostiučinění. Odteď dj ví, že 120 slonů neznamená jasné vítězství. A také ví, že 240 ano.


A zase jsem jeden text naplnil naprostým žvatláním, že. Náhodou mě to baví. Přijde mi to jako středověký příběh, sága ze starých časů… pro historii bitev jsem měl vždy slabost. Na další mapě jsme si vyhráli na ostrovech. Námořní bitvu vyhrál (převaha lodí 2:1), a pozemní jsem já nevyhrál a on neprohrál… a to jen díky tomu, že mi sedm z desíti transportních lodí potopil ještě na moři. Takhle se na jeho ostrově vylodila třicítka dobitých rytířů (pěchota), kteří za to ovšem umí vzít… tentokrát to byl opravdu střet armád, jeho jízda se zakousla do mých řad pěchoty v modrých pláštích… jen jsem si založil ruce v bok a čekal, jak to skončí. A já málem vyhrál… nebýt hned vedle hrad ježící se lukostřelci, zůstali by na bitevním poli jen moji rytíři. Tři. Jak mi v tu chvíli scházelo ostatních sedm výsadkových transportních lodí… brázdících dna oceánu :) Ze 150 vojáků se jich do akce dostalo 30.

Večer sedím nad matikou a někdo prozvoní. Že by dj chtěl jít zase pařit? Pavlata pavla (archiv → listopad 2002). Nedávalo mi to smysl. Proč mě prozvání po roce ticha? Prozvonil jsem ji zpět, ona ještě jednou a nedalo mi to, abych se nezeptal, zda se jen nepřeklikla v telefonním seznamu. Dvakrát jsem ji tím asi nepotěšil, ani smajla jsem tam nenapsal. Mírně mi na to odsekla, a já se jí omluvil. Byla na pohřbu profesora, kam jsem jít také mohl. Tedy… musel bych jet do brna. Nejel jsem, a končil v 9:20, stejně jako dj. Od desíti jsme již pařili po síti. Odepsal jsem jí, že se s lidmi loučím jinak a taktéž jsem nechtěl zabírat místo (v autobuse) těm, kteří se s panem profesorem chtěli rozloučit tradičně. Já bych tam opravdu nejel… nejel co? Nejel bych tam upřímně… snad jen proto, že se to tak nějak sluší, že je to tak nějak lidské… i pavla psala, že by to bylo nejlepší tam nejet, bylo to strašně masové, jak na běžícím pásu… co si pod tím představit…

V pátek už máme tělocvik s jiným profesorem. Stejně jako pátek předchozí… a jako všechny budoucí.

před 15 roky | Ze života | 9 komentářů

Komentáře

1 | pavel | před 15 roky

juneau, ty si vůl, já myslel, že někdo umřel, když jsem si přečetl nadpis:)

reagovat

2 | juneau | před 15 roky

sranda musi bejt, i kdyby fotra veseli :)

reagovat

3 | Hughhh | před 15 roky

Á, někdo poslouchá radiátor dvojku jako já ;) no já si myslel, že „zase“ končíš, a stěhuješ se za „menší“ návštěvností ;) Ulevilo se mi…

reagovat

4 | sirenka de noir | před 15 roky | emotion.wz.cz

mně jsi taky vylekal:) hlavně když občas nadhodíš, že další útěk by nebyl problém.

reagovat

5 | juneau | před 15 roky

hughhh – nevim, odkud tu hlasku mam… z zadneho radia ale asi ne. stejne posloucham jenom evropu dve, rano pri snidani, kdy je tam ten priserny test vernosti. mnohy holky jsou vazne cakly.

sirenka – to by opravdu nebyl problem, a az zjistim, ze sem lezou lidi ze tridy, tak to bude take tvrda realita.

reagovat

6 | sirenka de noir | před 15 roky | emotion.wz.cz

juneau, ten test věrnosti je fakt strašnej… hlavně ty holky. stejně, i kdyby jim ten kluk věrnej byl, tak bych se mu ani nedivila, kdyby se s nima za tohle rozešel… no comment. ale jinak evropa 2 celkem ok… :)

hm… já bych podruhý utíkat (=zavírat web) nemohla… prostě už se mi nechce:)

reagovat

7 | juneau | před 15 roky

na poohovi psali: ten test ma jen dva vysledky → a) holka zjisti, ze kluk je kurevnik a rozejde se s nim. b) Holka zjisti, ze kluk je ji vernej a on se za tento projev neduvery nase*e a rozejde se s ni. A tomu verim :)

reagovat

8 | lucinka | před 15 roky

test věrnosti na E2 se mi nelíbí…

reagovat

9 | juneau | před 15 roky

me take ne. ale tohle mi udelat moje pripadna holka, tak je z ni ex.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.