Maturitní akce - Noc druhá

Samozřejmě že do večera zbývalo ještě hafo hodin. Nachystal jsem se, ještě řekl čau vojtovi, který si chystal za domem vlastní akci, na které jsem být logicky nemohl. Prý to byla taky povedená zábava. Ale to už mířím do kopců pro evču. Jako obvykle celou cestu papulu nezavře, vypráví o všem možném, převážně nemožném… přibíráme cestou i klárku a za chvíli jsme na chatě.

Ještě žádný profesor, chybí pár holek, jinak vše ve stejných kolejích jako včera. Dozvídám se, co se tam v době mé nepřítomnosti dělo, nejlepší asi byla láckova zábava, kdy vyhazoval spáčům boty z oken :) Oni se mu pomstili, když pak odešel spát do svého auta a ostatní ho zvedli na hever, rozhoupali… bylo veselo :)

Ale přiznávám, že si událostma moc jistý nejsem. A to jsem začínal na čisté kofole, nechtělo se mi vůbec pít. Po vínu mi trnou zuby, pivo mi nechutnalo, po tvrdým jsou strašný kocoviny… a ty přeslazený jelciny, to taky není pro mě. Takže kofola…

Přvní přijel třídní jarda s jeho kumpánem petrem, což je třídní septimy. Dovezla je jardova manželka, která pro ně pak zase měla přijet. Oni z auta vytáhli flašku, a z kufru štěně. Do té chvíle se diskutovalo, zda zvládneme dopít druhou naraženou padesátku, a oni přivezli dalších třicet litrů… no, nevypilo se to :)

Ťukalo se finlandiou na tykání, tuším. Nebo nevím… fuj, tvrdej vážně nemusím. Předaly se naše dary: domácí slivovice od lácka, balíček rybářských mušek (které si prý pořád přes jednu profesorku objednává, tak nám je poradila jako dárek) a dřevěný soudek na cokoli. Sedělo se, klábosilo, přijela třídní čtvrťáků a pak ještě cyklista profesor ivt. A nikdo jiný. Musím se přiznat, že jsem byl vážně pěkně překvapený, že se na nás ostatní profesoři vybodli. Čekal jsem, kolik se jich nepřijede rozloučit… ale popravdě, tihle profesoři byli fajn. Nevím, co bychom tam asi dělali s takovými češtinářkami…

Fotil jsem, popíjel jsem… nakonec jsem se totiž už zeptal i lukyho, co mi doporučí k pití. Pocházel jsem tam totiž, bez nálady, bez zájmu, bez úsměvu, nebavilo mě tam a snad bych i po odjezdu profesorů odjel sám, nemít na starosti odvoz evči a klárky. A tak když už nic, tak abych se alespoň trochu odreagoval. A na lukyho radu začal pít jablečného jelcina s citronovou hanáckou. Kombinace, co? :) Alkohol v tom cítit nebyl, pilo se to jako voda, za chvíli mi už taky bylo trochu hej, kocovina žádná. Fajn.

Co se dělo… moc nevím. Sedělo se na plácku před chatou, všichni kolem profesorů, občas někdo zašel dotočit, na wécko, a pod… jen jedna grupa tak čtyř lidí se za chvíli objevila za polem pod lesem na kopci, docela štreku od chaty. Ignorace nebo nevim. Bylo mi to ukradené. Šoumen bedny průběžně nacházel a ztrácel hlas, sípal tam jak na cyklisťáku… s profesory se probraly všechny naše úlety na školních akcích, lyžák, stužkovák. Co smíchu při tom bylo :) S profesory… s jardou a peťou :)

V místnosti, jež je na každé akci rezervovaná pro 2P, se vedle mě v jeden okamžik objevuje dorka. Občas do sebe ve škole šťouchneme, nějak se popíchneme a pod. Rád s ní chodím ze školy na město, rozumně se s ní povídá a pokud jsem mohl, vždy jsem na ni čekal. A teď jsem se o ni suverénně opřel :)))) Zlobila se, že by to mělo být naopak, ale holt co nadělá, když jsem vyšší než ona. Po chvilce jsem ji tedy raději objal kolem ramen, abych tomu střízlíkovi nezlomil klíční kost. Automaticky jsem měl její ruku kolem pasu, pohodička…

Chystal se náš jediný program, kinyho dabovaný izer, jeho mistrovská kategorie. Ale kvůli čachrování s kouťovým mega-hafo-turbo-nitro-hyper-repro audiosystémem byl odpojený magneťák a nebylo kde pustit kazetu s originálem izera (scénka „Tabu“). A dovnitř do bordelu taky nikdo profesory táhnout nechtěl. A tak kiny přišel, zda bych nezacouval s autí z cesty k plácku, kde všichni seděli, pak by se jen otevřely dveře (v nich jsou repra) a pustilo naplno rádio s kazetou izera. Gávi jako „úchyl v bedně“ seděl v autě, tudíž na něj nikdo neviděl, kiny měl židličku kousek bokem a prováděl rozhovor. Smíchy jsme se lámali v pase, jako tenkrát na stužkováku. Program měl úspěch, já pak autíčko zase přeparkoval… ano, řídil jsem s nějakou tou promilí, ale poznal by to leda fízl s balónkem a nejel jsem více jak třicet metrů. Přesto jsem o tom přemýšlel.

Cyklista profesor odjel, přijel ještě jeden spolužák, avizovaný jako nemocný… já sedím na lavičce před chatou, kolem holky, kluci, kecáme o filmech… dorka si sedla přímo proti mně, dotýkáme se koleny. Normálně bych si trošku poposedl, ale nedělám to a nechávám na ní, ať se s tímto sexual harassment vyrovná po svém :) Také si nepoposedla ;)

To už se ale na cestě obejvuje auto s jardovou manželkou. Ten se jí snažil volat už snad hodinu, ale skrze nějaký problém s mobilem se mu to nepovedlo. Tak se hutně opilý bedny nabídl, že jí zavolá sám, ať přijede. Dostal číslo, vytočil… a pak už se jen všichni váleli po zemi smíchy, jak profesoři, tak my. Zážitek. Mimochodem, jedna z mála chvil, kdy našel svůj ztracený hlas :) No a autí tu tedy bylo, bedny už utíkal otevřít dveře, po dvou krocích se tlamovitě natáhl na zem, zvedl jsem ho a spěchal za ním fotit. Manželka třídního musela vydržet hodně, snažila se to divadlo hrát s bednym, ale vyděšená byla :) Bedny ji objal kolem ramen a už se ho nezbavila. Když už to začalo být hodně extrémní, tak se do toho vložily dvě nejkrásnější holky ze třídy (jejich pozdější slova) a vzaly si ho na starost. A že jim to dalo práce. Tahle odjezdová ceremonie trvala snad půl hodiny, k autu jsme se přesouvali rychlostí tři kroky za minutu, sem tam jsme jedním hlasem skandovali jára je hvězda! jára je naše hvězda, jára je nej-lep-ší!. Ale jednou to skončit muselo, auto s naším třídním tátou během skandování jára! jára! jára! odjelo. Zůstali jsme stát na štěrkové cestě, já opět s dorkou v objetí, ze kterého jsem ji už dlouho nepouštěl… na chvilku nás asi všechny zmohl sentiment. Jenže večer nekončil…

Ze stmívání se přesouváme kamkoli, já s dorkou do chaty, kde v sále (ten s mega-hafo-turbo-nitro-hyper-repro audiosystémem) tančí bedny na stole. Hned nahoru leze i míša s olinkou (ano, ta olinka), pak i roman… na jakoukoli hudbu se tam kroutí a snaží se nesletět, já to jen fotím. Jinak tedy nonstop mám na takových akcích na prdeli ledvinku, v níž tahám foťák, proto ho mám také pořád u sebe. Holky občas zapózovaly, ale brzy ke mě natahují ruce, ať také vylezu nahoru… zdráhám se, stoly jsou to chabrus, už nesou pár metráků a já tam lézt nepotřebuji. Odmítnutí ale holky neberou jako odpověď, míša s olinkou seskakují a snaží se překonat mé bránění… „Ani když tě tam zvou dvě nejkrásnější holky ze třídy?“ Jen bych se ušklíbl, nebýt to pravda. Jenže… to pro mě nehrálo roli. Svoji hru ovšem rozehrála mírná opilost, svolnost k ujetým nápadům… a nakonec i otázka „Proč ne?“. A začínalo se to zvrhávat…

Jak říkám, okamžiky mám jako střípky a mám z nich před sebou celý obraz, ovšem nesouvislý a rozbitý. Nemám spojitosti… náhle slyším něco jako svetry dolů!. Holky kolem už tančí jen v tričkách, romana právě svlékají. Jen čekám, až se vrhnou na mě… a to netrvá dlouho. Raději si svetr svlékám sám, je to bezpečnější, odhazuji jej na klidnější místo. Holky si při pohledu na moje kraťounké červené triko vzpomínají, že jsem prý míval úžasný břišní svaly a záhy se se přesvědčují, že se na tom vůbec nic nezměnilo :) Raději se jim třem nijak nebráním. A už slyším trika dolů! Vrhnou se na romana a svléknou mu triko, asi se moc nebránil, protože triko se svlékne jedině dobrovolně, obzvlášť u silného kluka. Když okamžitě přistupuje k olince, že svlékne to její, místo zvednutých rukou ho čeká křik a jekot, že prý pokud si je mají svléct i holky, pak kluci musí svléknout kalhoty. Chechtám se jak malej, feminismus a rovnoprávnost v akci… to už se ovšem slečny vrhnou na mě a když se jim nedaří svléknout mi triko, vrhnou se na moje kalhoty. Džíny s… raz dva tři čtyři punty místo zipu. Musím se smát, při té vzpomínce… samozřejmě se aktivně bráním, ale taky vím, že rozepnout punty je docela problém, ale i s nimi nelze kalhoty stáhnout pokud se pořádně rozkročím :) A tak zatímco se dorka snaží stáhnout mi triko a míša rozepnout punt na džínách, já se o to samé snažím u nich a svoje punty si dopínám :)

Pak už zakročí i olinka, jedna z nich mi drží ruce jak ve svěráku, beztak dorka, míša mi s vítezným pokřikem rozepíná punt, ale to ještě chuděra neví, že jsou tam tři další. Aktivně se bráním tím, že během okamžiku zčásti rozepnu džíny dorce i míši, takže mám hned čas, abych si zapnul ty svoje. O to, abych se stojíce na stole svlékal, opravdu nestojím. Do toho trika bych ještě šel, ale kalhoty jim nedám. Přestává je to bavit, jsou neúspěšné :) Míša jen zkonstatuje „Já to říkala, má černý prádlo!“, protože bokovky toho z mých boxerek taky moc neskryjí. Natuty narážela na Deset důvodů proč tě nenávidím. A zůstávám na stole jen s dorkou, hudba duní dál, kdosi zhasl, ploužíme… ani jednomu z nás nevadí, jakou jsme atrakcí pro ostatní návštěvníky sálu, na horkém těle ucítím její ledové ruce…

Fajn, fantazii máš a pokud ne, pak máš alespoň smůlu, když už nic. Další dvě hodiny jsou moje a pryč jsou doby, kdy jsem byl ochotný svěřit se se vším.

Jedna hodina v noci, holky odjely. Už opět oblečený bloudím po chatě, fotím pár posledních fotek, někteří odpadají, jiní blázní… osobně nemám důvod být vzhůru, večer pro mě skončil. Lezu do opuštěné místnosti a na pohovce se snažím usnout. Jenže tak ospalý ani unavený nejsem, ležím se zavřenými víčky, slyším veškeré dění po chatě… brzy nato přijde spát i olča, zavrtá se do spacáku na druhé posteli. Někdy k ránu přijde i houms s extrémní škytavkou, což na usínání také nepřidá. A poslední, kdo by se smířil s mým spánkem, je spolužák lácek. Přijde, v opilosti se mnou mlátí o pohovku ať vstanu, liská mě a fackuje a nakonec mi chytne malíček a tak mi ho zkroutí, že div neurazím střechu výkřikem a nebýt v apatii z ospalosti, asi se tam bolestí rozbrečím. Pak už mě nechá být,… ani nevím, zda jsem spal. Prostě si jen všímám, že už je venku světlo. Bylo asi tak pět hodin…

Na chatě mírně klid, dokud dole v sále kluci zase nespustí mega-hafo-turbo-nitro-hyper-repro audiosystém, kterým chtějí všechny vzbudit. Měli slušnou šanci uspět. Přesto nakonec i oni uléhají ve vytopené (teplem) kuchyni na konstrukce z židlí… a my ostatní? Začneme uklízet. Tedy já, luky a klára s láckem. Jde jen o bordel před chatou a špinavé sklo. Luky umývá, my mu nosíme špinavé sklenice a uklízíme do poliček ty umyté. V čemž nám brání právě tři spící těla, ale zvládli jsme to. Při hledání bordelu před chatou vidím evču vylézající z „prcka“, daninýho auta. S cigaretou se kouká do polí… zamířím k ní, zeptat se, jak se má, prostě si popovídat. Je mi podezřelé, že ani když už stojím přímo za ní, se neotočí, nenaznačí, že o mě ví… jen tiše hlesne, že až ji budu hledat, tak bude v autě s danou. Říká to do zelených polí, na mě se neotočí. Čeho si ovšem jen tak z boku všímám, jsou šíleně zarudlé oči. A odcházím.

Dál uklízíme, přetáhnu avizovaný čas odjezdu o půl hodiny. Ale nevadí mi to, ze sálu duní aktuálně moje cd, které právě poslouchám jedině při umývání nádobí :) Dance, dido, techno, muzikál hamlet… prostě můj essential ;) Evči si náhle všímám, že sedí v sále, přímo na konci proti krbu, zády ke všem a ke světu. Jdu si tam dohledat svoje CD (jedno mi někdo zabavil), ale nechávám to svoje dál dohrát. Stojím metr od evči, snad si mě v tom dunění ani nevšimla, nevím… kdoví, co za její stav může. A tak tam sedí, kouká do plamenů, poslouchá… Nesnaž se znáš se, řekni mi, co je jiný… všechno hezký za sebou mám, můžu si za to sám… je to za náma, ty čteš poslední stránku, za náma, na zádech, za náma, už máš na kahánku, mezi náma, mi taky došel dech… noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás tří… Opíral jsem se o dveře, z dálky ji sledoval a poslouchal slova billovského malování.

Bylo po šesté, došel jsem k ní a dotkl se jejího ramene, odjíždíme. Pak ještě musím napodobit otáčení s volantem, aby pochopila, proč jsem za ní přišel :) Loučím se s láckem, s lukym… a to je všechno, nikdo jiný už vzhůru není. Kdoví, kdy je uvidím znovu… za kolik měsíců…

Auto je orošené jak správně vychlazená dvanáctka, že ani není přes sklo vidět. Větrák hučí a odmlhuje sklo, motor dízla se zahřívá jen pomalinku. A jak větrák vypnu, tak je ticho. Evča vedle mě mlčí a na sedadle spíše leží natočená z vozu ven, klárka také nemá důvod mluvit. Nechce se mi transparentně pouštět rádio, obzvlášť když vím, že evča nohavicu nemusí :) A tak je jediným zvukem moje občasné bolestné syknutí při vymetení nějakého rigolu. Venku svítí slunce, nikde nikdo, žádná auta, svěží zeleň s modrou oblohou, stoupající mlha… nádherně. A jen přemýšlím, co je s evčou.

Vysazujeme klárku a na našem „rozhovoru“ se nic nezmění. Dlouhé kilometry je ticho, až se pár minut před jejím domem zmíním, že takhle tichou jsem ji nikdy nezažil, že ji ta akce musela drsně převálcovat. Neodpověděla, neřekla nic. Měl jsem houpnout na brzdy a dostat to zní vydíráním, že ji dál nesvezu, ale… to mě napadlo moc pozdě. Kdoví, co by mi řekla… u domu mi poděkovala, tiše se rozloučila, vrátila pro zapomenutou bundu… a byla pryč. Na dlouhé měsíce, beztak roky… teď, když už znám kdejakou díru na cestě k nim, když už vím, kde zastavit a čekat na ni, kde si přeje zastavit a vystoupit. A hlavu plnou otázek, co se jí tu poslední noc stalo…

Pouštím si nahlas rádio, je tam právě soundtrack k roswellu, špičkový kousek muziky, otevírám si okno a těším se svěžím chladným ránem… a po několika kilometrech si všímám svého… mikrospánku? Ne, nebyl to mikrospánek… jel jsem a koukal do blba, rozostřený pohled, únava a ostupělost, uspáván hlasitou hudbou a hučením vzduchu kolem okna… pěkně rychle jsem se probral.

Doma ticho a klid, něco jsem snědl, chvíli si četl noviny… nechtělo se mi spát. Ale přesto, cestou do pokoje rozvěším svoje svršky po všem možném, zalezu do peřin a za chvíli o světě nevím. A spím až do tří…

Přemýšlím, jak moc si škodím, když o tom všem píšu. O akcích, o myšlenkách, o svém životě. Přemýšlím, jaký to může mít dopad…

před 15 roky | Akce | 9 komentářů

Komentáře

1 | jerzy | před 15 roky | www.strandbanditaz.wz.cz

juneau, mame novy cedo ke stazeni na strankach. Doufam, ze se bude libit, je to neco uplne jineho nez co bys cekal. Prijemny poslech…..SBi

reagovat

2 | jerzy | před 15 roky | www.strandbanditaz.wz.cz

jo a kdybys chtel original cd tak mi dej adresu a ja ti ho poslu.ok

reagovat

3 | Endlife | před 15 roky | podnebi.wz.cz

uh, je mi smutno.. po delší době, jak to tu pročítám, mi připadá jako bych všechny ty lidi znal.. zvlášť evu..

reagovat

4 | juneau | před 15 roky

mne to povidej…

diky, jerzy, uz posloucham a zatracene se mi to libi, gratuluju a preju uspechy :)

reagovat

5 | Lukyn.cz | před 15 roky | sweb.cz/skladiste.postrehu

… snad se tady někdy dozvim, co bylo s evčou (co se jí stalo). ;)

reagovat

6 | juneau | před 15 roky

mozna „after-party“, mozna neco jineho… kdybych to vedel, napsal bych to. Uz proto je tenhle blog nebezpecnej… protoze nepisu jen o sobe.

reagovat

7 | pif | před 15 roky | www.floex.net

och jakto… puvodne jsem chtel napsat, skoda zes nenapsal vic, ale i tak si toho napsal hodne :)).

nicmene to proc byla takova ticha musis dopatrat sherlocku :) gl

reagovat

8 | ailyn | před 15 roky | ailyn.wz.cz

je to… takové smutné… taky mi je, jako bych ty lidi znala. nebo spíš jen ten mirror, který tady předkládáš… nevím…

reagovat

9 | JohnyB | před 15 roky | www.alphanumeric.cz

kua, juneau, budu muset prestat cist tvuj blog, 4dny po zaverecce a uz je mi smutno :( a jeste si to tady ja blbec pripominam… ;)

reagovat

Připojte váš komentář!

Můžete používat Texy! syntaxi.

* Hvězdičkou jsou označeny povinné informace.