Mám rád večerní vyjížďky na kole

Po celém dni na gauči a louskání skript Hospodářské dějiny (16.-20. století) mi po osmé zavolal dj, jestli někam nevyjedeme na kole. On se také celé dny učí a leze mu to na mozek, takže nějaký ten svist větru kolem uší potěší. Neváhal jsem, oblékl bundu, natáhl rukavice, nasadil helmu a vzhůru do večerního šera. Čekal jsem na něj na mostě a sledoval roztrhaná mračna ženoucí se přes kopce, na které ještě svítilo slunce … a tak jsem ho donutil vyjet na kopečky. Dva kilometry stoupání temným (a po dešti stále ještě mokrým) žlebem, odbočka na horší cestu a kiláček stoupání k jedné zdejší horské vísce, kde nás prohnal agresivní jezevčík, až jsme stáli na nejvyšším vrcholku cesty, staré socialistické asfaltce z hrubého štěrku a všude kolem nás se valila ostrá mračna a duněl silný vítr. Jako na horách. Jako v Nyksundu.

mraky-nad-moravou

Byli jsme na vrcholku stoupání, čekal nás sjezd … a tak jsme sjížděli po rozbité silnici z kopce do jiné horské vísky a zdálky jsem uprostřed luk, sadů a polí zahlédl u cesty dřepící postavu v bílé mikině. No překvapit čůrající holku, to by nebylo moc džentlmenské, ale byla to lichá domněnka. Slečna se postavila, otočila zády, ale jak jsme ji míjeli, obrátila se k nám a zvědavě na nás hleděla. Dva kluci na kolech svištící v devět hodin po cestě mezi dvěma prdelemi, to zaujme. Opuštěná holka v devět hodin na staré cestě mezi dvěma prdelemi také. Kdybych si byl jist, že z blízké třešně záhy neseskočí její chalan s tričkem plným rudých třešní, možná bych zastavil a dal se s ní do řeči. Ani nevím, jestli byla krásná nebo obyčejná (nebo škaredá), jeli jsme rychle … ale na červeno obarvená ofina dávala tušit něco o 14 letech či nevyrovnané osobnosti. Jeli jsme večerem dál a sluneční brýle nám kradly detaily a nerovnosti cesty před námi. Projeli jsme obcí a stále sjížděli dolů, až nás pohltil temný les s nejprudším sjezdem, co tu snad v okolí je. Neblbli jsme, jeli opatrně, ne více než 46 km/h. A taky jsme hovno viděli … já si brýle nechal, peťák je sundal a hned to schytal mohou do oka. A pak už rovinka, řeka, její údolí a návrat na severozápad do vesnice. Necelá hodinka na kole, dvanáct kilometrů, zpocená záda … krásný večer. Kdyby takový byl každý červnový.

před osmi roky | Ze života | 3 komentáře

Komentáře

1 | -hgn- | před osmi roky

46 kmh :-) jezdite bez helmy?

reagovat

2 | juneau | před osmi roky

Já helmu mám :)

reagovat

3 | spitak | před osmi roky

historie na tebe ze skript nevypadne! ale to jistě víš, budiž omluvou, že jde o přípravu na zkoušku.

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.