Maturant, it-echnik, dřevorubec, troska

Takové byly změny mého statutu v průběhu dne. Logicky jsem tedy aktuálně troskou, a to pořádnou, za což může statut dřevorubec… i sezení unavuje.

Chtěl jsem jít brzy spát, abych byl na dnešní slohovku připravený, ale ot mi právě dvakrát nevyšlo… spát po dvanácté, v jednu přijeli naši z prahy, což jsem také zaregistroval, pořádného spánku jsem si tedy moc neužil. Probuzení s sebou ovšem žádné rozpaky z blížící se hrozby nepřineslo. Proč se bát…

Kvádro a hurá s autí do školy. Slohovka se měla spáchat v aule, obřadní místnosti školy (posluchárna)… my i čtvrťáci dohromady, každý měl svoji židličku a stoleček, tři papíry na koncept a pět papírů na čistopis, jak výsledku každý odborně říkal. Ale musel jsem to být hergot já, na koho vyšla nízká židlička a vysoký stoleček? Hrom do toho… si představ, jak se pak asi člověku píše. A to bylo jako na potvoru to jediné, co jsem měl čtyři hodiny dělat. Psát… vybral jsem si téma, na jehož název si ani zaboha nevzpomenu… Každá cesta někam vede, pouze cesta bez překážek nevede nikam (úvaha o budoucí profesi)… o svém povolání jsem již tady psal a z této slohovky jsem také vycházel. Úvod se snad v ničem nelišil a to vše jsem jen dál rozvedl, na sedm stran obřím písmem (profesorkám se to pak dobře čte a opravuje)… čtyři hodiny psaní, téměř bez přestávek. Kdepak nějaké rozcházení ztuhlých svalů. Aulu mohl opustit jen jeden kluk a jedna holka (z každé třídy) v jeden okamžik, nemohlo se stát, že by šli třeba dva kluci zaráz na záchod… pravidla jsou pravidla. Profesorky procházely mezi námi, zjišťovaly výběr témat, radily nerozhodným… přišla ke mě, zeptala se na můj výběr a jen tak dodala, že bych si stejně mohl vybrat cokoli a napsal bych skvělou práci. Doufejme… ale vo co de? Je mi to jedno…

Je to snad poslední půlrok, kdy si toho všímám… profesorů. Jejich přístupu. Náhle nejsme fakani, kterým se nonstop futrují známky a vědomosti. Náhle jsme na škole ti nejstarší, mají k nám respekt, baví se s námi, už od nás neočekávají zázraky… jako bych v jejich pohledech viděl tu nevyvratitelnou skutečnost, že nás znají osm let a přitom se za dva měsíce s většinou z nás na dlouhé roky rozloučí. Tak jako odejdeme my, tak odejde jejich osm let života. Dívají se na nás a vidí, jak sami stárnou… nebo už jsem prostě sentimentální baba.

Přepsat to na ostrou verzi mi trvalo snad hodinu a půl. Neuvěřitelná otročina, sedm stran textu… ještě včera jsem si schávlně zkusil jednu stránku testově přepsat, a díky bohu za to. Neboť jsem do toho dnes šel s tím, že přepsání textu zabere třetinu času. A zabralo… možná i více. Ale já s tím počítal a s úderem osudné minuty měl již čtvrt hodiny volno a jen koukal kolem. Spousta lidí přetáhla třeba i o půl hodiny, nikdo z toho nenervil, ale já byl rád, že už můžu jít. Čtyři hodiny sedět… děkuju moc. Ostatní se rozcházeli, mířili do hospody, oslavovat… to mě míjí, chci domů, pohrávám si s klíčky a mířím k autu. Sám, nebezpečně sám, tudíž jízda občas po dvou kolech… hlídám se, když někoho vezu, ale když odpovídám jen za sebe, stojí to za to. A přitom neholduju v rychlé jízdě, klidně se potáhnu šedesátkou sedmdesátkou, nebude mě to štvát… to jen auta ve zpětných zrcátkách rozčilují, opravdu se jim snažím nenápadně ujet. Věřím, že nejsem sám… a pak dojedu nějakou ávii či co, silnice úzká, ale přehledná a z pohodového kochání šumachr, čtyřka do motoru a plyn na podlahu, blinkr a pevné sevření volantu, neboť sebemenší zaváhání by mě také mohlo vyhodit do škarpy, auto plave po nerovnostech, letí vpřed a z kila rychle dobrzdit před zatáčkou… a dál pěkně šedesátkou, blíží se vesnice…

Doma sedám k pc, zjišťuji novinky, je brzy… telefon. Šéf, zda bych jednomu jeho kámošovi (jméno mi nic neříká) nenainstaloval systém, že si pořídil počítač. Nejsem proti, on by mi prý i zaplatil, jenže dnes jdu s tátou do lesa a dnešek je také posledním volným dnem před všemi plánovanými akcemi… nakonec se to dohodne ještě na odpoledne, neboť do lesa jdeme ve čtyři. Hodím do báglu systémová cd, a před domem zastavuje nějaké autí. Řidiče neznám ani od vidění, ale je to sympaťák a řídí jako ďábel. Také ví, že nemám moc času, ale pokus o vraždu rychlou jízdou to být nemusel :)

Natáhnu mu do pc xpéčka, nainstaluju ovladače a užitečné programy a neboť mi nevěří, že bych byl schopný rozjet mu i internet (jede taky na radkově síti), tak mu zfleku nastavím ípéčko, domain name servery, výchozí bránu… vždyť na tom není nic těžkého. Ale ty ip si musím někam napsat, nebylo to poprvé, co jsem je potřeboval… net se rozšupajdil, on i já spokojen, a já za jeho spokojenost dostal dvě stovky (dvojnásobek chtěné částky), tudíž jsem byl ještě spokojenější. Hodil mě domů, kde již čekal táta. Zeptal se, zda se mi to povedlo, jen jsem zdvihl palec na znamení úspěchu… byl na mě pyšnej :) Výbec neví, o co šlo, ale byl rád, že to já umím. To mi stačí :)

Převléknout, zbaštit tatranku a hurá do milovaného lesa. Z domu byly na protějším svahu vidět pouze nějaké skácené břízy, zblízka to byl vykácený les, z něhož polovina stála a měla zůstat stát, tudíž bylo nutné ty ležící dostat ven… a osekat, větve naházet na hromadu, někdy se spálí. Střejda řídil náš předválečný traktor (jak to může ještě jezdit…), já běhal s ocelovými lany a připojoval, zapojoval, přepojoval, odpojoval tahané klády, táta se oháněl motorovkou a ořezával větve z těch, co jsme my dotáhli, a místo čekání jsme mu samozřejmě pomáhali házet větve na vysokou hromadu… ten stav vyčerpání nikdo neuvěří, kdo nezažil. Neexistuje zastavení, individuální přestávka, byli jsme tým a ten měl tři členy, nešlo na tom nic měnit. Jen v jednu chvíli jsem se napil chladného čaje a připadal si jako hobit, který dostal na Caradhrasu napít elfského dryjáku. Jako bych pil čirou Rozkoš… dolil jsem kelímek, nechal jej stát na jehličí, aby mezitím vychladl a mohl se napít třeba táta bez opaření pusy, navlékl promožené pracovní rukavice, popadl sekeru a běžel za traktorem… celou dobu mírně pršelo, mokrý na kost jsem byl ovšem kvůli potu, jediná nit nezůstala suchá, špína, hlína, štáva z padlých stromů, kalhoty až nad kolena neuvěřitelně špinavé a nová várka kmenů čekající na osekání, a větve na odnošení… nebyl čas na zastavení. Až do půl osmé… lituju toho? Ne, kdepak, ani se nezlobím… je to práce, naprosto vysilující práce, je to hrábnutí na dno, po kterém bych nezvládl přímou chůzi… je to jako droga,… chlapi sobě.

Chci jít brzy spát, ať jsem na akci fit. Nemá být hezky, ale alespoň se ti opilí nebudou chtít toulat a ti střízlivější je nebudou muset hledat. Nebo budou muset o to horlivěji :) Bude to husté a budu tam mít foťák… není ale ani jistý, zda se o tom něco dozvíš, neboť ve čtvrtek se vrátím bůhví kdy a ten samej holobrádek také ví, kdy začne akce naše, do které poskytuji svůj kompl s hudbou a filmy. Do neděle odříznutý od internetu… jen doufám, že se mi tam nikdo nebude hrabat v komplu. Nemám vypalovačku, abych mohl vypálit všechno to nechutné porno, kterémi tam kdosi nahrál. Heh :)

Ale teď už mizím, chci spát… a všechno únovou tak bolí, že se až bojím, zda mi to vůbec dovolí usnout. A nechci to číst znovu, takže klidně nadávej na moji gramatickou neschopnost, ale já tu ty chyby nechám…

Byl bych zapomněl

Ráno jsem čekal v šatně, až se dostaví zbytek kluků, nehodlal jsem čelit prázdné aule… a tak jsem čelil prázdné šatně. Kolem procházeli studenti, žádná maturita je nevzrušovala, a ani já si jich nevšímal… jen vždy periferně zaregistroval jejich průchod, koukal jsem na dřevenou skříňku před sebou. Někdo prochází kolem, ale zastavil se. Věděl jsem to, zuzka. Přišla až ke mě, usmívala se, řekla, že mi nezávidí, podala mi ruku, ale já vstal a políbil ji. Ani nevím proč. Z lásky to nebylo. Pokrytče.

před 14 roky | Ze života | 5 komentářů

Komentáře

1 | lucinka | před 14 roky

jestli chceš vidět online přenos koncertu Divokýho Billa, tak si najeď na live.box.cz/lmm…už už by to mělo každou chvilkou začít – pokud nebude hrát Bill, tak jsou to Horkýže Slíže, hrajou spolu :-)

btw. písemka snad v pohodě, ne? :-)

reagovat

2 | lucinka | před 14 roky

tak už to začíná :-) Horkýže jako první, Bill tak za hoďku, hoďku a půl :)

reagovat

3 | juneau | před 14 roky

v okamzik, kdy jsi to psala, jsem o internetu nemel ani potuchy… akce je akce :) Ted jen, kam nahrat 250 mega fotek a videi a kde najit hodiny casu na napsani myslenek. Pred peti minutami jsem vylezl z postele, najim se, rozeberu pc a jedeme na dalsi akci :)

reagovat

4 | lucinka | před 14 roky

hm… tak to jo :-)

hlavně si to všechno pěkně užijte! :)

reagovat

5 | Hughhh | před 14 roky

Tak už to máš za sebou ;) A mě to teprve čeká…

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.