Michelle, ma belle...

Když poslouchám tento letitý song od The Beatles, konečně mi dochází, proč sestra pojmenovala fotoalbum z paříže Paris, ma belle. Paříž, má kráska. Nakonec, tato písnička mi hrála k výběru zeleniny v supermarketu, aniž bych znal jejího autora, trochu gúglení a už jsem ji měl a zpíval si ji celý den. I při hledání hub v místech, kde Kalivoda popravil dva bezbranné důchodce a smutně tak proslavil blízký městys.

Dají se do vězení psát dopisy? Rád bych si do toho ubožáka, co nedovede ani spáchat sebevraždu, rýpnul. Tupým nožem.

Jsem pro (velmi přísně využívaný) trest smrti. Proti mohou být jen naivní pacifisti. A ti, co říkají, že nemáme právo rozhodovat o životě a smrti jiného člověka, nedejbože že je to právo boha (kterého?)… za prvé: bůh neexistuje, smiřte se s tím. Za druhé: pokud někdo rozhodne o životě a smrti jiného člověka, musí být sám vystaven stejné situaci. Někdo rozhodne o jeho smrti.

Takže tak. Je to mrazivá představa, stál jsem přesně v místech kde Kalivoda střílel, blízko boudy na okraji lesa. Zjistil jsem to až nyní, tehdy jsem tam procházel a hledal houby. Celkem rostou, ale žádný zázrak. Sobota.

V neděli jsem s ivonkou vyrazil na kratší výlet, na jednu rozhlednu. A na blízký hrad. Kdo mě máte na facebooku, koukněte se na fotky tam.

A také jsme pořídili koťátka. Kočičí máma nám umřela před lety ve věku 19 let (!!!), její zrzavý potomek se v únoru ztratil. A doma zůstal jen Kim. A tak jsme pořídili dvě bílá koťátka. Jedno má flíčky na uších a tmavý ocásek, druhé stejný ocásek a fleky po celém těle. Je to asi kluk a říkáme mu Puňťa 

Jen těch starostí s nimi… a co teprve sousedovic retrívr. To bude asi největší hrozba.