Měl bych jít spát...

Tak si pustím Franz Ferdinandy, ať se trochu proberu.

S ivkou jsem si udělal menší filmový maraton. Včera v noci jsme se podívali na Wimbledon, dnes odpoledne na Vybíjenou a protože stejně nebylo co dělat, pokračovalo se Úchylným Santou… to si vždy v pokoji lehneme na postel a koukáme na k ní natočený monitor (19''). O repra se starat nemusím, domácí kino to utáhne, ať jsi kdekoli. Ve Vybíjené odjíždí hrdina od svého domu ve strašném (v původním slova smyslu) bouráku s vychlastaným motorem a dunění subwooferu rozklepe sklo v oknech.

Nj, už si vzpomínám… asi před týdnem se mi ozvala míša, ivčina mladší sestra, že jim nejede basák. Bylo to hodinu poté, co jsem od nich odjel po instalaci audia. Hm, podivné… včera jsem to spravil. Zastrčil povysunutý konektor do slotu Jenže bass-level zůstal na 100% výkonu. Milé… měl bych to ivce napsat, než si vysklí okna v půlce domu.

Na té posteli jsme se po chvilce zakryli pokrývkou… já v džínách a ve svetru. Doslova jsem se přehřál. Také jsem si s hrůzou uvědomil, že nevidím… nepřečetl jsem žádný text, který jsem tam po polepených stěnách viděl. Nedokázal jsem zaostřit na monitor… seděl jsem od něj metr a nedokázal přečíst čas na hodinách na liště. „Tak, a je to tady…“ znělo mi myslí a bylo mi mizerně jako nikdy. Ještě k tomu mírně divně z horka.

Jednou vidět přestanu, to je jasné… od dvanáctli let čumím skoro nepřetržitě do monitoru. A teprve posledního dva a půl roku je to monitor, který nemůže svým zářením zabíjet drobný kolem letící hmyz. Režim 1152×864 v 32bitech na 85Hz snad až tak škodlivý není.

Nevím, čím to mohlo být, že se mi tak strašně dočasně zhoršil zrak. Únava? Přítmí? Divně nastavený monitor? Ale ta představa, že tento den bude tím dnem, mě stylově vystresovala… ivka se mě snažila přemluvit, abych přespal ještě jeden den, ale to jsem nechtěl. Bylo mi zle, cítil jsem se mizerně a ani jsem neměl čisté spoďáry na další den. Zachoval jsem se trochu sobecky a k sedmé jel domů. Vím, jak strašně ráda by byla, kdybych řekl „Tak dobře, broučku, zůstanu tu do zítřka.“ Jenže to jsem v ten okamžik nechtěl… i to auto máme jen jedno a já našim slíbil, že se vrátím ještě za světla. Ale ne o den později! V sedm byla stejně dávno tma…

Doma sednu k pc, zkompletuju redakční systém a vydám jeho finální verzi. Je online, šupajdi stahovat. Ještě bych mohl ale někam napsat, co všechno ten systém už také umí. A brzy na něj hodlám přejít i tady… tedy, na novou verzi. A tentokrát by se to mohlo obejít bez jakéhokoli zásahu do zdrojových souborů. Šablony a css jsou samozřejmostí, ale dále už pokud možno nic jiného. Protože pár přepsaných řádků tady v systému mi znemožňuje promptní aktualizace… nechce se mi piplat s přepisováním jednoho řádku zdrojáku. Ani už moc nevím, o jaké jde soubory… i ty SEO adresy předělám a pojedu na ?text=id-nadpis-nadpis-nadpis formátu. Staré archiv-id-nadpis.php samozřejmě zůstanou funkční.

A je to za mnou. RS je opět venku, já splnil resty a mám klid. Zítra začnu s makroekonomií.

Jo a mimochodem, včerejší usínání s ní bylo snad jedno z nejlepších Od jedenácti někdy do tří v noci. Ne nejkrásnější, ale nejlepší: spousta zábavy, povídání, smíchu, učení anorganické chemie… dozvěděl jsem se spoustu dalších věcí o ní a ona o mně.

Syn se bude jmenovat honzík. Dcerka bude evičkou nebo lucinkou.