Měl bych začít psát

Alča mi dělá příjemnou společnost a tak trochu rozptyluje myšlenky. Vybíjející mobil s poblikávajícím displejem neustále rozrušuje představou, že mi přichází zpráva… ivonka spí. S nikým jiným si už nepíšu. Proč taky.

Nechce se mi vracet k tragické komedii dnešního dne, neboť vše podstatné jsem již řekl. Trochu to zahýbalo vodami zdejšího rybníka, ale osobně ničeho nelituji. Každý si o mně může myslet svoje a doufám, že to dělá. Protože já ano.

Ale to mi nebránilo v tom, abych dnes nepřemýšlel sám o sobě. Kde se ve mně ta chladnokrevnost bere? Proč prostě v jeden okamžik přepnu a přemýšlím (a mluvím) už pouze v striktně racionální rovině, chladnokrevně a bez zábran? Nevím. Ale vím, že jsem toho schopen.

A pak si někdo může myslet, že mě zná. K smíchu. Ne že bych se bavil oním dokazováním opaku, ale… jsou věci, které mi vadí. A jen malé procento z nich si nechávám pro sebe.

Fajn…

„Just let it all go…“

„What the hell are you waiting for…“

Co dál… většinu dne strávím nad RS2, jak jsem si pracovně nazval onen multi-user systém. Prostupuje to rychle, když stačí jen nakopírovat soubory administrace s textem z RS do jine složky, v te upravit pár souborů a tyhle nové projít, zda neobsahují nějakou nesrovnalost. No stejně, prakticky ještě nemám žádnou představu, jak to bude ve výsledku vypadat. Udělat z toho primitivní redakční systém pro základní potřeby publikování, nebo multi-user obdobu RS? Mám na to dva týdny… takže vyhraje asi druhá možnost. Zítra, než dorazí ivka, si už začnu hrát s šablonami. A už od prvopočátku počítám s kešováním… zatím si ani moc nepředstavuji, co práce bude s integrováním tohoto ušetření výkonu do stávajícího RS. Netěším se na to. Ale je to nutnost.

Zítra tu budu mít ivku… zajedeme na gymplácký ples, kouknem na dje (je maturant), chvilku tam nekde postojíme… tančit nechci ani já, ani ona. Pak pojedeme domů. Ležet vedle sebe, spát… probouzet se.

Proti tomu je nějaký svět ničím.