Mezi obědem a odpolední kávou

Velmi nezvyklá doba přispívání na blog, ale je to tak. Od rána jsem pracoval a kuchtil kód, zatímco ivonka kuchtila oběd. Njn, včera jsme viděli Ratatouille. Takový průběh dne by ještě nebyl moc výjimečný, ale ivonka už odjela, já jsem tu sám a za pár hodin odjedu taky, později se opět sejdeme s ivonkou, zajdeme do hospody a pokusíme se vyvarovat takovému ožírání jako posledně, kdy nám ujel i poslední spoj domů. A zítra vstaneme a po čtvrt roce vyrazíme do prahy, musím si domluvit bakalářskou práci. Téma musím teprve vymyslet.

V pátek jsme byli v brně na filmu Medvídek. Ačkoli jsem o něm dopředu nic moc nevěděl, tak jsme si ho oba náramně užili a můžu ho jen doporučit. Fajn zpestření konce týdne. Přidejme k tomu koupi slušivých džín, kdy se jejich počet v mém šatníku zdvojnásobil a byl to dokonce i přínosný výlet, který jsme na hodinku zakončili v hospodě čekajíc na autobus od vlaku. A ten nám velmi vtipně ujel Proč mi ivonka nevěřila, že to jezdí v 20:10 a ne ve 20:15? 

O den později jsme se tam opět vrátili, pze doma nebylo večer moc co dělat, a tak jsme vzali sestru a dje a zajeli si tam posedět a letmo pokoukat na fotbal se San Marinem. Těžko popsat někomu z vnějšího kruhu, jaká tam byla sranda. Dj vyzkoušel asi šest různých míchaných nápojů, jeho slovy tedy 10 druhý alkoholu a 15 různých barviček, ivonka zůstala u vína, já buransky u řezaného zázraku a řidič sestra u kávy, nealko míchaných nápojů a různých džusů. Pár vtipů bych si sem klidně poznamenal, ale vám nic neřeknou a budete mě mít za trapáka. Tak už jen proto! 

Řeč o různých spolužácích a jejich svatbách a dj přisvědčil, že se jedna jeho spolužačka vdává. „A není to pavla?“ zeptala se sestra a my vybuchli smíchy, neboť celé jaro a léto si ho dobíráme za platonický vztah se spolužačkou Pavlou, s níž si vzájemně domlouvají návštěvy kina a pod, ovšem třeba s měsíčním předstihem. Pak ji pozval na oslavu narozenin a ona odjela k moři a narážka na to, jestli se mezitím náhodou neprovdala za někoho jiného, nás naprosto uzemnila 

Předpokládal jsem, že budeme v deset doma, a takhle jsme o půl dvanácté teprve odjížděli.

Taky jsem si vzpomněl na historku, kdy jsem vezouc ostatní z jedné zábavy vyprávěl o svém setkání se srnkou, kdy se jeden kamarád zeptal, jestli jsem ji sejmul v obci. Tys viděl někdy srnku ve vesnici? Ani jsem to nedořekl a sto metrů před autem jsem si všiml dvou srnek stojících pod lampou veřejného osvětlení. Uprostřed vesnice. Dojel jsem k nim, stáhl okénko a zahnal je obligátním kšic!. Přece nebudu uprostřed noci ve vesnici troubit. No a tak to vykládám cestou do hospody djovi… a necválá si to po krajnici malé srnče? Tak jsem zase zastavil, stáhlo okénko… Člověk je nepotká půl roku a pak takhle za sebou. A ještě když je o nich řeč.

Včera v podvečer s djem opět na kolo, po asfaltu 3km do kopce a pak po hřebenu kopce lesem zpátky. Tam, kam jsem vyšel před týdnem s ivonkou, tam jsme dojeli z opačného směru na kolech. Ale pak teprve začala ta pravá zábava, dostat se z té louky tu stovku či dvě výškových metrů dolů do údolí. Škoda jen té rychlosti, projížděli jsme místy, kde jsem nikdy nebyl, cesta porostlá mechem, hromady kamenní uprostřed temného lesa, pěšinka vedoucí skrze skalní ostroh uprostřed lesa… a finální sjezd lesáckou cestou, která se na konci stáčela o 180°, a my tedy v ohybu sjížděli svah kolmo dolů. To je sklon, kdy se kolo vede, protože jet to je o držku. Nj, nebyl čas sesednout 

Vzrušující tečka za skvělou projížďkou. Už máme naplánovanou jinou trasu.

Jdu vyvenčit pejsana. A pak dojde na kávu.