Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci

Junova reality-show

Žili jsme a museli jsme přemýšlet, jak budeme žít.

Mezi dovolenými

Ivonka si vzala dva týdny dovolené, a nyní je neděle uprostřed. Týden jsme strávili s rybářskou partou kdesi u Sázavy, a teď ještě pojedeme na vlastní prodloužený víkend na Kokořínsko. Dva týdny mimo práci. Ale pravda, noťas jsem si teď vytáhl, že zkontroluju emaily, … zatímco ivonka ještě spí (a to chce do oběda vyprat dvě pračky!), po domě je ticho, na stole mi vedle noťasu dřímá kocour. Hlídáme dům našich, kteří jsou již pár hodin na cestě z Chorvatska. Neměli tam moc hezky. Nakonec, ani my ne.

Bydleli jsme v chatkách, u rybníka, rybáři měli nahozené udice, ostatní klevetili mezi chatkami. Právě vedle naší chatky se postupně udělalo hlavní ležení, což bylo super, když se tam nedospavci sešli v šest ráno a začali vypalovat jednu od druhé… takže průměrně jsem vstával po sedmé … pravda, první dva dny bylo hezky, ale pak další tři dny moc ne, sem tam pršelo, sem tam pršelo fest, bylo chladno a vlhko, nic neschlo … někam jsme se podívali, ke Stvořidlům, na hrad Lipnici, na nějaké měnší cíle … ale loňská dovolená u Lipna je ve vzpomínkách mnohem pozitivněji zabarvená. Z téhle dovolené už jsem byl takový vnitřně unavený a těšil se, až skončí. Loni jsme na ni byli navíc pozváni, a nic neplatili (i když my s ivonkou se tehdy ubytovali v hotelu, a ten si svědomitě zaplatili sami), a letos to bylo v podobném duchu až do chvíle, kdy se mělo dát na hromádku 3000 za osobu 🙂 Kdyby mi o den dříve nedošly prachy, a nevybral si další, tak bychom to s ivonkou za nás ani nedali dohromady. I tak jsem dával jednu tisícovku ve stovkách … inu, taky „šrám“. Ne to, že jsme platili za vlastní dovolenou, ale že nebylo dopředu řečeno, že tentokrát nejsme zvaní, ale že si to na konci zaplatíme. Nepočítal s tím nikdo. 

Ale co. Výlet na Kokořín bude určitě nesrovnatelně lepší. Šupneme to po dálnici přes Prahu na Mělník … snad to zadní ložisko ještě vydrží, aneb další z oprav našeho plechového miláčka. Ložisko odchází, a projevuje se to postupně se zintenzivňujícím hučením (uvnitř auta). Kolo neupadne, ale časem v autě není slyšet slova. Kolem stovky je to teď randál jak sviňa, tak se bojím, jaký zvuk to bude ve stopadesátce na dálnici. Ale možná to ve vyšších frekvencích tak hrozné nebude.

Tak se jdu podívat na ty e-maily …

| Ze života | 0 komentářů

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář.

Připojte váš komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Pole označená hvězdičkou (*) jsou povinná.